Zemřel hodný člověk, papež František. Avšak není papež ten, jenž by se zalíbil všem. Už za jeho pontifikátu se proti těmu zevnitř katolické církve ozývalo temné mručení ze strany vnitřní opozice, tradičních katolíků, jimž se nadává „pravicoví konzervativci“. Moc se jim nelíbilo například Františkovo laškování s gay komunitou. (Gender ideologi však jasně odsoudil.) Nemohlo se jim líbit, že jako Latinoameričan (a jezuita) byl František tak trochu marxista. „Zasazoval se za práva migrantů, kritizoval kapitalismus, otevíral úřady ženám a laikům.“ Byl aktivní, místy až aktivistický, pokrokový, nikoli však pokrokářský. Sociálně cítící, veřejně se zastávající „chudých a potřebných“. Vždyť už na svou inauguraci si vzal železný kříž - a ne zlatý. A místo zlatého „rybářského“ prstenu navlékl prsten stříbrný. Nikoli na míru zrobený, ale nějaký zděděný. A přišel v černých polobotkách, konfekčních, darovaných. Nikoli v těch rudých z nejjemnější kůže, jako jeho předchůdce. Ta barva podle papeže Benedikta XVI. byla prý „symbolem Kristovy krve a katolických mučedníků“, ale proč by se měl zbožný muž čvachtat v krvi, že. A pyšnit se botkami za kdovíkolik vatikánských euromincí. (Ty botky rudé byly šity ručně, a nakonec vatikánskou pokladnu nestály nic, neboť šlo o dar proslulého italského ševce Antonia Arellana.)
I ve své závěti František určil, že mu postačí jediná rakev a ne tři, jaké měli jeho předchůdci v úřadě. Prostě snažil se držet svého jmenovce z Assisi, jehož jméno si vybral a jako první spojil s papežským stolcem.

Jenže, jenže. Křesťané jistě znají tu historku se zbožným mladým mužem. Ten jednou přišel za rabbi Jošuou a ptal se, co dobrého má ještě udělat – když už jinak dodržuje všechna přikázání –, aby měl život věčný.

Jošua/Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“ Když to ten mladík uslyšel, velice zesmutněl a odešel. Měl totiž majetku mnoho. František von A. nezesmutněl, to spíše zesmutněl jeho otec Petr Bernardone. Církev svatá by možná zesmutněla z takového papeže, ale ta zesmutnět nemůže už ze své podstaty. Vlastně její vůdce ani žádný majetek nemá! To vše, co používá, patří vlastně instituci, již sice vede, ale zároveň je jejím zaměstnancem. Max má pár nezbytných knížek, i když by mu měla stačit než Jedna.

Vatikán je totiž stát! Stát ze své podstaty klerikální, který má sice jen asi 900 občanů, ale svým vlivem působí na miliardu souvěrců. Kteří by měli žít podle pravidel tohoto církvostátu. Takže má velký vliv. A papež se tak volky/nevolky stává politikem. A tady ukázal své limity. Jako papeže církve, které nejsem členem, ho nebudu hodnotit, ale jako politika, kdy si často nasral na hlavu, to ano.

Zatímco vatikánský tisk a weby Františka velebí (“jeho úroveň lidskosti a empatie, které opakovaně projevoval, má v sobě opravdu málokdo“), našli se již komentátoři, kteří na něj „nevybíravým způsobem hanebně útočí“. I já musím učinit několik přípodotků. Nikoli hanebných, avšak realistických.

Přípodotek první se týká ještě církve svaté a těch jejich údů, které znesvěcovali Jošuovu maximu „nechte maličkých přijíti ke mně.“ Ano, František sexuální útoky kněží na děti a mládež odsuzoval a žádal pro ně přísné tresty. Ale - hlavně církevní tresty. Možná by stačilo, kdyby provinilé církevní osoby byly zbaveny ochrany, jakou jim různé mezinárodní smlouvy se Svatým stolcem zaručují, a aby byly vydávány soudům světským. A aby to církevní hodnostáři, papežovi podřízení, aby to nezatloukali. Avšak to je církevní věc a vnitrocírkevní veřejná ostuda.

Co zaráží je slabá a nedostatečná reakce na útlak a vraždění křesťanů v Africe, na Blízkém východě a v Asii obecně. A to převážně ze stran muslimské společnosti. Občas zdvižený káravý prst nestačí. Jeden drobný příklad se týká Betléma, místa zrození rabbi Jošuy/Ježíše, dle křesťanů Krista. Město Betlém je město povýtce arabské. Arabské křesťanské a arabské muslimské. Dnes tedy spíše muslimské a křesťanské, protože muslimové křesťany z Betléma poznenáhlu, avšak trvale vytěsňují. A to za absolutního nezájmu papežů, hlavně těch posledních pokrokových papežů. Betlém má sice předepsaného křesťanského starostu, ale doby kdy zde byla převážná většina křesťanů už pominuly. Teď je jich jen asi 30 % a jejich počet stále klesá. Možná to je proto, že se problém týká hlavně arabských křesťanů, kteří zde jsou povýtce od řecké pravoslavné konkurence.

Vztah Františka ke státu Izrael byl značně ambivalentní. Odsuzoval sice antisemitismus, ale výběrově. Naříklad při své návštěvě Slovenska zmeškal v Bratislavě u místního památníku holokaustu příležitost alespoň se distancovat od antisemitismu nehodného katolického kněze a prezidenta fašistického režimu, válečného zločince Jozefa Tisa.

A jeho poslední reakce, dotýkající se palestinského teroristického útoku na Izrael z října 2023, byly vposledku hanebné. Ano, nazval Hamás „zlem“, vyzval ho, aby propustil izraelská rukojmí, ale vpodstatě ho více nekritizoval za jeho „osvobozenecký boj“. Vlastně nepřímo fandil teroristům, když vinil Izraelce ze „zabíjení civilistů“. Kritizoval židovský stát za jeho „krutost“ a za „střílení z kulometů do dětí“.

„Včera byly bombardovány děti,“ (míněno v Gaze), pravil například hned v úvodu svého posledního vánočního projevu. Což byla zlomyslná věc, protože se nenašel k tomuto tvrzení žádný podklad. Že palestinští teroristé bombardují a zabíjejí děti už desítky let s úmyslem vyhubit všechny židy, o tom nepadlo slovo. Více o této papežské proradnosti viz článek neviditelně psí kolegyně Gity Zbavitelové v článku „Papež František a Izrael“.

Zde jenom okomentuji diplomatický skandál, jenž František vyvolal, když ve Vatikánu navštívil „palestinského Ježíška“. Sdružení Přátelé Palestiny z toho mělo předčasné Vánoce:

„Ježíšek s kefíjou - historický betlém ve Vatikánu
„Tyto betlémy nám připomínají ty, kteří v zemi, kde se narodil Boží Syn, stále trpí kvůli válečné tragédii,“ řekl a vyjádřil naději na ukončení násilí.
Papež František v sobotu ve Vatikánu odhalil každoroční betlém, který letos představoval Ježíška zahaleného do palestinského šátku, kefíje, informovaly Vatican News.
Scéna, kterou vytvořili palestinští umělci z Betléma, obsahovala betlémskou hvězdu s nápisem v latině i arabštině: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi mír, dobrá vůle všem lidem.“"

No, pokud tam byl nějaký nápis, tak nejspíš v hebrejštině, vy ignoranti! A, vlastně ne, ne, Ježíš přece nebyl žid, alébrž Palestinec, tvrdil přítomný hodný pan prezident palestinské samosprávy a předseda Organizace pro osvobození Palestiny Mahmúd Abbás. (Ostatně někteří egyptší historici vědí, že „Palestinu“ obývali palestinští křesťané už několik set let před Kristem.) Papež František se přitom během této ceremonie proti tomuto rouhání nijak neozval. (Asi už nevěděl, co znamenal latinský nápis „INRI“...)

(BTW: Kefíja na protiizraelských (propalestinských) demonstracích představuje symbol palestinského terorismu, stejně jako před válkou byly bílé podkolenky symbolem nacismu.)

„Já jsem Františka považoval za velmi dobrého papeže. Až na tu Ukrajinu, to se mu hodně nepovedlo. Věřím ale, že ho k tomuto velmi špatnému kroku vedly šlechetné důvody.“ Píše jeden z komentátorů. Připomeňme si Františkův vývoj v této věci:

12. února 2016 se na mezinárodním letišti José Martího nedaleko Havany na Kubě setkali papež František a patriarcha Moskvy a celé Rusi Kirril. Oba vedoucí představitelé se objali a políbili. Po dvouhodinovém soukromém setkání následoval podpis jejich společného prohlášení, které bylo předem připraveno.

Samotná deklarace byla velice ekumenická. Avšak stejně jako je papež politickým představitelem, tak totéž platí i o patriarchovi. A Kirril je vpodstatě Putinovým politrukem a jeho podpora válce proti Ukrajině je známá. Toto historické setkání proběhlo už po dvou ruských genocidních válkách v Čečensku. Což byly „vnitroruské“ záležitosti. Ale bylo to už v době, kdy měl za sebou Putin vpád do Gruzie a následnou okupaci Jižní Osetie a Abcházie (srpen 2008), anexi Krymu (únor a březen 2014) a válku na Donbase (také jaro 2014), kde místní „sudetské Rusy“ zbraněmi i vojáky „na dovolené“ podporovala Ruská federace.

V červenci 2019 přijel do Vatikánu na státní návštěvu sám báťuška Putin. František během čtyřicetiminutového „srdečného“ rozhovoru vyzval Putina, aby se osobně zasadil o vyvinutí „upřímného a velkého úsilí“ k dosažení míru na východě Ukrajiny. (Načež o tři roky později se báťuška „upřímě a s velkým úsilím“ pustil do plnoformátového boje proti Ukrajině.)

Poté „obě strany vyjádřily spokojenost nad vývojem bilaterálních vztahů, posílených dnešním podpisem memoranda o spolupráci mezi vatikánskou pediatrickou klinikou „Bambino Gesù“ a dětskými nemocnicemi v Ruské federaci... Dále se hovořilo o ekologické problematice a o některých tématech současné mezinárodní scény, se zvláštní pozorností k situaci v Sýrii, na Ukrajině a ve Venezuele.“ Tolik oficiální prohlášení Svatého stolce.

„Zvláštní pozornost“ věnoval Putin Sýrii od 30. září 2015, kdy během tamní občanské války podporovalo ruské letectvo soudruha Bašára al-Asada. O Ukrajině si ještě povíme. Venezuelskému diktátorskému režimu půjčilo Rusko jen mezi lety 2005 až 2016 přes 11 miliard dolarů na nákup ruské vojeské techniky. Z třicetimilionové země už uteklo 5,5 milionu lidí...

V srpnu 2023, tedy už dávno po začátku ruské války proti Ukrajině, přijal František mladé ruské katolíky, jež pochválil takto:

„Jste dědici velé matky Ruska. Pokračujte v tom – a děkuji, děkuji za to, jací jste, za to, že jste Rusové.“

V březnu 2024 pak vyzval František Ukrajinu ke kapitulaci: „Silnější je ten, kdo vidí situaci, kdo myslí na lid, kdo má odvahu bílé vlajky, k vyjednávání... Když vidíš, že jsi poražen, že věci nejdou, je třeba mít odvahu vyjednávat. Je to ostuda, ale kolik mrtvých ještě bude?“

Fakt je ale ten, že Ukrajina je dnes ochotna vyjednávat, zatím aspoň o příměří, ale Rusko na ni neustále útočí. Tato slova měla být určena Putinovi, ne Zelenskému!

František se také dopustil bonmotu, že „NATO štěká u hranic Moskvy“, místo aby řekl, že „Rusko nenasytně žere u hranic NATO“.

Když už jsme si řekli o Františkově přívětivosti k arabskému terorismu a ruskému imperialismu, dokončeme triádu. Tento papež uzavřel v září 2018 smlouvu s ďáblem - totiž s čínským komunistickým režimem. Šlechetným důvodem bylo, že za to směl jmenovat biskupy v Číně. Nějak mu ani nevadilo, že KSČ(íny) řídí jakési svoje Pacem in Terris, tedy „Čínské vlastenecké katolické sdružení“. Státní souhlas, pamatujete? Neuvěřitelné, ba přímo z hlediska křesťanské víry svatokrádežné je pak to, že čínští komunisté místním katolíkům nadiktovali svou verzi Bible. „Kdos bez viny, hoď první kamenem“, pravil Ježíš k lidem, kteří chtěli ukamenovat hříšnici. A oni zahanbeně odešli. Podle čínského evangelia Ježíš hříšnici sám ukamenuje - aby ukázal, že je třeba prosadit zákon.

No ty vole!

František byl asi dobrý papež, a jako politik nebyl nejspíš ani horší než jiní světoví politici. Ve výsledku ale ani o moc lepší.

Avšak na závěr něco veselého. Tento mírný a laskavý papež, jenž „miloval lidstvo“, se naštval na zlého, zlého US prezidenta Trumpa už v únoru 2016, tedy během prvního Trumpova prezidentského období kdy prohlásil:

„Donald Trump není křesťan, když chce stavět ploty proti imigrantům.“

Trump si nepomohl k papežské vlídnosti ani letos. Ale! První, kdo se přihlásil, že pojede na Františkův funus, byl právě americký prezident Donald Trump, i s manželkou Melanií. Trump tak vyrazí na svůj první zahraniční výlet po své letošní inauguraci.

Přijede i Zelenskyj.

Pozvali Putina? No, zastoupí ho Kirril a požehná mu rakev, stejně jako žehná ruským zbraním.

A mohl by dorazit i generální tajemník ÚV KS Číny, prezident a předseda Ústředního výboru politbyra soudruh Si Ťin-pching.

Jenom nevím, jak to bude s Jicchakem Herzogem, izraelským prezidentem.

Ach, ti židi! Moment - a nebyl Ježíš náhodou žid? Ale ne, přece Palestinec, že, Franto?

Psáno v Praze na Lužinách v úterý 22. dubna 2025