Tak co? Jmenuje „aktivistický prezident“ Petr Pavel Filipa Turka do pozice ministra životního prostředí? Tipuju to tak na 5 %. Čestný prezident Motoristů sobě půjde k prezidentovi republiky až v pondělí na závěr chorovodu ministrů budoucí vlády. Ve čtvrtek přišel na Hrad předseda Motoristů sobě a nominant na funkci ministra zahraničí Petr Macinka. Ten znovu na okraj(?) jednání probíral také nominaci Filipa Turka na ministerstvo životního prostředí. „Požádal jsem pana prezidenta, ať je na Turka přísný, ale spravedlivý,“ pravil pak Macinka. Zároveň se Turek obhajuje i v médiích. Například čtvrteční Mladá Fronta Dnes přinesla dvoustránkový rozhovor s nadpisem „Omlouvám se, ale svědomí mám čisté“.
„Svatoušek určitě nejsem,“ připouští v rozhovoru Turek. Ale: „Můj mediální obraz je špatný, ale právně jsem bezúhonný.“
A: „Mé přestupky jsou z kategorie víceméně jako u někoho, kdo má rád rychlá auta.“

K výroku o „zahajlování do ksichtu“ jednomu z odpůrců, který na Turka na Národní třídě 17.11. pokřikoval: „Nejdřív bych rád vysvětlil kontext. Jacísi lidé na mě přes půl hodiny křičeli nejsprostší nadávky doprovázené výrazy jako „zahajluj, ty prase“ – a to je v podstatě ještě to nejslušnější, co tady mohu interpretovat. Poté půlhodině, kdy jsem mezitím rozdal i několik rozhovorů pro média, jsem už bohužel neudržel nervy... Já nemám povahu, že si nechávám věci líbit. Asi je to u politika chyba, ale lidé mě dvakrát v krátké době zvolili s vysokým počtem preferenčních hlasů. Takže asi nemají pocit, že bych to nějak extrémně přeháněl a byl nějakým radikálem... Považuji za chybu, že to ode mě zaznělo veřejným prostorem a že jsem se nechal unést. Bylo to určeno pouze tomu verbálnímu útočníkovi, ostatním, kteří se tím mohou cítit pohoršeni, se omlouvám.“

Považuji za chybu, že pan Turek evidentně na Národní třídě provokoval. A to právě patří mezi to chování, co se Pavlovi nelíbí.

Co se týče vlastnictví desetimilionových aut, je to tak jak jsem napsal před týdnem: Pokud si někdo pořídí bezcenný šrot a dokáže zorganizovat jeho opravu na veteránské auto, pak hned přijde k mnohamilionovém majetku.

K „úletům“ na Facebooku Turek mj. pravil: „Já mám ale svědomí čisté, byť připouštím velmi blbý humor. Možná jsem tam kdysi napsal nějaké kraviny, ale byly to věci, které byly před 15 lety určeny mezi můj blízký okruh lidí. Že to mohlo vyznít velmi špatně, je mi opravdu líto. Bylo to mé divoké postpubertální období, rozhodně to nebylo něco, co jsem chtěl troubit do světa. Velká část mé rodiny je židovského původu a žije v USA, také jsem ze čtvrtiny Řek, protože část rodiny zase utekla před tamním fašismem ze země. Takže nějaká představa o tom, že bych byl rasista či homofob, je úplně nesmyslná.“

(Jen poznámka - co dáš na internet, to zůstane na internetu, i když to smažeš. Žes to dal na Facebook jen do své skupiny - každý z desetitisíců sledujících si to může stáhnout a uschovat, nemluvě o profesionálních prohlížečích.)

Turkovi je 40, už může být ministrem - pokud Pavel přijme, že je kandidát už od svých „telecích postpubertálních“ pětadvaceti „vyčištěn“. Nakonec - svého času německý nejoblíbenější politik, ministr zahraničí(!) a vicekancléř Joschka Fischer byl ve svém „postpubertálním období“ dokonce vůdcem krajně levicové militantní skupiny, která se podílela na nepokojích proti policii ve Frankfurtu. A kamarádil se s echtovními teroristy. Nejen kecal. I činil. A - prošlo mu to. I proto, že v Evropě se levicový ekoterorismus moc neřeší ani dnes.

Ovšem je tu ještě onen škraloup se saúdskoarabským členem diplomatického sboru, který je starý jen osm let. Žeby „postpostpubertální“ recidiva? Na tento incident se tazatel Petr Vachtl nezeptal. Ale Pavel se určitě zeptá. A jmenuje pak (post)tele ministrem? Napsal jsem 25. října v článku Tele ministrem?: „Záleží pak na prezidentu Pavlovi, jestli ze sebe nechá udělat vola. Anebo využije „ústavních zvyklostí“, které zavedli jeho novodobí předchůdci.“

Mezitím udělali Motoristé sobě ve spolupráci s Andrejem Babišem onu malou rošádu zamini za životní prostředí. Turek v rozhovoru zmínil svou kvalifikaci: Působil totiž v environmentálním výboru europarlamentu, „kde jsem snad udělal kus práce“. Jenže v politice hodně záleží na reputaci. A reputaci si pan Turek (snad i částečně nespravedlivě) vysloužil nepěknou. A to nejen u nás, ale i v okolních státech. S jejímiž (většinou zelenými) ekoministry bude muset jednat.

Andrej Babiš chce už 18. prosince vyrazit na jednání Evropské rady jako český premiér. Prezident Pavel se tváří velmi vstřícně, ale pořád ještě čeká na Babišovo veřejné prohlášení, jak do 30 dnů po jmenování premiérem vyřeší svůj budoucí střet zájmů. Když vlastně pořád ještě nevyřešil ani svůj minulý střet zájmů a nevrátil nezákonně vyplacené dotační miliardy. Které mu přihrál budoucí ministr zemědělství.

Takže jmenuje Pavel vůbec Babiše premiérem? S vysokou pravděpodobností ano - ale neví se, zda včas. To záleží na Babišovi.

Pak: Ponese Babiš na Hrad jména členů vlády, tak jak to on i Motoristé sobě avizovali? S vysokou pravděpodobností ano.

Podepíše Pavel jmenování ministrů - jak mu to přikazuje ústava? S vysokou mírou jistoty ano. Až na Turka. Protože Pavel se evidentně těší, že do hry vtáhne Ústavní soud. Aby se už konečně propříště vědělo!

Na to se Babiš evidentně netěší. Buďto ústavní soudci potvrdí ústavu a Turek bude jmenován - ale nejdříve tak po půl roce. Anebo ústavní soudci najdou podpůrné argumenty ve prospěch jednání pana prezidenta a potvrdí „ústavní zvyklosti“ všech předcházejících tří polistopadových prezidentů republiky. Což by nakonec určitě vyhovovalo nejen Pavlovi, ale všem dalším následujícím českým prezidentům - třeba jednou i samotnému Babišovi, kdo ví? Ústavní soudci mají přitom hájit zákon jménem ústava, ale oni ho i vykládají. Takže ho tvoří - což by jinak mělo záležet na parlamentu. Ale když zasedá soud, nikdo si není jist majetkem ani životem.

Mezitím potichu mává chobotem narůstající sloní dluh České republiky...

Psáno v Praze na Lužinách ve čtvrtek 4. prosince 2025