Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Docela mylně jsme příslušníky Sovětské armády nazývali Rusy podle toho že mluvili rusky. V Nejvyšším Sovětu měli tenkrát převahu nad Rusy Ukrajinci, Rusů bylo méně nežli 45% Ukrajinců a zbytek tvořilo asi 9% jiných národností. Ostatně, v té době se v Sovětském svazu mluvilo téměř výlučně rusky. Mimochodem, ukrajinština se stala jazykem s definovaným slovníkem, gramatickými pravidly a druhem azbuky až za Chruščeva v letech 1952-53. A podle vašeho popisu, ve kterém jste sám přiznal, že pokJaroslav Novákud jste dětem chtěl předvést, že jsme okupovaní, musel jste jim ukázat kasárna v Mladé Boleslavi, tak by bylo dnes možné hovořit o americké okupaci Kosova, kde je největší zahraniční vojenská základna USA také o okupaci SAE, Maďarska, Polska, Kataru apod., kde mají také vojenské základny USA. Někdo zase mluví o tom, že jsme byli sovětskou kolonií. Mám li toto tvrzení porovnat třeba se vztahem koloniální mocnosti Velké Británie a Indie, tak jenom jako příklad se indické dívky chtěly provdat za lepším právě do Velké Británie, zatímco dívky ze SSSR a i z moskevské a leningradské oblasti i dalších se toužily provda právě do ČSSR. Takže s tou kolonií to asi zase tak hrozné také nebylo, když se do ní chtěly za lepším stěhovat ze země tzv. "kolonizátora".

Sovětský svaz vznik z bolševického Ruska, to vzniklo zase z Ruska carského.

A po rozpadu SSSR je zase největší a oficiální nástupce SSSR Rusko.

Ostatní Ruskem ovládané národy se osvobodily, kromě Bělorusů a nějaké problémy nyní mají Gruzíni. Takže rozlišovat mezi sověty a Rusy je možné, ale zbytečné.

Základna USA v Kosovu a ty další základny jsou na základě dohody, ne okupace, alespoň tenhle rozdíl byste snad mohl pochopit.

Jestli by se Československu po roce 1968 mělo říkat kolonie, nebo okupovaná země, to je rozdíl spíše lingvistický.

Je to smutné kam jsme se posunuli, rakety dnes létají na lidi a světu nevládne bílý muž ale fluidní černoška, což ve výsledku znamená že ve skutečnosti vládne komunistický tajkonaut.

Fuj!!!

Ano u nás ještě nemáme Rusáky, ale Bible se na Velikonoce nečte ani v USA natož u nás! A o tom to totiž je!

Rusáky tady nemáme, ale Sovětů je tady plná prdel.

Dříve se peníze místo na války věnovaly na výzkum vesmíru. Pak se peníze věnovaly na války a nezbývalo na výzkum vesmíru. Dnes jsou některé státy tak bohaté, že mají dost peněz na války i na cestu k Měsíci.

USA ani Rusko na to ale mít nebudou. Jen Čína.

Je to smutné, že dokonce i Jan Kovanic věří pohádkám o tom, jak se kdysi dávno Američané procházeli po Měsíci !

Tohle není otázka víry v „pohádky“, ale spíš otázka, jak se mění informační prostředí a jaké typy důkazů v něm obstojí.

V době programu Apollo žádná umělá inteligence neexistovala a schopnost systematicky vytvářet rozsáhlé, vnitřně konzistentní fikce byla omezená lidskou koordinací, chybovostí a nevyhnutelnými úniky informací. Pokud by přistání na Měsíci bylo podvrhem, musel by být takový konstrukční celek dlouhodobě udržitelný napříč tisíci lidmi, institucemi a zároveň by musel obstát i vůči kontrole nepřátelských států, zejména Sovětský svaz, který měl jak technickou kapacitu mise sledovat, tak silnou motivaci případný podvod odhalit. Nic takového se nestalo.

Dnešní situace je opačná. Nástroje jako umělá inteligence umožňují vytvářet texty, obrazy i videa bez zjevných vnitřních rozporů, a tím vzniká nový typ problému: největší riziko už nepředstavuje jednoduchá lež, ale koherentní fikce, která splňuje většinu běžných kritérií věrohodnosti. To ale neznamená, že nelze věřit ničemu. Znamená to, že samotná forma sdělení přestává být relevantní a rozhodující se stává schopnost nezávislé verifikace.

V případě Apolla nejde o jednotlivé obrazy nebo vyprávění, ale o soubor vzájemně nezávislých stop: radiové sledování misí z různých zemí, fyzické vzorky hornin analyzované mimo USA i experimenty s retroreflektory na povrchu Měsíce, které lze ověřovat dodnes. Taková struktura důkazů má vlastnost, kterou umělá inteligence sama o sobě nenahradí – je zakotvena ve fyzické realitě a přístupná opakované kontrole.

Intuice, že dnes se stírá rozdíl mezi pravdou a lží, je tedy částečně správná, ale pouze na úrovni reprezentace. Na úrovni reality zůstává rozdíl zachován právě tím, že pravdivé tvrzení je možné nezávisle testovat. Proto není paradoxní dojít k závěru, že přistání na Měsíci proběhlo: právě proto, že dnešní technologie umožňují dokonalé simulace, má smysl více důvěřovat událostem, které vznikly v době, kdy takové nástroje neexistovaly.