Když jsem byl na jaře roku 2006 poprvé v Izraeli, stavěli jsme se s naší turistickou výpravou také v „továrně na víno“ v Kacrinu, který je někdy označován za hlavní město Golan. Po přednášce o tom, jak se sem dostalo víno původem z Kalifornie a zdarmé ochutnávce vín jsme se vydali podle regálů zakoupit si něco chutného od značek Yarden, Golan či Gamla. Při placení se nás ptala slečna pokladní, odkudpak že jsme? Prozradili jsme jí to. Ale Česko nebo bývalé Československo, to jí nic neříkalo. A tak se doptala: „A kolikpak je u vás židů?“ Co jsem jí měl odpovědět? Několik tisíc v židovských obcích, pár desítek tisíc potomků přeživších? A co my, lidé s „kořeny“, totiž s dědečkem nebo babičkou? A co naši sionisté, totiž příznivci židovského státu? Tak jsem nakonec odpověděl:
„Vlastně polovička obyvatelstva.“
Potěšeně se zasmála a pravila: „Oh, it’s a beatiful country!“

Tuto historku jsem převzal ze své knížky „Mír v Izraeli“, což je, podle mých scifáckých a fantazijních kamarádů název pro skutečné science fiction. Ale já jsem ten mír v Izraeli během svých šesti návštěv skutečně cítil. I když na ta místa, která jsme na jaře navštívili, padaly v létě rakety. I když jsem z Izraele naposled odlétal v neděli 8. října 2023... Vždy jsem věděl, že ten mír je pokaždé jen mezi dvěma válkami - ale tak je to s mírem přece vždy, ne?

Scházívali jsme se s kamarády v hospodě nad knihkupectvím Krakatit v Jungmannce. Knihkupectví je tam stále, hospoda už ne. Když ta skončila svou činnost, sedávali jsme pak ještě několik sezón v nedaleké krčmě U Kruhu, než tuto stolní společnost rozprášila doba a covid. Při těch sedánkách jsem až trpěl filosemitským chováním kamarádů. Cítil jsem se jako sionista, tedy člověk, který míní, že by měl židovský národ mít svůj vlastní stát někde na části svého historického osídlení. A ten stát by měl dokázat svůj lid ochránit. Rodinné zatížení (židovský dědeček a 25 mrtvých v rodině během šoa) ze mě dělalo žida jen v očích mých spolustolovníků. Filosemitismus okolí se na mne snášel tedy až nezaslouženě. Ale stejně nezaslouženě se na mne snášely poznámky typu „vy, židi“. Když jsem odpovídal „vy, křesťani“, slyšel jsem „jakejpak jsem já křesťan?“. Na to jsem odpovídal: „A jakejpak jsem já žid?“ Nicméně (nejen) podobnými poznámkami jsem byl postupně ke svému židovství dokopán.

Sedával tam s námi také jeden kolega spisovatel, který s potutelným úsměvem popichoval mírně antisemitskými narážkami typu „který národ si zabije svého hrdinu?“. (Míněn Ježíš, kterého ti zlí židé vydali na kříž.) Hmmm, a co třeba Češi? (A Horáková a další hrdinové prvního a druhého odboje?) Později vyšlo najevo, že tenhle popichovač měl dědečka, který před válkou jezdíval z Prahy na letní byt k nějakému sedlákovi. Přišla okupace, sedlák o chlapci prohlásil že je to jeho nemanželský vnuk - a tak ten hoch, pozdější dědeček, nemusel do koncentráku. Protože tenhle dědeček jako chlapec „pocházel ze židovské rodiny“. A tak vnuk toho zachráněného dědečka nese dodnes jméno po onom českém sedlákovi...

Nu, ale i ve filosemitské české společnosti panuje názor, že „židi mají peníze“. Jo, mají. Někteří. Ti si mohou dovolit platit dobrovolné členské příspěvky do své komunity třeba tisíc kaček za měsíc. Ale v jiné komunitě se platí třeba jen pětistovka. Za rok.

Tak ano, ne všicni židi mají peníze, ale „židi jsou na peníze“. Žádný člověk na světě netouží po penězích, po bohatství. Jen židé. To je „známo“:

„Peníze vládnou světem, nejbohatší Američané mají k Izraeli blízko a kampaň... pro volby 2028 se holt sama nezaplatí.“ Poznamenal ve svém sloupku „Ursula si namazala Poláky na chleba“ k současnému konfliktu na Blízkém Východě Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR na názorové stránce Mladé fronty Dnes 5.3.2026. (Mrk, mrk.) Inu „nejbohatší Američané“ jsou přinejmenším sionisti a přinejhorším židi, a ti mají peníze a tak vládnou světu, mohli jste se tak dovědět, čtenáři našeho nejčtenějšího seriózního(?) deníku. Není to tak napřímo řečeno, jak to říkají ajatolláhové, ale mělo by vám to dojít.

Dodávky zbraní, zejména letadel z poválečného Československa, zachránily Izrael od vyzmizíkování z mapy světa, ke kterému mohlo dojít dříve, než se novorozeně pořádně nadechlo. Dobře zaplacené dodávky zbraní to byly. Platili za ně ti lakotní židé českým dobrosrdečným zbrojovkám, kterým přece vůbec nešlo o zisk...

Navštívil jsem před lety staré vojenské letiště Hacerim, kde je dnes muzeum Leteckých sil Izraele. Vystavují tam na čestném místě letoun typu Avia S-199. 25 těchto československých letadel (sestavených z německých kořistných válečných zbytků) pomohlo v roce 1948 Izraeli přežít a zvítězit proti nepředstavitelné přesile ve válce za samostatnost. Dmul jsem se pýchou, když to místní průvodkyně, záklaďačka z IDF, vyprávěla americké výpravě. Splaskl jsem, když se smíchem ukázala na nedaleký MiG 15 UTI československé výroby, který jsme v roce 1955 dodali do Egypta. Potom sloužil v Sýrii. Sundali ho izraelští piloti v jedné z mnoha arabskoizraelských válek...

Příchylnost Česka, dříve Československa, k Izraeli, je příslovečná. Český filosemitismus se nejlépe osvěduje na demonstracích za Izrael, nad kterými vlaje les izraelských vlajek. Osvědčuje se už tradičně v jednání všech českých vlád, ať už pravých, levých, oposmluvních. Senát i Sněmovna v jakémkoli obsazení vyjadřují podporu Izraele v boji proti teroristickému zlu. V Izraeli roste Masarykův les, na jehož obnovu věnoval nemalý obnos občan České republiky Andrej Babiš. Od roku 2005 je v Jatiru, největším lesním masivu v Negevské poušti vysazeno 20 hektarů Českého lesa. První stromek tu tehdy zasadil prezident Václav Klaus. Později se přičinili i premiér Mirek Topolánek či prezident Miloš Zeman. Sázejí zde stromky různí další čeští potentáti či členové jejich delegací, ba i prostí občané České republiky. Židé i katolíci, pravoslavní i bezvěrci – lidé, kterým záleží na tom, aby v Izraeli zakořenil les i mír. To jsou ti praví lidé s „kořeny“!

O českém filosemitismu jsou zapochyboval, když jsem si na deníku Referendum přečetl článek Jakuba Patočky Několik poznámek k žhářskému útoku na pardubickou zbrojovku
kde vpodstatě obhajuje čin „zoufalého mladého člověka, který má z nějakého důvodu k tématu genocidy páchané Izraelem na Palestincích hlubší osobní vztah...“. Podle Patočky nešlo o teroristický útok, jak míní policie, ale „jen“ o žhářství. Píše:

„Nebyl to terorismus a je nemístné případ zneužívat proti levici. Pro posouzení je klíčové, zda se tam skutečně vyrábělo pro Izrael... Skupina, která si říká Earthquake Faction a označuje se za součást mezinárodního hnutí solidarity s Palestinou... ke své akci zveřejnila dvě prohlášení a video, v nichž pardubický výrobní provoz dává do spojitosti s izraelskou zbrojovkou Elbit Systems, jejíž zbraně používá izraelská armáda při masakrování Palestinců v Gaze.“

A!: „Pokud by skutečně likvidovali výrobní kapacity sloužící — tajně a zřejmě nezákonně — izraelské genocidní mašinerii, jejich čin by byl morálně správný.“

Nebo: „Pokud jde o zadržené, platí, že teprve až bude jasno, zda vůbec jsou skutečně vinni a co a pro koho se v Pardubicích vlastně vyrábělo, bude možno jejich čin adekvátně zhodnotit. Pak si budeme moci říct, zda se jedná o naivní nešiky“ (pokud omylem útočili na výrobu pro ukrajinskou obranu), „anebo o smělé hrdiny.“

To mi nepřipadá příliš filosemistské. Protože Patočka jasně říká, že útok na „genocidní“ židovský stát je oprávněný a hrdinský.

Při četbě Patočkova opusu, který se dotýká trestného činu podpory a propagace terorismu, ve kterém např. obviňuje židovský stát z fašismu, kde označuje Izrael za „monstrum, v podstatě sadistického masového vraha převlečeného za národní stát,“ se mi dělalo až fyzicky nevolno. Prostě a znovu se vynořil reálný antisemitismus: Židovské objekty můžeš zapalovat, proti židům můžeš oprávněně používat násilí, protože nám zabili Ježíška, který byl nejspíš Palestinec...

Patočka: „Vztah většiny české společnosti k Izraeli je obdobou vztahu úlisného třídního šplha, který se vtírá do přízně šikanujícímu grázlovi, namísto toho, aby projevoval solidaritu jeho trýzněným obětem...“

Ale nakonec mi článek tohoto exponenta Hnutí Duha, Strany Zelených, Dětí Země a ex-exponenta antisemitské sekce sociální demokracie udělal radost, protože si zoufá nad českým filosemitismem!

Psáno v Praze na Lužinách v úterý 31. března 2026
Hezké Velikonoce, hezký Pesach!