2.12.2022 | Svátek má Blanka


ŠAMANOVO DOUPĚ: O řetězení událostí aneb Ozvěny ztrát

12.11.2022

Minulý týden jsem tady informoval, co všechno jsem ztratil (asi v Prokopáči), když jsem tudyma jel na kole. Hlavně doklady. Ale už skoro všechno mám obnoveno. Jak jsem posledně psal:

Hlavně nový telefon, bez kterého bych nemohl vlézt do svého telebankingu. Provizorní náhradní klíče. Protokol o nahlášení ztráty občanky atd. na místním policejním oddělení. Vlastně jen „Potvrzení o přijatém oznámení“. Které končí větou: „Věc bude uložena do archivu Místního oddělení Stodůlky a nebude dále zpracována či šetřena.“

Tak proč jsem se teda vůbec zdržoval s policajty? Nemá smysl jim hlásit ztracenou občanku - toliko ukradenou, nejspíš. No ale zneužít se dá jak ukradená, tak ztracená občanka, ne? Na policii nezájem. Zato u mých dvou bank mi ty doklady (OP+ŘP) hned zablokovali - předkládal jsem je při sjednání účtu - aby s nimi u nich nemohl nikdo šeredit. A hlavně - na radnici Prahy 13 mi při žádosti o novou občanku tu starou zablokovali generálně.

A co mám od toho černého čtvrtka 27. října nového?

Nejdříve jsem se osvěžil v lužinské knihovně novým čtenářským průkazem, který jsem dostal na počkání a za dvacku. A pak provizorním řidičákem, který mi minulou středu vydali na počkání a za dvě stovky na registru řidičů v magistrátním baráku na Vyšehradě. (Platí jen měsíc a jen v Česku, v Europě už ne. Definitivní řidičák má být do 30 dnů, ale bývá už za dní pět. A pak mi dojde mail. Možná. Raději se mám podívat na příslušné stránky.) Co jsem dostal definitivního jest nový malý techničák, který mi vydali na počkání a za stovku o dvoje dveře dál, tedy na registru vozidel. Myslel jsem, když jsem se minulé úterý večer registroval na internetu, že jde o stejný úřad a stejný registrační PIN. Ovšem PIN, získaný na internetu jsem na řidičích omylem nepoužil - a na řadu jsem se dostal jen o pět minut po termínu. Alespoň jsem mohl na místě vyplnit formulář o ztrátě techničáku...

Při žádosti o nový řidičák jsem ještě před pěti lety musel předložit vlastní foto. Ale teď už toho není potřeba. A mě si nakonec ani hodná paní za přepážkou nevyfotila - z magistrátního intranetu nejspíš použila čerstvé foto, které mi hodný pán na radnici v Nových Butovicích pořídil do nové občanky. Akorát jsem ještě musel zaskočit do okýnka pokladny, abych k dokonání úkonu vyplázl ty dvě stovky. Hotově, když ještě nemám bankovní karty. A měl jsem: Pětistovku a dvě stovky. Vytáhl jsem pětistovku. Hodná paní pokladní se zašklebila - neměla drobné. Tak jsem jí věnoval ty dvě stovky.

Které mi pak chyběly o dvoje dveře dál na registru vozidel. Nebylo třeba se registrovat - byl jsem druhý a v místě jsou dvě kukaně. Tady jsem za nový malý techničák měl zaplatit stovku - ale u automatu! Po drobném pátrání jsem zjistil, jak platit, ale pan robot mi tu pětistovku pořád vracel. Ne, nebyla stará, ani falešná. Ale - automat neměl drobné stovky a dvoustovky na vracení! Z kukaně jsem se dověděl, že o polednách se peníze z automatu vybírají... Tak jsem se musel vrátit o dvoje dveře zpátky a u lidmi obsluhované pokladny poprosit o rozměnění pětistovky. A byly tam už dvě paní, asi se střídaly na oběd, neb bylo právě poledne. A tak jsem tu novou posilu poprosil o rozměnění. Končící paní hudrala, kde mají pořád brát samostatné stovky. Pravil jsem nerudně, že třeba z těch drobných stovek, co jsem jí před chvílí dal.

Ale! Mám definitivní malý techničák! A provizorní řidičák! A mohu už legálně odvézt svůj vůz z vedlejšího rondelu zpátky do toho svého. Události se totiž mají tendenci zřetězovat: Ve stejný den, když jsem si byl pro nové papíry k autu a řidičák, proběhlo u nás blokové čištění komunikací. Ráno jsem musel riskovat krátký přejezd do druhého rondelu tak, abych nikde do ničeho nenarazil, aby mne nezmerčili policajti; odpoledne jsem už byl lego. Jenže, když jsem zaparkoval před svým domem, uvědomil jsem si, že ve ztracené peněžence byl i lékařský posudek, dle kterého mohu řídit - i když pouze s brýlemi. A tak jsem minulý čtvrtek ráno čtvrthodinku čekal v čekárně u mé hodné paní doktorky. (Ještě nepřišla epidemie chřipky nebo covidu, ani chřipkovidu.) Jenže:

Když ztratíte opravdu FŠECHNO (skoro), tak nemáte ani průkazku zdravotního pojištění! Ještěže ke své hodné paní doktorce chodím už 35 let a už 20 let jsem u jedné hodné zdravotní pojišťovny, takže při návštěvě ordinace se nemusím prokazovat ordinérním průkazem. Hodný pan asistent mi hbitě vyrobil kopii ztraceného dokladu, ale když už jsem tam byl, tak jsem zakašlal a - události se řetězily. Hodná paní doktorka mě vyslechla svým naslouchátkem, a bylo jasno: Mám zánět průdušek a vyfasoval jsem antibiotika a - klid na lůžku. (Teplota mého tělesa páčí setrvale 36,0° C.)

Hodný synek mi v pátek přivezl chybějící mléko a jogurt, ale do Makra pro nálož chutných surovin k večeřím - a base (ne)piv - jsem si zajel sám po třech dnech braní antibiotik, když už jsem nebyl nakažlivý (ovšemže s respirátorem na obličeji). A hle - i průkazka do Makra patřila k těm ztraceným věcem! Tak jsem si řekl o novou - ale počítače v Makru už vědí, že mám své podnikání (prodej knih) pozastaveno do roku 2051. Ale nakonec jsme to „nějak udělali“ s provizorním dokladem a teď mám kartu skrzevá podnikání svého hodného synka.

A když jsem přijel domů uvědomil jsem si, že zpětné zrcátko nějak špatně odráží. I chtěl jsem ho nastavit příslušným nastavovačem - a ono mi (skoro) upadlo. Tomu říkám řetězení! Ještěže mám nejdůležitější věc pro kosmonauty - pevnou lepicí pásku. A naštěstí jsem už měsíc objednán na příští týden k výměně pneu na zimní provoz, a to zrcátko se sfoukne při tom...

A už mi poštou přišlo:

Evropský průkaz zdravotního pojištění od mé zdravotní pojišťovny.

Dvě karty od dvou bank.

Občanka z radnice Prahy 13. Ta ztracená platila jen do roku 2023. Tahle nová mi vydrží až do roku 2057! (Po sedmdesátce se vydávají OP s výdrží 35 let...)

A tak jsem pro úřady - a obchody - zase plnohodnotný člověk. Už mi chybí jen ten řidičák. Vydám se pro něj až po dobrání antibiotik.

Poslyšte, kdyby všude na ouřadech byli roboti, tak by se mi to určitě během necelých dvou týdnů nepodařilo. Naštěstí jsem všude narazil na hodné a ochotné lidi, úplné zřetězení podpory a péče. HEČ!

Psáno s vděkem k služebným lidem našeho státu a obce v Praze na Lužinách ve čtvrtek 10. listopadu 2022