Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Návrh na jmenování Filipa Turka ministrem je problematický především z ústavního hlediska, a to nezávisle na osobě samotného kandidáta. Ústava stanoví jasnou konstrukci: ministry navrhuje předseda vlády a prezident je na základě tohoto návrhu jmenuje. Tento mechanismus není formální detail, ale klíčový prvek odpovědnosti vlády vůči Poslanecké sněmovně. Pokud by návrh fakticky nevycházel z vůle předsedy vlády, ale byl mu vnucen koaličními partnery, došlo by k porušení samotné logiky ústavního systému.

Předseda vlády nese politickou odpovědnost za vládu jako celek. Z toho plyne, že musí mít reálnou možnost ovlivnit její personální složení. Jestliže je mu kandidát na ministra prosazován proti jeho skutečné vůli, pak nejde o ústavní návrh předsedy vlády, ale o obcházení ústavy skrze koaliční nátlak. Takový postup činí návrh protiústavním už v okamžiku svého vzniku, bez ohledu na to, zda je formálně „podepsán“ premiérem.

V této situaci má prezident nejen právo, ale dokonce povinnost zasáhnout. Úkolem prezidenta není mechanicky potvrzovat jakýkoli personální návrh, který je mu předložen, nýbrž dbát na to, aby ústavní procedury nebyly vyprázdněny a degradovány na pouhou formu. Pokud je zjevné, že návrh neodpovídá skutečné vůli předsedy vlády, pak prezident neodmítá ministra jako osobu, ale chrání ústavní pořádek.

Z tohoto pohledu není rozhodující, zda by se Filip Turek stal „dobrým“ či „špatným“ ministrem. Podstatné je, že vláda není kolektivem koaličních delegátů, ale orgánem vedeným předsedou vlády, který za ni nese odpovědnost. Prezident, v tomto případě Petr Pavel, by proto nejednal svévolně, ale ústavně korektně, pokud by odmítl jmenovat ministrem Filipa Turka, jestliže by bylo zřejmé, že nejde o autentický návrh premiéra, nýbrž o pokus obejít ústavní pravidla vnitrokoaličním tlakem.

Prezident je zde pojistkou proti situaci, kdy se z ústavní odpovědnosti předsedy vlády stane prázdná fikce, a to je jednou z jeho základních ústavních funkcí.

k Miloslav Grundmann 11.1.2026 12:27

Pan Grundmann je zcela evidentně zastáncem stejně jako jeho souputníci moci jednotné.Toto stanovisko považuji za anachronizmus a nepatřičné do demokratického právního státu.

Kompetence?

Jmenuje nejmenuje teď kompetenční žaloba sem kompetenční žaloba tam rezonuje všemi kuoláry. Napadlo mne: kdo vlastně s ní přišel a proč? Proč se nikomu do ní nechce? Co má vyřešit?

Kompetenční žaloba je relikt jednotné moci předchozího socialistického režimu a neměla by v dnešním právním státě státě co dělat kdyby jeho dnešní právní řád odpovídal dělbě moci. Stávající právní řád je však založen na jednotné moci (kontinuita práva s ,,ksč") a neuznává dělbu moci ale uznává dělbu funkcí. Proto teď nastala otázka kompetence. Kompetence po zdroji státní moci nejvyšší tedy rozhodování jaká bude vláda? Soud že má rozhodovat jak moc výkonná má svoji moc vykonávat? Vláda x prezident? Tady se někdo zbláznil.

V případě dělby moci jsou kompetence dané jejím principem. Kompetenční žaloby nepřipadají v úvahu a tak nejsou. Každá moc má své pravomoci které sama řeší v rámci svých povinností a práv.

Jak zoufale absurdní stávající právní řád republiky je stačí poukázat na údajný vztah prezidenta a vlády. Prezident je dle Ústavy součást moci výkonné – blbost byť na první pohled ne zcela zřejmá. Hlavou moci výkonné je ale vláda! Prezident tedy podléhá vládě. Toto by byla další blbost. Prezident ale nemůže být součástí žádné ze tří. Representuje celý stát všechny občany aniž je z výkonu své funkce komukoliv odpovědný což považuji za správný popis jeho ve státě postavení. Jeho role musí zákonitě být čistě representativní.

Situace je zoufalá a potřebu kompetenční žaloby je třeba odmítnout. Není to věc právní ale politická. Stejně se do toho nikomu nechce. V případě že by prezident měl být žalován pro nedodržování aspoň základních principů Ústavy tedy článků 2 a 3 musí tak učinit státní žalobce.

Ostatně soudím, že by si nikdo nezasloužil Nobelovu cenu míru více než Filip Turek a že by se měla norská vláda stydět za to, že mu ji neudělila.

Po Arafátovi už je možné vše.

Ale Arafát byl přece jenom nějaký formát, ve své škodlivosti.

Turek je jen takový čuráček, byť postavou velký.

Ani hejno slepic nenakupí tolik slepičinců jako Kovanic

Podstatný problém není v tom, že by prezident nemohl politicky hodnotit, ale v tom, jakou judikaturu k tomu cituje. Nálezy Ústavního soudu, na které se rozhodnutí prezidenta odvolává, se totiž týkaly zcela jiné otázky: zda zákonodárce smí zákonem stanovit objektivní, předem dané a přezkoumatelné podmínky důvěryhodnosti a loajality pro výkon určitých funkcí (typicky v rámci lustračního zákona).

To je zásadní rozdíl. Ústavní soud v těchto nálezech neřekl, že výkonná moc může ad hoc a bez zákonných kritérií rozhodovat o důvěryhodnosti konkrétní osoby. Naopak celý smysl lustrační judikatury spočívá v tom, že takový zásah je přípustný jen tehdy, je-li:

– založen na zákoně,

– obecný, nikoli individuální,

– přezkoumatelný soudem.

Použití těchto nálezů jako opory pro individuální hodnotový úsudek exekutivy je proto nepřesné. Prezident samozřejmě může své ústavní kroky politicky zdůvodňovat, ale nelze se přitom opírat o judikaturu, která legitimizuje něco jiného – totiž normotvornou pravomoc Parlamentu, nikoli diskreční posuzování osob výkonnou mocí bez právně kontrolovatelných kritérií.

Citované nálezy tedy řešily mez zákonodárné regulace, nikoli volnou hodnotovou diskreci exekutivy. A právě tato záměna je jádrem problému.

Co Brání Babišovi v tom, aby podal kompetenční žalobu, což mu nakonec navrhuje i sám prezident?

Když to netušíte, můžete se zeptat té Vaší umělé inteligence, která za Vás píše ta moudra.

vetsi hovadinu jsem v posledni dobe necetl !!

Asi málo čtete ... :-P

RE: "Prezidentovy výhrady mířily k otázce politické zralosti, schopnosti respektovat institucionální rámec a chápání, že veřejná funkce není jen mediální viditelnost, ale především odpovědnost vůči struktuře státu. Pokud Turek svým jednáním tyto hranice opakovaně ignoruje, dává tím zpětně za pravdu kritice, že problém nespočívá v názorové kontroverzi, ale v neschopnosti rozlišovat mezi osobní rolí, stranickým zájmem a státní reprezentací. V tomto smyslu si prezidentovy výtky nevyžadují další dokazování – potvrzují se bohužel samy praxí.

-------------

Soudruha Turka neznam, vim o nem pouze to co vyctu z diskusi na Psu. Nicmene, pokud vezmu vase slova vyse, pane Grundmanne, potom porovnejme predchoziho ministra zahranici CR, soudruha Lipavskeho, pravdepodobne uplne nejhorsi ministr na tomto postu v dejinach CR. S tim ale soudruh prezident "Taticek Odpracovatel" souzenel a urcite by nemel problem jej znovu jmenovat/odsouhlasit.

Ano, rektalni alpiniste maji k sobe velkou naklonost.

Takze beru vas slova pouze jako retoricke cviceni.

Rozdíl mezi Pavlem a Turkem spočívá ve schopnosti hodnotit osoby. Zatímco Turek byl pozván na inaguraci amerického prezidenta Trumpa, Pavel o Trumpovi prohlásil, že je to odpudivá lidská bytost, které by ruku nepodal. V takovém případě na sebe pokřikují děti:"Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje!"

Souhlasím proti tomu. Přesně tak nějak to mělo být...

Na Turkovi se ukazují slabiny "zastupitelské" demokracie v plné nahotě.

Jéžišmarjá, Šamane, to je TAK vtipný...

Málem jsem si smíchy ucvrkl.

„Dnes ubývá humoru a přibývá dělání legrace. A mezi těmi dvěma kategoriemi je veliký rozdíl.“ Miroslav Horníček