...Čekárna na pohotovosti je plná lidí v každou denní i noční hodinu. Někteří sténají, někteří krvácejí a někteří jen ochable leží na židli a nejeví známky života. Jasně, když přivezou bouračku nebo někoho v ohrožení života, dějí se věci jako v americkém seriálu. Jenže jestli jste při vědomí a více-méně držíte formu a tělní tekutiny, budete čekat. Obrňte se trpělivostí, je to na celé hodiny...

...Schválně se někdy zajděte mrknout do průchodu mezi zadními trakty domů. Pár kroků od hlavní ulice ruch města utichne a v sevření stěn vám divná akustika vrací lupání švábů pod podrážkami bot. Pokud v průzkumné expedici vytrváte, i když vás odér popelnic chytí za bránici, můžete s trochou štěstí v hromadách svinstva najít i nafouklou mrtvolu z minulého léta...

...Kolegyně z práce měla na návštěvě příbuzné ze Skotska. Měli žízeň, tak je poslala do kuchyně, ať přinesou z kredence sklenice. Hledali dlouho, ale ani s jejími detailními instrukcemi neuspěli. Vrátili se s tím, že tam nejsou sklenice na pití, jenom samé vázy...

Ale nebojte se. To jsou jenom skleničky na pití v zemi, kde je všechno velké. V Americe. Kterou na vlastní kůži okusil a okouší Martin Gilar, český chemik, který se rozhodl budovat si po roce 1996 svou kariéru v USA. V zemi, kde stále platí americký sen. V zemi, kde je všechno jinak, kde se na klacku nad ohněm místo špekáčků opéká žužu (marshmallow), v zemi, kde neexistují chodníky, v zemi, kde na vás na toaletě číhá vana bez kohoutků a záchodová mísa plná vody. Kde se pošťákům nechávají balíky v nezamčené poštovní schránce, kde se nechávají klíče v zapalování aut, kde vám dá každý přednost a kde si váží válečných veteránů i invalidů na vozíčku. Kde v evropských plavkách působíte na pláži jako hošan a kde zbožňují děti. Kde se dá při soustavné snaze nakonec sehnat i poživatelný chléb (židovský) a kvalitní uzeniny. Kde dětská porce zmrzliny obsahuje tři deci smetanové pochoutky a normální porce litr. Kde jsou vlídné prodavačky a úctyhodní policajti. Kde na vás každou chvíli číhá nečekaný civilizační šok.

Tyto stovky drobných a zároveň důležitých postřehů vydával autor od roku 2006 na pokračování v časopise INTERKOM, jenž je informačním servisem českého fandomu. Nyní tedy vyšly jako kniha o sedmadvaceti kapitolách, ve kterých se dovíte třeba jak se chovat v supermarketu, jak se dělá sýrový sendvič i jak si najít zaměstnání v Americe.

Tohoto průvodce Čecha americkými reáliemi jsem si s chutí přečetl hned z několika důvodů. Ameriku a Američany mám rád pro jejich naivitu i hrdost, a i proto, že nám třikrát přinesli svobodu. (I když to teď tady asi trochu zní jako propaganda Tea Party:) Stejně tak mám rád svou vlast, a proto mne zaujal i pohled na naši kotlinku s přilehlými úvaly - a hlavně na jejich obyvatele - zpoza moře. Pohled člověka, který se seznámil s klady i zápory života v USA, ale stále zůstal Čechem. Kniha se kvůli svému faktografickému zaměření nevyhne statistikám, ale ty jsou předneseny velice záživně.

Gilar není totiž pouze chemikem a autorem bio/analyticko/chemických studií, ale i pravidelným účastníkem literární soutěže sci-fi povídek o Cenu Karla Čapka; některé jeho věci jste si tak mohli přečíst i ve sbornících MLOK anebo ve zvěčnělé Ikarii. V této knížce se do rovnováhy dostalo jak analytické myšlení tak i barvitý jazyk, který s klasickým českým ironicky sžíravým humorem uvádí jednotlivé případy civilizačního šoku, jemuž je vystaven jak čerstvý emi(imi)grant, tak i držitel zelené (bleděrůžové) karty.

Dalším bonusem pro mne je, že naše dcerka strávila rok na americké high school, takže mohu porovnávat její Kalifornii s Gilarovým Massachussets. Také jsem vychoval dvě děti, takže docela chápu autorovy rodičovské pocity, když mu synáček hrdě řekne při pohledu na pruhovanou a hvězdnatou vlajku: „Daddy, it´s our flag!“

Ty pruhy vás ostatně provázejí na každé stránce jako součást skvělého grafického zpracování. Nesmím zapomenout ani na výborné fotografie, doprovázející text. Ty uvnitř knihy jsou černobílé a jsou obdařeny i výmluvnými popisky. („I když doma mluvíte česky, vaše děti budou v See Worldu (Orlando, Florida) místo jééé vykřikovat wow! Nedá se stím nic dělat.“) Barevné fotky na předsádkách portrétují Gilarovy kolegy, kamarády i rodiny a jsou sejmuté s profesionální bezprostředností.

Není třeba bát se Ameriky, ani knížky o ní. Výsledek terapeutického psaní fanouška a autora sci-fi nám předvádí realistický pohled na zemi, která jako by někdy neležela pouze jiném kontinentu, ale snad na jiné planetě. S ohledem na to, že se blíží Xmas a Santa Klaus se svým sobím spřežením, je pro mne o tajuplném dárku pod stromečkem rozhodnuto.

Mimochodem, Martin Gilar objevil možnou příčinu českého ateismu: Každé dítě se jednou doví, že Ježíšek není. Kdežto v Americe mohou její děti ztratit pouze víru v Santa Klause...

***********************************************************

Martin Gilar: Nebojte se Ameriky (Vyprávění nejen o maršmelou na klacku); Editor: Zdeněk Rampas, Fotografie: Martin Gilar, Renata Gilarová, Dominik Gilar a přátelé, Vydalo nakladatelství Jalna, Praha 2010, 232 stran, 270 Kč, pevná vazba

************************************************
Neregistrovaným komentátorům je možno vyjádřit se k tomuto článku v Šamanově hospůdce U hřbitova.