Dnes jsem měl šťastný den. V servisu mi vyměnili kola na zimu, dobili baterku (novou právě rok, má dokonce ještě 70 % kapacity), opravili zpětné zrcátko. (Na které jsem si stěžoval v sobotu.) A nestálo to avizovaných čtyři a půl, ale jenom dva a půl tisíce.

A když jsem přijel ze servisu, tak jsem měl v kastlíku dva dopisy. Jeden od zdravotní pojišťovny, druhý, bachratý, od neznámého odesilatele. Nejdříve jsem se s úzkostí podíval na papír od pojišťovny. Všiml jsem si nejdříve majuskulí LIMIT 500 Kč a lekl se, že to budu muset platiti. Ale na zadní stránce papíru se skvěla tabulka, podle které jsem letos už zaplatil za bezplatné zdravotnictví 905,26 Kč. Jsem se zaradoval, že to dostanu na mé bankonto zpět. Ano - po odečtení toho limitu. Ale dobrý čtyři stovky! (Těch pět stovek je daň za to, že se člověk může trvale těšit i třeba při devíti chronických chorobách desáté - chemické rovnováze!)

V bachraté obálce jsem si nahmatal známý tvar. A když jsem ji otevřel, tak jsem uvnitř opravdu nalezl svou ztracenou peněženku. Kterou jsem (s dalšími věcmi) pozbyl poslední říjnový, indiánsky letní čtvrtek.

Hurá! Díky neznámému dobrodinci! Dal to na poštu včera, možná i kvůli mým článkům na Psu. Na razítku jsem si jako místo odesilatele přečetl nejdříve tajemné „DUCH“. Nějaký dobrý duch to byl. Až když jsem si ku pomoci vzal lupu, doluštil jsem „DUCHCOV“...

V peněžence jsem měl hlavně doklady a bankovní karty. Které jsem si ale už povýtce pořídil nové, anebo jsem je měl dvojmo. O pořizování těch nových jsem už psal. O dvojitých ne. Záloha za ně mi visí na hlavních klíčích (ztratil jsem náhradní): Známky do lékáren BENU a známku do Teska. Ale teď mám tedy za ně ještě platnou náhradu.

Vrátily se mi ale tři karty, které jsem zatím nepotřeboval: Karta člena klubu seniorů Prahy 13 (do seniorních klubů nechodím, jednou jsem jel zdarma s bandou vrstevníků do Poděbrad, jež jsou mým rodným studijním místem). Pak užitečná I.C.E. karta, při jejímž vyřizování jsem si na radnici Laskonka před časem pořídil i tu seniorskou kartu. Skládací I.C.E. škartička má celkem čtyři strany. Na první si vyplníte své jméno, hlavní chorobu, kontakt na ošetřujícího lékaře a údaje o „blízké osobě“ - tedy hlavně jejich telefony. Což člověk potřebuje při náhlé ztrátě či vybití baterie, když chce volat z cizího (třeba policejního nebo záchranářského) telefonu. No řekněte - kdo z vás zná zpaměti čísla svých potomků nebo předků?

Problém nastává, pokud s telefonem ztratíte i tuto škartičku.

Na druhé a třetí straně jsou pak vyjmenovány vaše choroby a léky, které na to berete. (Je blbý, když kvůli zlomené noze přestanete brát léky proti cholesterolu, třeba.)

Poslední strana skládací škartičky pak slouží jako očkovací karta. (Jde o „miniformát do kapsy“, na ledničce mi visí původní velká verze, skládací Á čtyřka). Aby hasiči a záchranáři věděli, kdyby nalezli bezvládné tělo. Ale dívám se do ní hlavně sám - vždy, když si štosuju léky do týdeního zásobníku...)

Kdybych tuhle škartičku nedostal zpátky, musel bych si vypisovat novou. Toho jsem tedy ušetřen.

Třetí škartičkou je jedna klubová karta, které ale stejně teď v listopadu vyprší platnost.

Jo - a ještě jsem tam měl asi padesát let starou kartu - srdcové eso pro štěstí. Tak jsem měl štěstí na dobrodince!

A taky záchranou náplast na menší odřeniny či říznutí.

Peněženka mi tedy přišla bez osmi stovek v papíru a bez asi další stovce v drobnejch. S tím jsem byl tak nějak dopředu smířený. Ale hele, jeden peníz se zakutálel do podšívky. Deset agorot, památka z Izraele. (Agora je setina šekelu, izraelský halíř (množné číslo agorot).)

Předpokládám, že nějaký dobrodinec našel celou mou cyklobrašnu. Peněženka vězela v ledvince, kde jsem měl ještě žlutý mobil a klíče od kola. Ledvinku jsem strčil do ztracené brašny, kde jsem měl taky cestovní svačinku (dobrou chuť!) a nářadí. Včetně svého švýcarského multinože, který se dnes prodává asi za tisícovku. Nu což, z dědictví po neregistrované partnerce Janě mám její základní švýcarský nůž.

Dobrodinec třeba ale nebyl tak dobrý a zužitkoval potřebné věci, kdežto starou ošmatanou a potrhanou peněženku s kartami vyprázdnil o užitečné money - a odhodil. Pak ji možná našel poctivý nálezce (tento běh událostí odpovídá opoždění při zaslání peněženky) a včera poctivě odeslal. Raději se nepodepsal, abych ho neměl za nepoctivého dobrodince...

TAK DÍKY! Nebývá to obvyklé. Komu z vás se ztratila peněženka - a někdo se obtěžoval ji vrátit aspoň s doklady?

Už jsem zprovoznil novou peněženku z dědictví po ženě Ivaně. Teď jsem do ní - k novým bankartám a dokladům - zasunul i ty tři méně podstatné karty. (Počkat - vždyť já úplně zapomněl na vrácený letošní průkaz Syndikátu novinářů České republiky! Který jsem si ještě neobnovil. (To je ušetřená padesátikačka!) Obvykle ho nevytahuji na demoškách, jichž se účastním - lidi potom začínají „filmovat“ a „zaujímat rozhodné postoje“...)

No ale - co s těmi starými škartičkami? Jsou zneplatněny (což není na první pohled vidět). Mají jiná čísla (což taky není patrno člověku bez přístupu do úředních databází). Třeba při výměně se staré občanky přestřihnou. No jo, je vidět, že jsou neplatné - ale stále obsahují GDPR!

No co - dopíšu článek, udělám autorskou korekturu textu, zkontroluju odkazy, dám ho na blog, znovu zkoriguji a pošlu odkaz na článek Astonovi. A pak se vydám ke své výkonné drtičce papíru, která zvládne i plastové škartičky. Úplně je zničím!

Dávejte si na své věci pozor, nenoste s sebou věci, které při své misi nebudete potřebovat a mějte u sebe něco pro štěstí. Staré, skoro už nečitelné srdcové eso vkládám do své nové peněženky.

To bylo dnes radosti!

Psáno a děkováno v Praze na Lužinách v úterý 15. listopadu 2022

Viz i Ztráty a zálohy z 2.11. 2022

a O řetězení událostí aneb Ozvěny ztrát z 12.11. 2022

Info o ICE kartě (na Praze 13, ale mají ji zavedenu i jiné obce) viz zde: I.C.E. karta