Máme tři premiéry: Jednoho v demisi, druhého v misi a třetího v dluzích.

Premiant je někdo, kdo je v něčem první. Tak třeba první ministr ze všech, také se mu říká předseda vlády nebo premiér. Ten v demisi, Petr Nečas, je rovněž premiantem v tom, že má být jako první český premiér obviněn z korupce. Není první v tom, že se diví. A to opakovaně:

"Politické dohody nelze považovat za trestnou činnost, protože by se musely týkat mnoha jiných analogických případů v minulosti a současnosti."

To však není argument, pane premiére. Už jsme to tu celkem podrobně vysvětlovali, tak teď jen stručně: Poskytnutí místa v akciové firmě s podílem státu, tedy poměrně dobře placeného místa, a hlavně místa s možností uplatnit vliv, výměnou za politický krok typu "opuštění poslanecké lavice" není "politická korupce", ale korupce.

"Žádná dohoda o výměně rezignace na poslanecký mandát uzavřena nebyla," brání se Nečas. Tak dobře, státní zástupce tvrdí, že byla, uvidíme, jestli před soudem obstojí argumenty obžaloby. Ale – všimli jste si, že vrchní státní zástupce Ivo Ištvan nevěří, že by se snad Sněmovna rozpustila? Kdyby věřil v to, co naznačoval prezident republiky Miloš Zeman, že totiž jmenování Rusnokovy vlády je cestou k předčasným volbám, které mohou být na konci září, nezatěžoval by se žádostí o vydání, která se začne projednávat – někdy v září.

Takže se zdá, že lidi, kteří znají zákulisí české politiky důvěrněji, než by sami chtěli, předpokládají, že Rusnokova vláda buď dostane důvěru, nebo dostane důvěru jiná vláda (třeba zase Rusnokova), anebo že to ta vláda bez důvěry dovládne až do doby řádných voleb.

Rusnokova vláda se však při druhém pokusu – pokud se při prvním pokusu rozpadne avizovaná koaliční "stojednička" – může dočkat důvěry! Ačkoliv je premiér Jiří Rusnok premiantem v tom, že byl jako první jmenován do svého úřadu, aniž by měl politickou podporu ve Sněmovně. Pro někoho může být důvodem pro to, aby pro něj zvedl ruku i jen to, že představí ne-Nečasovu vládu…

Miloš Zeman si po svém nástupu do funkce prezidenta začal budovat tým poradců. Ti měli "zodpovídat" za různé oblasti, které kopírovaly ministerské resorty, takže už od samého začátku připravoval jakousi stínovou prezidentskou vládu. V této "vládě" zastávala funkci poradkyně pro ministerstvo spravedlnosti Marie Benešová a vskutku se také stala první osobou v nově stloukané vládě, a to shodou okolností na postu ministryně spravedlnosti. Druhým uloveným ministrem byl Martin Pecina. Už jednou dělal ministra vnitra (také "nepolitického"), v úřednické vládě Jana Fischera, a tak to prý zvládne.

Zvláštní je, že prakticky hned první den byla premiantsky obsazena dvě "silová" ministerstva – spravedlnosti a policie, pardon, vnitra!

Zato fundamentální pozice na ministerstvu financí byla dlouho volná. Tento v dnešní době premiantský post zastával v prezidentské poradcovské vládě Jiří Rusnok, který byl ale jmenován premiérem. Byly vysloveny předpoklady, že by finanční ministrování zvládl i při úřednickém premiérování, to ale odmítl: I dočasný premiér má tolik starostí, že už se nemůže věnovat žádnému dalšímu ministerstvu. Ale uběhly dva týdny, a hle, ono to přicmrndávání na ministerstvu financí panu Rusnokovi půjde! Pan premiér slíbil, že poslední ulovené rybě, expremiérovi Janu Fischerovi, který bude zastávat právě místo ministra financí, že mu "pomůže".

"Dohodli jsme se, že s premiérem vytvoříme tandem, který na hospodaření dohlédne," pravil Jan Fischer, třetí z dnes probíraných premiantů.

A proč tedy dělá ministra financí pan Fischer? Protože se Rusnok stal předsedou vlády, a nemůže být ministrem.

A proč byl tedy Fischer na toto místo designován? Aby dělal popularitu Rusnokově vládě. I z toho důvodu bude – vicepremiérem.

Také už byla vhodně zmíněna skutečnost, že Jan Fischer byl konkurentem a odpůrcem Miloše Zemana, takže jeho jmenování dokáže, že se v žádném případě nejedná o "Zemanovu vládu". Ona to však není "skutečnost", ale provládní reklamní kampaň. Skutečností je, že pro druhé kolo Jan Fischer podpořil Miloše Zemana.. Říká se, že "nepřímo", ale Karla Schwarzenberga znectil a Miloše Zemana pochválil. A navíc, Miloš Zeman mu za jeho podporu poděkoval v posledním předvolebním souboji v České televizi. Totéž zopakoval i v novinové kampani, kdy ten dík měl formu placeného inzerátu. Miloš Zeman děkoval dvěma svým dřívějším soupeřům – krom Fischera i Vladimíru Franzovi, který dopředu oznámil, že bude hlasovat pro Miloše Zemana (bude volit "prasečí chřipku" místo "ptačí chřipky"). Franc se proti tomu ohradil: Oznámení, že bude volit Zemana, neznamená vyjádření podpory nebo pokyn pro voliče. Jan Fischer se – neohradil.

"Bude jistě zajímavé sledovat, na jakém významném místě se v budoucnosti objeví. Jistě mu tým kolem Miloše Zemana něco přislíbil a Fischer šel za tím, kdo něco slíbil," řekl tehdy Právu předseda poslaneckého klubu TOP 09 Petr Gazdík. Nu a dnes vidíme, co se objevilo – a co se po ukončení Fischerovy mise ještě objeví. Do vlády se mu moc nechtělo, ale velvyslancem v Izraeli nebo členem bankovní rady ČNB by jistě rád byl.

Popularitu si Jan Fischer vydobyl tím, že byl nepolitickým nehádavým premiérem. V popularitě byl přímo premiantem mezi premiéry! To, že bez politické podpory nebyl schopen prosadit předložené zákony, to mu občané nevyčítali. Svou popularitu skvěle využil při prezidentské kampani. Ta jeho však měla dvě zásadní chyby – začala příliš brzo a v jejím závěru ztrácel Jan Fischer při televizních debatách body. Například pro nečekanou agresivitu, kterou umí řídit třeba Miloš Zeman, ale k Fischerovi nesedla. Z těchto dvou chyb se zrodil následný problém – totiž ten, že Fischerovi po prohraných volbách zůstaly dluhy a utekli sponzoři. Takže se stal premiantem v nesplácení.

Toto není kritika Jana Fischera, ale jeho sponzorů, kteří ochabli, když jejich kůň nedoběhl do cíle. A náhle se vzepjali, když utekl z bourací linky a začal po své návštěvě u Jiřího Rusnoka šířit úsměvy a náznaky. Dva dny poté mu přišly první chybějící peníze, a dnes (úterý 9.7.2013), den před uvedením do funkce vicepremiéra – je bez dluhů! Toto není článek o zámyslech sponzorů, čili zde nebudu rozebírat jejich vnitřnosti. Ale zdá se, že právě ty milionové dluhy, a příslib jejich možného splacení, byly hlavním důvodem, proč Jan Fischer nakonec na tu lukrativní Rusnokovu a Zemanovu nabídku kejvl. Nic jiného mu ani nezbývalo, když jedním ze sponzorů je jeho zaměstnavatel. To není pěkné. Příšerné však je, že se tím ještě Jan Fischer chlubí…

Člověk, který mění své přesvědčení podle potřeb a nabídek, člověk, který je teď – podle všech etických kodexů – v těžkém podezření z možného střetu zájmů (stát versus sponzoři), takový člověk teď bude vládnout českými financemi. Skutečný premiant!

Ostatně – tahle Rusnokova vláda je vlastně vládou samých podobných "premiantů".

Psáno v Praze dne 9. července 2013