Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Ohledně vepřína: ten v žádném případě nestál na místě lágru, do jeho někdejšího prostoru zasahovala jen nepatrná část areálu celého obrovského sviňapodniku a samotné haly s prasaty byly skoro kilometr vzdálené. Celá ta hysterie, která nakonec stála státní kasu pár miliard, byla uměle vyvolaná, nejspíš v rámci konkurenčního boje.

Druhý z cikánských koncentráků, v Hododníně u Kunštátu, je dnes přeměněn na rekreační středisko a v budově jeho velitelství jsme se bohatýrsky ožrali při školním srazu. To ale nikomu nevadí, neb ho nevlastní Babiš.

Ten vepřín alespoň k něčemu byl.

Při vší úctě ke všem zavřažděným cigánům, mnohem více by jejich problémům prospělo, pokud by se ty statisíce milionů Kč věnovaly na jejich (povinné) vzdělávání. Dle mnoha studií (i zdravého rozumu), sice dlouhodobé, ale jediné smysluplné řešení.

Ony se snad na jejich vzdělávání ty "statisíce milionů" nedávají?

Do internačního tábora v Letech míří zástupy návštěvníků, politici tam za přítomnosti kamer kladou věnce a někteří dokonce vymáčknou z oka falešnou slzu. Doporučuji Šamanovi, aby navštívil také pietní místo v areálu výrobního areálu ve Svatobořicích, kde Němci provozovali internační tábor stejně veliký a počtem vězňů stejný jako v Letech. Rozdíl byl pouze v tom, že ve Svatobořicích byli vězněni a mučeni rodiny popravených vlastenců a zahraničních vojáků. Dozorce zde dělali i patalogičtí sadisté jako gestapák Gerhard Thuns a za nepatrné prohřešky zde byly kobky, kde pobyt znamenal trvalé poškození zdraví. Táborem prošlo na 3 500 vězňů, mezi nimi rodina generála Svobody, umělci jako Otakar Španihel, Václav Kaprál nebo Julius Pelikán. Internovány zde byly děti rodičů popravených za heydrichády, a to od věku 2 let! Fungovala zde i škola, ve které věznění učitelé učili děti čist a psát. Tragický byl osud vězněných Židů, kteří byli odvezeni a zavražděni v Osvětimi. Místní občané se snažili vězňům pomáhat a tři desítky jich byly za pomoc perzekuovány. Nejdojemnější okamžik nastal o vánocích, když k plotu internačního tábora přišli děti ze svatobořické školy a vězňům zpívaly koledy...Lety se staly poutním místem pražských politiků. Ve Svatobořicích prezidenta nebo ministra nezastihnete. Vždyť tam trpěli a umírali vlastenci. A vlastenec, to je v současnosti sprosté slovo. Více o internačním táboře najdete na stránkách obce Svatobořice.

To hlavní poučení, které ze sběrného tábora v Letech plyne a je platné i dnes je, že největších darebactví se v tomto národě dopouštěli ti, co se snažili v protektorátu, v padesátých, ale i po Bílé hoře a nebo za první světové zavděčit svým cizokrajnym páníčkům. Tak bacha, ono už to zase jde.

V době okupace Československa v létě 1940 protektorátní ministerstvo vnitra umístilo do již opuštěného areálu v Letech „kárný pracovní tábor pro osoby práce se štítící starší 18 let“ dle vládního nařízení. Tábor byl přebudován a vznikla řada nových objektů. Tábor byl řízen četnickými důstojníky s příslušným personálem v počtu 30 až 31 osobami. Počet zadržených osob byl 240. Počínaje 1. lednem 1942 byly kárné tábory přejmenovány na sběrné a koncem července zanikly. V srpnu 1942 vzniknul v Letech tzv. cikánský tábor, do něhož byly shromážděny všechny cikánské rodiny, míšenci či osoby žijící „po cikánsku. Tábor v Letech s převahou etnicky cikánského obyvatelstva byl v provozu jeden rok od 2. 8 1942 do 6. 8. 1943. Došlo k tomu, že záhy byl tábor přeplněn. V důsledku nedostatku hygieny zde vypukl tyfus. Ten se podařilo zastavit v roce 1943 očkováním, které prováděl český lékař židovského původu. Přesto na následky tyfu došlo k úmrtí 60 osob. Z 1 300 vězňů prokazatelně zemřelo na nedostatečnou hygienu, či špatnou stravu 362 lidí. V květnu 1943 bylo propuštěno cca. 200 vězňů a to ti, co neutekli byli odesláni do moravského cikánského tábora v Hodoníně nebo do donucovacích pracoven v Praze-Ruzyni či Pardubicích. Tábor byl spálen a prostor byl desinfikován. Režim v táboře v Letech byl poměrně odlišný od života v klasických koncentračních táborech. Vězňové neměli vytetovaná čísla, mohli přijímat návštěvy příbuzných žijících vně, tábor nebyl střežen ostnatým drátem či pod proudem, nebyly zde strážní věže s ostrou střelbou. Za celou dobu tábora nebyl nikdo popraven či jinak násilně usmrcen. Romové chodili pracovat do lesů při odstraňování polomům, při stavbě silnic a podobně. Uskutečnily se celkem dva hromadné transporty: v prvním odjelo 3. prosince 1942 94 vězňů, především žen, s označením „asociál“ do koncentračního tábora Osvětim I, ve druhém transportu bylo odvezeno 417 vězňů do koncentračního tábora Osvětim II. – Březinka. Tolik historická fakta

Na sběrný se tábor přeměnil až v březnu 1942. Očkování provedl MUDr. Neuwirth ze starého Sedla, čili z Orlíku. Z Bulovky byl poslán epidemiolog MUDr. Bohumil Stejskal a k němu byl poslán MUDr. Bohin. To už bylo první očkování provedeno. Malé děti očkování špatně snášely. Byly podvyživené a nemocné. Podvyživené byly proto že jim dospělí vězni kradli jídlo. Ve své zprávě to uvedl Jiří Letov, když konal inspekci v cikánském táboře. Po válce to uvedl u soudu škpt. Janovský. Uvedla to i paní Marhoulová, která byla jako malá vězněna v cikánském táboře, je na nahrávce USHM Washington.Michal Bohin je lékař židovského původu. Na starosti měl tábor na zdravotním oddělení zemského úřadu Praha MUDr. Heinrich Ullrich. Ten odvolal desinfekční kolonu z tábora a bránil jejímu navrácení, přestože velitel tábora škpt. Janovský ho o to prosil. Celý tábor byl zahmyzen a tak se rozšířil skvrnitý tyf. Nevybíral si. Zemřeli na něj i dva četníci, celkově zemřeli čtyři četníci. Hlavním viníkem je kriminální rady August Lyss z německé kriminální policie v protektorátu. Ten měl cikánskou otázku na starosti v severním Německy a pak se stejným posláním přišel k nám. Věděl , že tábor má kapacitu 300 lidí, dostal to od Janovského v hlášení. Přesto do něj nahnal cca 1270 lidí a 35 dětí se v táboře narodilo. Tábor byl beznadějně přeplněn a neměl ani dost vody, četníci museli kopat druhou studnu.. Heinrich Ullrich byl fanatický nacista, lékař gestapa na Pankráci, to měl jako vedlejšák. Po válce proti němu vypovídali na Pakráci věznění lékaři, mezi nimi iá Mudr. Bohi. Vypovídaly naprosto zápořně, jeho výkon byl otřesný po stránce lidské i lékařské.. Cikánský tábor vznikl nařízením o potírání cikánského zlořádu, které vydal Horst SS Standartenführer Horst Böhme, Befehlhaber der SS und SD in Protektorat und generalkommandant der Nichtuniformiete Polizei. A to policiíe německé i naší protektorátní. Doplňte si znalosti...-

Tak zde se autor myli s ohledem na koncentracni tabor Terezin.

Nez mne nekdo narkne, ze jsem "Sudetak" a posledni zapomenuty agent StB v Americe, coz uz se na techto strankach stalo, tak chci predeslat, ze muj otec koncetracni tabor v Male pevnosti prezil diky tomu, ze tam byl s ostanimi odbojari jenom od prosince 1944. Otec byl nezvestny az do cervna 1944, kdy byl nalezen v nemocnici v Praze-Krci. Od unora 1944 meli dietu jenom 850 kcal denne a otec vazil jenom 48 kg ackoliv byl pred valkou atletem.

Rodice mne tam nikdy nechteli vzit a Malou pevnost jsem navstivil az pred nekolika lety sam kdyz uz byli rodice davno mrtvi.

Tak to co autor pise je chybne v tom, ze v Terezine bylo jednak Ghetto ve meste Terezin pro internovane zidy. Ghetto melo svoji zidovskou samospravu a zidovskou policii. Zidovska samosprava spolupracovala s Nacisty na organizovani transportu do vyhlazovacich taboru v Polsku a dale na vychode.

Otec zname, ktera stravila valku jako dite ve Svedsku mel znameho v samosprave a tak se on a manzelka vyhnuli transportum. Cela rozvetvena rodina zmizela ve vyhlazovacich taborech protoze odmitli tuto laskavost. Otec z toho mel nedobre pocity po cely zivot. Take byli clenove samospravy po valce souzeni. Zivot v Ghettu byl tezky hlavne pro starsi lidi nebot bylo malo jidla.

Potemkinova vesnice behem navstevy svycarskeho cerveneho krize byla ostudna.

Koncentracni tabor v Male pevnosti byl mnohem horsi. Ackoliv to bylo uredne jenom policejni vezeni, popravy se dely kazdy tyden. Velitel Jockel zvany "Pinda" jakoz i jeho zastupce ubijeli vezne na potkani. Jeden esesak byl na vezne hodny - po valce nebyl popraven. Zidovska policie posilala zidy z Ghetta do koncentraku v Male pevnosti za trest.

Protoze byl koncentracni tabor Terezin v Male pevnosti uredne pouze policejnim vezenim tak se moje matka tehotna se mnou vydala otce navstivit v unoru 1945. Esesaci u brany se ji vysmali ze byla "kurarzna". Narodil jsme se 29. kvetna 1945 a otec byl nezvestnym az do cervna.