Drandíme si to k jihu, vlevo uzavřeni tmavě modrou hladinou Mrtvého moře, vpravo zelenými háji a poli. Řidič našeho autobusu Boaz identifikuje pěstovanou plodinu jako vodní melouny. Jordán není daleko, závlahy fungují i zde. Proč by tedy uprostřed pouště nemohly růst vodní melouny? Na poli se posouvají nějaké postavičky. Protože je šabat, mohli by to být nějací bezbožní Židé, jako je Boaz. Anebo zde pracují Palestinci. Či Thajci.

Boaz se domlouvá mobilem se svými známými. Ještě nevíme, kde se budeme koupat, a ani nevíme, kde budeme obědvat. Na všeobecnou žádost však oběd vynecháváme, postačí nám naše skrovné zásoby. Ušetřený čas nepromarníme. Autobus náhle zabočuje vpravo od silnice, k nízkému světlému domku pod vysokými kopci. Zastavujeme na parkovišti, vystupujeme. Zírám na nápis "Qumran National Park". Tohle je Kumrán? To je neštěstí! Vůbec na to nejsem připraven. Nepřečetl jsem si dopředu bedekr. Jenom vím, že tu sekta Esejců psala v Ježíšově době svitky. Po dvou tisících letech je v jeskyni našel pasáček hledající své ovce.

Ale já mám na kartě svého digitálu místo už jenom pro pět snímků! Schovávám si je na Mrtvé moře. Ne, fotit už nebudu, Kumrán byl už sfocen miliardkrát. Snímky si později můžu vyhledat na netu i v bedekrech. Ale nakonec neodolám, a hned na parkovišti učiním další multisnímek. Konečně se mi podařilo slušně zabrat i našeho milého Boaze. V pozadí jsou hory s jeskyněmi.

Hlavním tématem snímku je však něco, co jsem v žádném bedekru nenašel. Velbloud zaparkovaný mezi autem a kontejnerem na odpadky. A ještě ke všemu velbloud s mohutným okapem. Za auty zůstávaly na asfaltu olejové skvrny. Ta skvrna pod velbloudem není od oleje. Že se velbloudi dokáží zhluboka napít, to jsem věděl. Ale nikde jsem se nedočetl, že mohutnému nalokání odpovídá i podobně mohutné ulevování si.

A jdeme se podívat k vykopávkám. Ještě vyplácnu jeden snímek na jeskyně vysoko ve svahu, a pak se zařeknu, že už bylo dosti fotografování. Aha, ale to nebyly ty správné jeskyně. Tadyhle, v těchhle jeskyních, které provrtávají skalnatý ostroh nad soutokem (sousuchem?) dvou vádí, tady ty svitky byly nalezeny. Opět neodolám a opět vyplýtvám další snímek. Pro jistotu zaberu současně i jeskyni vysoko v horách. Později se dovídám, že právě tam nahoře a vysoko bylo těch skoro dvě stě svitků nalezeno. No jistě, těžko by vydržely dva tisíce let, kdyby byly hned na ráně. Ale možná, že i v těchto jeskyních bývaly uschované svitky a nedochovaly se jen proto, že byly prostě na ráně. Ačkoliv se to nezdá, dostat se k horským jeskyním prý trvá až hodinu. Hodinu tam a hodinu zpátky. Hřeben, pod kterým se jeskyně nacházejí, je ve výšce devadesát metrů nad mořem. Tedy nad Středozemním mořem. Jinak je to skoro pět set metrů nad námi... Dvě hodiny už nemáme.

Ale vykopávky si prohlédneme. Dávnou kruhovou cisternu, kde se shromažďovala dešťová voda, která odtud odtékala do dalších rezervoárů. Tady v rohu stála věž, pozná se to podle silnějších stěn. Kuchyň byla identifikována podle nádobí. Vedle je špajska. A "refektář", neboli jídelna. Hrnčířská dílna. Ta zamotala hlavu ani ne tak archeologům v terénu, jako vykladačům historie. Jak by mohli nějací hrnčíři trávit spoustu času sepisováním stovek a nejspíš i tisícovek spisů? Jenže naštěstí se našlo i scriptorium. A ta hrnčířina? Inu - spisovatelé se přece také musejí něčím živit!

Z dřevěného chodníčku, který turistům umožňuje chodit i uprostřed esejských ruin, se rozevírá nádherný pohled k jihu. Vlevo jsou nad plackou jezera v zamlženém vzduchu naznačeny obrysy jordánských hor. Zprava se k jezeru stáčí vysoký svah, který nezapře, že jeho hřeben kdysi býval mořským pobřežím. A kus za vykopávkami konečně zase vidím umělohmotnou plachtu nataženou nad ovocným sadem, či snad polem. Podobné ochranné fólie jsem viděl už mockrát, ale nikdy se mi je nepodařilo zachytit. Naposledy to bylo před dávným týdnem na Golanech. Ale tam mi moje nešikovnost záběr rozostřila.

Dívám se smutně na displej digitálu. S povzdechem sahám do kapsy pro druhou, už plnou kartu. Vyměním karty, z té plné vymažu jeden obrázek trilionkrát vyfotografovaného Jeruzaléma a sejmu bilionkrát zvěčnělé vykopávky. Ne kvůli nim. Ale kvůli té ochranné fólii. Tak, a to je definitivní konec téhle karty. Už z ní nic mazat nebudu. Karty zase vyměním.

Scházíme se u autobusu a vyrážíme. Už víme, kde se budeme koupat. Jedeme zase na sever. Určitě si to užijeme. A svým fotografováním nebudu nadále nikoho obtěžovat. Zbývají mi poslední dva snímky.

Prožito a popřemýšleno v Izraeli dne 6. května 2006, zapsáno v Praze 22. listopadu 2006

Příště: Mír u Mrtvého moře

Foto: autor
(nezapomeňte si prohlédnout také fotogalerii)

*********************************************************

Předcházející díly Míru v Izraeli:

09.05. 2006: Mír v Izraeli
18.05. 2006: Mír v oblacích, mír na moři
23.05. 2006: Mír v Akku
26.05. 2006: Mír v Galilei
30.05. 2006: Mír v dešti
06.06. 2006: Mír pod hřebenem
15.06. 2006: Mír na severu
22.06. 2006: Mír pod Hermonem
15.07. 2006: Mír na Golanech
18.07. 2006: Mír v Tel Hai
20.07. 2006: Mír v Safedu
25.07. 2006: Mír v Kafarnau
27.07. 2006: Mír v Gamle
31.07. 2006: Mír na Kinneretu
03.08. 2006: Mír v Jardenitu
08.08. 2006: Mír v lázních
14.08. 2006: Mír v Tiberias
15.08. 2006: Mír šabatu
22.08. 2006: Mír pod Táborem
24.08. 2006: Mír v Haifě
29.08. 2006: Mír v Cesarei
31.08. 2006: Mír v Netanji
12.09. 2006: Mír na Jom HaZikaron
14.09. 2006: Mír na pláži
19.09. 2006: Mír svobody
21.09. 2006: Mír u Latrunu
21.09. 2006: Mír Jad Vašem
29.09. 2006: Mír hřbitovů
05.10. 2006: Mír v tunelu
10.10. 2006: Mír na Via Dolorosa
12.10. 2006: Mír u Zdi
19.10. 2006: Mír krále Davida
25.10. 2006: Mír Citadely
31.10. 2006: Mír menory
03.11. 2006: Mír bazaru
03.11. 2006: Mír pouště