Dalším bodem našeho programu je památník Jad Vašem (Památník jména). Ale autobus nás tam neodveze, stále trvá uzávěra kvůli maratóncům. Naštěstí je Hora pamatování (Har Hazikaron), kde Památník leží, vlastně jen jakýmsi výběžkem Herzlovy hory, takže je blízko a níže. Jdeme jen asi kilometr z kopce podél pusté silnice, na které se občas objeví osamělý sportovec.

A už jsme tady, je to tak blízko. Blízko nejen ve vzdálenosti, ale i v čase. Kilometr od hory Herzl, tři hodiny letu z Evropy, jen několik desítek let v historii a necelý den od vyplňování formulářů. Včera jsme do nich zapisovali jména příbuzných, dnes je neseme do místního archivu, který už uchovává na tři miliony záznamů o jiných tetičkách a bratráncích. O Jad Vašem jsem psal už před dvěma lety, kdo jste nečetl, podívejte se na odkaz.

U vstupu do trojúhelníkového hranolu nás zase vezme u srdce opakující se video Michala Robnera, promítané na trojúhelníkovou čelní stěnu tubusu. Zopakuji svůj minulý dojem: Zleva doprava jede nekonečný pás fotografií, podložený mapami. V mapě se promítají úryvků filmů z bývalého normálního života evropských Židů. Lidé se procházejí městy, nahlížíme do oken školy, kde zpívají děti. Město je vystřídáno venkovem a pastýřskými scénkami se slepičkami a kozičkami. Občas nějaké zvířátko zmizí. Byla slepička - a není slepička. Po ulici jde dívka, otočí se pohledem do kamery - a zmizí. Děti bruslí, koupou se, žijí, zpívají, běhají, vyhazují nožky v dojemných bílých podkolenkách - a mizí. Byly, a nejsou...

Letos expozicí jenom projdeme, máme úkol v archivu, jak jsem už psal. V hale před ním se nachází hluboká studna, děsící svou prázdnotou. Nahoře je válec haly zastřešen kupolí s fotografiemi. Na stěně jsou regály, zatím jen zpola zaplněné. Sem někam přijdou i archy, které jsme právě odevzdali. Jsme v Hale jmen na hoře Pamatování, kde je Památník jména.

Ještě odpočíváme na sedátku v poslední místnosti. Na jednu stěnu se sem promítá čtverec z hebrejských písmen. Postupně jsou rozsvěcována jednotlivá slova, která neumíme přečíst. Za námi listuje moderní videotechnika zápisníkem. Představte si normální roh v místnosti. Na kolmé stěny jsou promítány dva listy - vypadá to, jako rozevřený zápisník. Pravý list se zvedne a otočí na levou stěnu. Také nerozumíme, ale jsme ohromeni autentičností.

V památníku se nesmí fotit, ale podívejte se alespoň na interaktivní prohlídku tohoto Muzea historie holocaustu.

V památníku se fotit nesmí, ale hned za jeho dveřmi neodolám a učiním si na památku poněkud optimističtější snímek - výhled na současný Izrael.

Po odpočinku na plácku za muzeem nás pojízdné schody vyvezou na další prostranství, Náměstí vzpomínek, obklopené dalšími vzpomínkovými budovami. Vlezeme do Pamětní dvorany. Je tu tma, jen uprostřed čtvercové haly plane světlo v kovovém plameni. Betonový chodník obchází po obvodu, zbytek podlahy je tmavě rzivý. V temné ploše jsou zasazeny oblé kameny s vyrytými jmény některých nejznámějších a nejhorších koncentráků. Strop připomíná nízký betonový stan, který se zdvihá k sopouchu nad kovovým plamenem. Jsme uvnitř modelu krematoria...

A opět navštěvujeme Alej spravedlivých, kde jsou vysázeny stromy se jmény konkrétních zachránců Židů. Opět navštěvujeme šedý vesmír se stovkami plamínků, symbolicky označujícími jeden a půl milionu zavražděných dětí. Ale staneme i před Pilířem heroismu, který připomíná jiný jeden a půl milionu. Takový byl počet židovských vojáků, kteří v různých spojeneckých armádách bojovali proti nacistickému zlu. Připomeňme zde, že ve druhé světové válce nebyli Židé jen pasivními oběťmi. V této válce bojoval každý desátý Žid! Ono se jim to pak hodilo i v dalších válkách, díky nimž dnes panuje na hoře hořkého vzpomínání mír.

Příště vám povím něco o míru, který panuje v jeruzalémské zácpě.

Přemýšleno a prožito v Izraeli 27. března, psáno v Praze dne 28. dubna 2008

*********************************************************

Mír v Izraeli:

9.4. 2008: Mír v Izraeli pokračuje
15.4. 2008: Mír kyselých rybiček
21.4. 2008: Mír na hoře Herzl

Odkazy na články Mír v Izraeli 2006: Mír ve Stodůlkách