Zrovna probíhá soudní proces s fotbalovými šíbry a státní ouřednicí. Státní ouřednice přiznala, že měla s fotbalovým šíbrem milostný poměr, avšak krátký pouze. Jen co by mu schválila státní dotace z fondu ministerstva školství a sportu na jeho aktivity.
Možná ani není státní ouřednice žádná zločinkyně, o tom bude dumat nejméně pět soudních tribunálů. Ani fotbalový šíbr a jablonecký latifundista možná není zločinec, jen fotbalový šíbr a lafitundista, což není od sebe až tak daleko. Tenhle evidentně zlo činil, avšak možná v zákonném rámci. Nicméně oba byli v evidentním střetu zájmů.
Definice na wiki praví, že „střet zájmů je situace, ve které jsou pracovní, úřední, smluvní a podobné povinnosti člověka nebo organizace v rozporu s jeho soukromými zájmy“. Přičemž tento střet vzniká už ve chvíli, kdy nastupuje možnost ovlivnění. K onomu ovlivnění nakonec ani nemusí dojít. Střet zájmů sám o sobě zločin není, až ono ovlivnění. Obžalovaní tvrdí, že k ovlivnění nedošlo, zatímco ke střetu zjevně ano.
Teď záleží na tom, jak bude soud posuzovat zlo řečené odposlechy. Které by mohly možná kvůli onomu zmiňovanému, ehm, poměru, reprodukovat i, no fuj, ani se nechce domyslet, třeba spiklenecké domlouvání.
Ono to nebude poprvé, co zločinec, pardon, zlý činitel, činil dobro do vlastní kapsy na úkor státní kasy, zneuživ přitom důvěrného vztahu a střetu zájmů. Pamětinehodný lyžařský šampionát v Liberci roku 2009 nemá svoje dluhy vůči dodavatelům vyřešené dodnes. Prostě si zkrachoval se zářezem 400 milionů Kč. Základem tehdy bylo, že městu a původním organizátorům bylo toto mistrovství světa prakticky ukradeno. Náčelník, který akci připravoval celkem čtyřikrát, když napočtvrté konečně uspěl, byl zásahem jisté jihočeské matky za Stranu zelených (ježto seděla na trůně ministryně školního sportu) vymeten. Na jeho místo byla instalována národní hrdinka, olympijská vítězka a mistryně světa v běhu na lyžích. Která začala rozhodovat hlava nehlava. A měla k tomu i podporu tehdejšího premiéra.
Já jsem olympijská vítězka, já můžu všechno, tak se ona dáma chovala. Jenže hrázný z nádrže Souš v Jizerkách, odkud se bere pitná voda pro Jablonecko, měl jiný názor. A tak na řidiče auta, kterého ona hrdinka poslala k picí přehradě pro sníh, poštval policii. Přitom vyhozený náčelník měl se správou chráněného území Jizerské hory domluvené plochy, ze kterých by mohl brát sníh bez problémů.
Katka tohoto šampionátu například místo z potoka brala na výrobu umělého sněhu vodu pitnou. To je jedno, von to někdo zaplatí. Jo, hodně se platilo firmě na reklamu tohoto podujatija. A proč?
Mohly by napovědět tehdejší střety zájmů. Na ministerstvu školnictví tehdy držel funkci náměstka pro veřejné zakázky, reprodukci majetku, vnější vztahy a komunikaci jistý diplomovaný právník, velký sportovec (konkrétně boxer těžké váhy) a zároveň majitel reklamní kanceláře. Jeho reklamka pracovala v předvolební kampani pro Stranu zelených a zelenáči mu poté dlužili něco mezi šesti až devíti miliony korun. Jasně, dostal za to funkci, takže se mohl hojit. Načež se stal milencem zelené soudružky ministryně, takže ji mohl mezi řečí požádat i o jistou drobnost.
Třeba aby vyměnila náčelníka libereckého šampionátu. A na jeho místo dosadila milenku kamaráda – který měl celou sadu reklamek. A bylo zaděláno na střet zájmů. Kamarád náměstka své milence, národní hrdince, dělal manažera a stal se i otcem jejího dítěte. A tak se mohla prostřednictvím této katky konat poprava šampionátu, ze kterého byl vyhnán nejen jeho hlavní organizátor, ale nakonec i sami Liberečáci.
Jediný závod, který měl masivní zájem diváků, totiž skoky na lyžích, měl ten zájem, ale ne diváky. Protože ti čekali dlouhé půlhodiny před vstupem do areálu, který jim byl dezorganizovaným bezpečnostním bordelem při vstupu nadlouho odepřen. Česká televize se snažila nezabírat prázdné tribuny, jen tu skupinu diváků pod rozhodcovskou věží.
No ale co z toho mohli mít ti milenci a vrazi libereckého šampionátu? Nemálo:
Zelená kuchta přeparkovala 130 miliard korun, které dostalo školství od EU na rozvoj školství, sportu a vědeckého výzkumu. Místo krajům, které měly tuto sumičku rozdělit potřebným, ji přesunula do agentury CzechInvest. Ta ovšem spadala pod ministerstvo průmyslu a obchodu. A rozdělovala zakázky různým agenturám. A pozor – až 3,5 % z tohoto obnosu spolkne „technická podpora“ – a provize, samozřejmě! Které by kraje samozřejmě nerozdělovaly. Takto mohlo být probenděno přes čtyři a půl miliardy (4,55 přesně) kaček.
To už se vyplatí, dopustit se i nějakého toho střetu zájmů!
Naštvalo se tehdy dost lidí na Ministerstvu školství a tělocvičen. Rezignoval náměstek pro vysoké školy. Rezignoval další tucet špičkových expertů. A? Zelená ministryně opustila ministerstvo už v roce 2007 (možná i za to, že zmrhala evropské školněvědecké fondy), krátce po šampionátu byla i vyloučena ze Strany zelených. (Ale bez této souvislosti.)
Jinak se nic se nestalo! Jen liberecký šampionát skončil finančním krachem a mezinárodní ostudou. Bývalý premiér od toho dal ruce pryč (co jste si navařili, vyžerte si sami, řekl, a ano, mohu jmenovat, když jde o politika, Mirek Topolánek). No, a někdo si zřejmě pořádně namastil kapsu.
Ale pozor, zcela zákonně! Tedy, ony nejsou v tomto případě ani odposlechy, které by mohly být vyjmuty z důkazů. Kritériem pravdivosti tohoto příběhu o milenkách vrahů českého sportu je toliko nezpochybnitelná praxe odklonu státních peněz.
Zjevně trvající praxe…
Měl jsem v práci v sedmdesátých letech kolegu, který četl z normalizovaných novin zásadně pouze poslední stránku. Přitom to nebyl žádný sportovní fanoušek. Ale říkal mi:
„V těchle novinách se necenzurují jedině sportovní zprávy. No a ten sport je jenom odrazem stavu celé naší společnosti.“
Vzácný pane Levý! Ono to platí i po padesáti letech!
Psáno v Praze na Lužinách v úterý 25. srpna 2020
Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.