Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

I přes svůj už pokročilý věk (v roce 1989 mi bylo pouhých 45 roků) si dobře pamatuji, jak naši přátelé z německy mluvících zemí jezdili nakupovat české jedovaté potraviny v českých restauracích se jimi cpali, až se jim za ušima boule dělaly. Po 35 letech se to nějak otočilo a k dostání jsou dovážené potraviny vyráběné často z českých surovin. A zase jsou plné jedů, jen se o tom už nesmí moc mluvit.

Má teta má ovčí farmu. Již za socíku si vzala menší JRD do své zprávy. Vzpomíná, jak se pro zemědělce po roce 1989 organizovali exkurze do rakouských zemědělských farem, aby jim ukázali, jak je to na tom Západě supr. Skutečnost ovšem byla taková, že naše zemědělství bylo alespoň o 10 let napřed. Produktivitou práce, ale i hygienickými podmínkami. Podmínky, za jakých se maso porcovalo v Rakousku, byly u nás nemyslitelné. Rakouští zemědělci měli několik desítek hektarů půdy, naši zemědělci hektary počítali na tisíce.

Měl jsme tetu v Bavorsku. Ta, když přijel k nám měla na papíru seznam co u nás nemá jíst. Ten seznam byl vydán Bavorskou vládou. Nepamatuji si, že by nám západ vracel šunku z důvodu, že obsahovala Polychlórované bifenyly a to naše maso obsahovalo tehdy běžně a na západě se to vědělo a u nás se o tom mlčelo. Také si nepamatuji, že by dnes vypukla epidemie žloutenky při které se nakazilo 40 000 lidí převážně dětí v důsledku dovezených jahod z Polska. U nás se nakazilo a to zejména horníci průjmem z důvodu, že ke svačině dostali kus kuřete, která byla napumpovaná chemii. Vyjmenujte mně jednu potravinu dovezenou ze západu, která obsahuje naše suroviny. Nevím jak poznáte, že potraviny dnes jsou plné jedů a to podle vás od všech firem a tedy i od Agrofertu.

Tak třeba v příhraničí prodávají zemědělci mléko zpracovatelům v Německu. A co myslíte, že se z toho mléka vyrábí? Já to vím, protože jsem vyrostl na zemědělské usedlosti, také jsem několik let studoval vysokou zemědělskou. Pak se ale přihodilo, že byla moje nastávající manželka těhotná a bylo potřeba se postarat o rodinu. Takže jsem nastoupil do uranových dolů s úmyslem z dobrého platu něco ušetřit a pak dostudovat. Po dvou letech jsem taktak vyvázl životem a odešel. A svačiny, které jsme fasovali, byly tak kvalitní, že jsem je občas nosil domů, aby i manželka z těch dobrot něco měla. Pak už jsem se do školy nevrátil a našel si nové zaměstnání, které se mi nakonec stalo koníčkem.