aneb Omluva vrahům zvířat
Ne, tato omluva se netýká lidských bestií týrajících zvířátka, ani cirkusáků, ani aktivistů, kteří vypouštějí cirkusová nebo laboratorní zvířata do volné přírody, čímž je zabíjejí, ani lovců na safari, ani zaměstnanců kožedělného průmyslu či porážkových linek, ani pytláků. Chtěl bych se zde omluvit našim milým lidovým myslivcům.
Nehodlám se jim omlouvat za nadávání na to, že loví lovná zvířata srstnatá od daňka po zajíce, nebo pernatá od bažanta po vrány. Omlouvat se jim za toto nemusím, protože jsem jim za to nikdy nenadával. Už před drahnými jednadvaceti lety jsem k tomu na Neviditelném psu napsal:
„Jestli jsou „žrouti zvířat“ (my), musí být i „vrazi zvířat“ (myslivci). Osobně si myslím, že zastřelení divokého zvířete podle všech mysliveckých regulí je mnohem humánnější než pěstovat kuřata v drůbežích koncentrácích a pak je odkrouhnout pověšené za pařátky na zpracovatelské lince. Ale kuřecí maso nám také chutná. Jím maso, nosím kožené boty, nemůžu nadávat producentům masa, řezníkům a myslivcům.“
Ostatně rodina mé ženy Ivany pocházela z Modlíkova, vesnice v chudém kraji na Vysočině, kde byla vždy v chalupě aspoň jedna flinta. (Nevím, jestli se toto „vždy“ vztahovalo i na dobu protektorátu, kdy mohli mít myslivci až pět loveckých zbraní a k nim 50 kusů munice. V té době byly totiž okolní lesy obývány partyzány z brigády Mistr Jan Hus a ti měli svoje pušky i bez zbrojních pasů.) Zmiňovaní vesničtí lovci přispívali k rodinné výživě, protože bez těch zajíčků a vran by asi neměli maso ani v neděli. A že se myslivci o lesní zvěř také starají, to se často ve zběsilých komentářích býložravců neobjevuje.
Nuže, co jsem vyčítal myslivcům, nebylo to, že střílí nebohá zvířátka, ale že je střílí málo! Už když jsem byl malej, tedy ve zlatých šedesátkách, se o tom debatovalo v rádiu a psalo v novinách. Jak okusy přemnožené spárkaté zvěře ničí mé rodné jizerskohorské lesy. Spásají mladé listnáče, sazenice i semenáčky. Nadávali jsme na myslivce, kteří zatajují skutečné stavy zvěře jen proto, aby vždycky v lese narazili na vysokou. A kapitální kusy si šetří pro devizové cizince, kteří vynakládají nehorázné peníze za to, aby si od nás mohli odvézt trofeje. Tento můj šedesát let starý pocit vyjadřuje i dnes místopředseda Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů ČR Richard Podstatzký:
„Zvěře je hodně, proto jsou škody obrovské. Nejsme kvůli tomu ani schopni dělat v lese přirozenou obnovu. V zájmu myslivců je udržovat vysoké stavy zvěře, protože večer přijdou na posed a něco vždy uloví.“ Úředně evidované stavy zvěře jsou prý až čtyřikrát nižší oproti skutečnosti.
V roce 2009 vláda schválila Národní lesnický program, takže Ministerstva zemědělství a životního prostředí ustavila komisi, a ta jistě přichází s návrhy. Jednou se to nelíbí tomu ministru, podruhé druhému. Až soudruh kůrovec přiměl ministerstvo polí, luk a lesů, aby se přemnoženými kopytnatci rozhodlo skutečně bojovat. Nikoli automatickými zbraněmi, tanky a letadly, ale puškami nimrodů. Chystá se úprava mysliveckého zákona, aby mohly být stříleny i samice a také aby se prodloužila sezona lovu. To vede zase k výkřikům ze strany milovníků živých zvířat. „Silná myslivecká lobby“ chce prý pod „průhlednou záminkou údajného přemnožení profitovat z tohoto masakru nevinných duší“, neboť „myslivci tak získají více masa na guláš a trofejí na zeď“. (Podle článku ředitele táborské ZOO pana Evžena Korce, který už v roce 2015 bojoval peticí proti údajně plánovanému vyhubení daňků. Jako by stromy neměly nevinné duše!) Ať chtějí nestřílet nebo vše vystřílet, jsou tyto nevinné duše, tedy chudáci myslivci, vždy mediálně masakrováni...
Ech, vy zlí myslivci, omlouvám se vám za to, že jsem měl podobné názory. Až nedávno jsem se dověděl, že jste byli při „střelbě na živý terč“ omezováni ministerskými limity! Přesněji: „Metodikou tvorby plánu lovu spárkaté zvěře..., jež se ukázala jako neúčinná.“ (Podle závěrů IX. sněmu lesníků v roce 2008.)
Dnes se navrhuje za „zástřely“ dokonce odměňovat - po předložení důkazu ve formě nějakého skalpu, možná levého ouška zastřelence. Ouška se pak budou nejspíše evidovat, archivovat a převádět do elektronické podoby...
Tak tedy Lovu zdar, spárkaté zvěře zvlášť! A už aby se hospodské stoly prohýbaly pod zdravou, chutnou - a levnou zvěřinou!
Šaman všežravec
Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.