Marže, marže marže. Obchodníci mají příliš velké marže potravin, proto je ta drahota. Vláda proto bude bedlivě sledovat jejich výši u vybraných komodit, aby mohla za tři měsíce tvrdě zasáhnout. Co je na tom špatně? Všechno!

Začnu odzadu: Za tři měsíce je pozdě. Co by mohla vláda udělat hned, je snížit DPH u potravin. Dám názorný příklad: Jestliže je u nějaké komodity zvednuta její cena dvakrát, pak při poloviční DPH přiteče do eráru stejná daň. (O něco nižší, protože se spotřeba o něco sníží.)

Dále je špatně to, že se má sledovat vývoj marže u „vybraných výrobků“. Pamatuju se, jak za sociku prodávali řezníci jednu krávu: Nejdřív její zadek, neboť při prakticky stejných cenách bylo zadní maso kvalitnější. Takže zadní nebylo. Jen pro vybrané pod pultem. Načež ho bolševik nadtržně zdražil - a pak se doprodal ten přední díl krávy - a nebylo přední maso... Když už, tak by se měla sledovat celková marže obchodu - protože u některého zboží je marže dokonce záporná, a obchodníci ji užijí, aby kvůli levným rohlíkům přitáhli do krámu zákazníky, kteří si koupí předražené koláče. Taky jsem to tak před pětadvaceti lety dělal, když jsem postával u svého stánku s barevnejma knihama.

Dále by se měla sledovat celá „maržová stopa“ - od výrobce, přes zpracovatele až po toho obchodníka. Moje marže jako prodejce knih páčila kolem 25 %. Ovšem distributor si bral 50 %! Dnes si bere často více - a za co? Že si vezme knížky „do komise“, a zaplatí, až je prodá. Do té doby zůstávají majetkem vydavatele. Zaplatí - se zpožděním, které může být i „nikdy“. Anebo je neprodané vrátí! (To se netýká malých prodejců, jako jsem byl já, kteří museli platit hotově.) Mimochodem: Jako začínající autor jsem dostával honorář 5 % z prodejní ceny knih bez DPH. (Pak to bylo víc, ale na 20 %, jako prý mají žádaní autoři bestsellerů, jsem se ještě nedostal.) Mít tu moc, nařídil bych distributorům snížit jejich marži nejméně na 25 %. Nu, proč stát nekoná v tomto?

Stát koná, ale málo. Tam, kde může doložit „neoprávněné náklady“, tam to bývá jasné, tam jde o podvod, ale jak ohodnotit „nepřiměřený zisk“? Zajímavo přitom jest, jak ministerstvo zemědělství, které zvedlo prapor proti maržím potravin, ale vůůůbec nespolupracuje s kontrolními ouřady, které patří pod ministerstvo financí.

Dále: Marže není zisk. Když jsem prodal tři knížky, byla čtvrtá moje. Celý rok byl můj „zisk“ většinou jen v neprodaných knihách, až před Vánocemi jsem je prodal. To byl můj prodejní model asi do roku 2000. Jakmile začali lidé utrácet ve velkoprodejnách na Zličíně, snížily se prodeje mých knih. (Nikoli proto, že by tam kupovali knížky, ale protože tam utratili peníze - a na knížky jim už nezbylo.) Marže je rozdíl mezi nákupem a prodejem. Z ní se musí platit ale další výdaje - zaměstnanci, energie, doprava, a to je v každém regionu, ba v každé městské čtvrti jiné. A musí se taky investovat do podnikatelského rizika - totiž že některé zboží neprodám, či prodám s ohromnou slevou, tedy se „zápornou marží“, aby se mi vůbec něco vrátilo, a tak mi musí zisk z prodeje jiných titulů pomoci tu ztrátu dohnat. No a když na tržišti zvedli nájemné, a já si spočítal, že průměrně vydělávám 5 Kč/hod, tak jsem toho nechal...

V normálních časech drží ceny na uzdě hlavně konkurence. Tak se děje i dnes, ale nesmíme zapomenout, že se drasticky zvýšila cena všech vstupů. Abychom kvůli „příliš vysoké marži“ (ale malém obratu a malém absolutním zisku) u malých obchodníčků je nezlikvidovali, a nezničili tak tu konkurenci - což by vedlo k růstu cen u těch velkých!!!

Bohužel v Evropské unii nepanuje tržní prostředí. K evropským dotacím do zemědělství se vždy ještě přidává „národní obálka“ - tedy suma ze státního rozpočtu, která je u bohatších států vždy větší. Takže zde dochází nikoli k souboji kvality, či přirozených cen, ale k souboji národních rozpočtů, kdy je naše domácí - a jak se teprve teď začíná zřetelně ukazovat - strategicky důležitá produkce potravin cenově znevýhodněna.

V takzvaných socialistických státech, ostatně ve všech státech, kde vládne diktatura, nejen diktatura proletariátu, je ještě jedna možnost, jak udržet ceny nejen potravin na uzdě: Zastropovat je. Udělali to dočasně (do voleb) třeba v Maďarsku. Jo, a dělalo se to za válek: Za té první světové, i za té druhé. Uvidíme, jestli k tomu časem nesáhneme i u této třetí světové války - totiž k lístkovému systému! Každá osoba má nárok na určité přiměřené množství masa, mléka, chleba... za předem určenou cenu. (Pro stručnost vynechejme výjimky, kdy některé zasloužilé osoby mají větší příděly, a některé nezasloužilé zase menší.) To vede vždy k tomu, že zboží s vynuceně nízkými cenami z krámů mizí a objeví se na černém trhu. Kde dostaneš vše - za tržní cenu. Kilo chleba za zlatý šperk, protože zlatem se nenajíš.

No, poměrně nedávno to udělali v Egyptě: Pekaři museli prodávat chleba za zastropovanou cenu. Přitom cena mouky zastropována nebyla. A nebylo ani dost mouky! Takže pekaři měli marži zápornou. Měli dvě možnosti: Zkrachovat, nebo prodávat chleba načerno. Výsledek levných cen chleba bylo - že nebyl chleba. Žádní imperialisté, žádné tajné zahraniční agentury - arabské jaro vyvolal hlad!

Dobrou chuť. Já jím k snídani (už o korunu dražší) housky, a když nejsou, tak rohlíky...

Psáno v Praze na Lužinách v pátek 22. dubna 2022 hned po snídani

(Někdy příště si povíme něco o regulaci cen elektrické energie, potažmo práce.)

Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.