-----------------------------------------------------------------

MALÝ KURVY
(Pokus o recenzi výstavy a katalog, leden 2000)

Ta výstava ve Špálově galerii na Národní třídě 30 se jmenuje ve skutečnosti Malík urvi. Na plakátu se tu ukazuje chlapská mohutná pracka, jíž něžná dětská ručka obejímá malíček. Avšak hlavně se zde předvádějí umělecky zpracované novinové snímky bývalých komunistů, důstojníků StB a jejich spolupracovníků, svérázný GEN - "Galerie etablované nomenklatury".

Vystavuje skupina PODE BAL, která vznikla v únoru 1998 z absolventů Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Její členové zamířili svůj skalpel do žilobití naší politické scény již několikrát - svými plakáty protestovali proti novele drogového zákona (PODE BAL VARUJE: KOUŘENÍ JINÝCH NEŽ STÁTNÍCH DROG OHROŽUJE VAŠI SVOBODU), v předvolební době v roce 1998 varovali před extremistickými stranami, po svém oslavili i 30. výročí sovětské okupace, připravili kampaň TGM CHICKEN. Pro toto sdružení se mi zdá být typická humorná nadsázka, z níž někdy až mrazí.

Na výstavě Malík urvi je samozřejmě též přítomno umění. Černobílé novinové portréty, na plátno elektronicky transferované do plakátové velikosti, jsou doplněny červenými elipsami, kruhy, obdélníky, liniemi s vysvětlujícím popisky typu: "horizontální rozměr vázanky", "křivka úsměvu", "potlačená kontura spodní čelisti"... A to je asi tak jediná sranda. Početné obecenstvo zajímá spíše červený text ve spodní části umělecky zvětšených fotoček, který popisuje dřívější činnost objektu a jeho současné angažmá. Kolmo psaná poznámka na boku každého díla praví "náhodně vybraný vzorek", ale je patrno, že vzorky nebyly zpracovány náhodně.

Na čestném čelném místě se tu skví zobrazení Jana Kavana ("Kato"), který "od roku 1969 udával své spolužáky StB", kousek vedle, snad pro rovnováhu, Vlastimil Tlustý, "za minulého režimu aktivní člen KSČ". Konstatováno bývalé členství KSČ Pavla Mertlíka. Je představen Miroslav Šlouf : "1977-86 člen předsednictva ÚV SSM, 1981-92 poslanec ČNR za KSČ, 1982-86 předseda českého ÚV SSM. 1988-90 předseda ONV Praha 7." Čili skutečná bolševická svině. "Volební manažer ČSSD,... předseda základní organizace. Šéf sekretariátu předsedy Zemana. Člen ÚVV ČSSD".

O dalším poslanci ČSSD Zdeňku Škromachovi, je jen poznamenáno, že byl v letech 1982-89 členem KSČ. Další zasloužilý poslanec je Michal Kraus (od roku 1986 poslanec Parlamentu za KSČ, po roce 1991 za ČSSD). Zato na dalšího současného sociálního demokrata, Radima Valenčíka je píchnuto, že v roce 1989 zasahoval v řadách Lidových milicí proti demonstrantům v Palachově týdnu. Radim V. se na výstavu dostavil a zanechal zde otevřený list. Obhajuje se, že se "vždy dokázal poprat s nepravostmi". Nikoho nebil, jen lidi přesvědčoval... Ministr Vladimír Vetchý byl taktéž v letech 80-89 komunistou, učil na Vysoké škole vojenské v Brně. Komunistou byl od roku 1977 i Vladimír Dlouhý, který v roce 1989 přestoupil do pravicové ODA.

Po celé výstavě je rozeseto několik obrazů důstojníků StB, kteří jsou dnes členy představenstev a jednateli mnohých firem. Kapitán Pavel Jirků z ideodiverzního centra se setkává ve vedení Balíren Café Bohemia s majorem Janem Hutešem, major Vasil Buleca se nám představuje jako blahobytný předseda dozorčí rady Optimus Consult a člen představenstva AGB leasing. Major Rudolf Kotál z 5. oddělení "kultura, zdravotnictví" v roce 1997 předsedal představenstvu Naděje a.s., která se snažila provozovat LOTO - loterii života. Terorista podplukovník Pavel Minařík ("Pley", "Ulyxes"), který byl v roce 1969 vysazen do Radia Svobodná Evropa, se stal v roce 1989 šéfredaktorem Signálu, po převratu jeho bezpečnostní agentura MINK hlídala komunistické objekty a nyní působí ve firmách s ukrajinskými společníky jako jednatel a společník. Představen je i Jiří Komorous ("Pražan"), od roku 1988 referent zálohy náčelníka I. správy StB. V roce 1989 byl připraven k "vysazení" do Francie. Místo toho se stal roku 1993 šéfem Národní protidrogové centrály. Dalším kádrovým příslušníkem StB je Richard Falbr, který v letech 1963-69 učil na škole MV ČSSR. "Pro StB prohlížel poštu ze zahraničí na čtecím přístroji Jezero, speciálním patentu StB..."

Vystaveni jsou evidovaní agenti StB. Současní komunističtí poslanci Václav Exner ("Vrba") a Vojtěch Filip. Dávný kandidát ÚV KSČ a současný člen ČSSD Vladimír Kočandrle ("Profesor"), Adamcův poradce a současný publicista Oskar Krejčí ("Oskar", "Kaláb"), ministr spravedlnosti ČR Leon Richter ("Jiří Novotný") , psychologové Jan Cimický ("Pinez", "v roce 1989 žádal přísnější potrestání signatářů petice Několik vět") a Miroslav Plzák ("8", "Karel", "Psychiatr"). Jsou tu protirežimní bojovníci Karel Srp ("Hudebník", absolvoval 151 schůzek, předal 299 agenturních zpráv) a Jaromír Nohavica ("Mirek"). Ten má nejkratší popisek, konstatující pouze, že byl evidován jako tajný spolupracovník. Lidové noviny z 13. ledna 2000 tvrdí, že mezi vystavenými je také Jaroslav Hutka, toho jsem tu však ten den neviděl. David Garkisch a Renata Kalenská si jej nejspíš spletli s s JaroMirkem.

Mezi exponáty jsou i skuteční dinosauři: Jediná žena (pak, že jde o "náhodný výběr"!), Yvonne Strecková, členka KSČ od roku 1952 až do roku 1989, která stále věrně věřila a věrně sloužila v různých funkcích v hospodářství a školství, současná náměstkyně ministra vnitra Grulicha. Miroslav Toman, kdysi působící na Vysoké škole politické ÚV KSČ, v dřívější době federální ministr financí, po převratu zakladatel holdingu AGROTRADE, člen představenstev různých drůbežářských podniků, jeden z padesáti nejbohatších Čechů dneška. Generálmajor Oskar Marek, jenž v dřívějším režimu působil jako hlavní politruk Západního vojenského okruhu (to ale byla vysoká šajba a velká kurva), nyní radní za KSČ(M) v Českých Budějovicích. Jan Křivánek, který zastával svazácké a stranické funkce před rokem 1989, kdy studoval na Večerní škole OV KSČ "Metody politické agitace" se stal v 90. letech státním zástupcem, dnes se podílí na akci čisté ruce...

Mezi vystavené se svým protestem nakonec zařadil ministr Grégr, na kterého v původní expozici už nevybylo místo. Je zde konstatováno, že se dnes obklopuje exponenty komunistického režimu. V 60. a 90. letech byl ředitelem Desty. Další manažer z éry komunismu, Václav Junek, člen ÚV KSČ, 1980-91 spolupracovník StB, řediteluje a spoluvlastní Chemapetrol, sedí ve správní radě nadace "Pražský podzim". Jiný komunistický ředitel (např. Elitex Liberec), Lubomír Soudek, v 90. letech ředitel a spolumajitel Škody Plzeň, je zde označen za "všehoschopného obchodníka se smrtí". Opravdový stařešina komunismu, Jaromír Johanes ("Moravský") byl za svých moskevských studií naverbován KGB (1955). V letech 1960-71 (tedy i v době, kdy československé tajné služby vytěžovaly současného ministra zahraničí, jenž byl tehdy v Londýně [míněn Jan Kavan]) působil jako spolupracovník StB a tiskový přidělenec ve Velké Británii, později se stal posledním ministrem zahraničí ČSSR. Do roku 1994 zastupoval jako velvyslanec v Ankaře ČR, poté se stal šéfem pobočky Škodaexportu tamtéž. Marian Čalfa, od roku 1964 KSČ, 72 zaměstnanec Úřadu předsednictva vlády, Adamcův místopředseda vlády, premiér ČSFR, bydlí od jara roku 1989 ve vile na Hanspaulce, která patří Diplomatickému servisu. Od roku 1994 poradce prezidenta Havla, od roku 1995 poradce společnosti Chemapol group... Okruhy se uzavírají.

Snad jsem na nikoho nezapomněl. Ale ano, na dva zahraniční účastníky: Maurice Papona, ministra kolaborantské vlády ve Vichy i ministra financí v poválečné Francii a východoněmeckého vůdčího komunistu Egona Krenze. Ale ti jsou zavření. Jediní ze všech jmenovaných. Snad proto se v horním patře galerie ozývá z magnetofonu rozmarný smích a potlesk, jak je známe ze sitcomů.

Nejpůsobivější je však jedna místnost, kde stojíte na jakési tribuně a shlížíte na projekci černobílého televizního záznamu z listopadové demonstrace na Letné, do kterého se promítá hrubozrný fotografický rastr. Zmechanizovaná masa se ve věčné smyčce kolébá v rytmu nějaké písně, ruce s vítěznými véčky vytrčené k nebi. Hle i tento občan by patřil do této podivné Galerie, i tamten, snad všichni. A mohlo tam viset i obyčejné zrcadlo...

Jediná, možná však podstatná, závada výstavy Malík urvi jest tato: Nezobrazuje skutečné etablované nomenklaturníky. Zobrazuje jejich mediální obrazy. Proto je zbytečno jmenovaným osobám, aby lkaly a soudily se s výtvarníky. Ti jen opisují. Pod každým obrazem je totiž popisek, odkud pocházejí citace: Z různých médií - Respektu, Lidových novin, Mladé fronty DNES, ČTK, www.cibulka.cz... Čili nepředstavuje se titán, ale to, co o něm napsaly noviny. A ty noviny to napsaly. A třeba zrovna ty tolik citované Lidové noviny nyní napsaly, že tam je zobrazen Jaroslav Hutka, a on nebyl. Takže by mohl vzniknout další obraz, tentokráte agenta StB Jaroslava Hutky, s odkazem na LN, které napsaly o výstavě, kde byly obrazy, vytvořené podle LN, které napsaly... třeba zas jinou nepravdu. (LN se pak omluvily, jak jsem slyšel. Nečetl, protože LN pravidelně nečtu.) Výsledek se dá přirovnat dezinformační kampani bývalých estébáků.

Uvědomil jsem si to až u zobrazení Vladimíra Dlouhého. Píše se tu: "V ODA jej mnozí přezdívali 'Voloďa' či 'Mazlík'." (Různá čísla Respektu.) Protože všude jinde jsou v uvozovkách uvedena pouze krycí jména hříšníků, a nikde jinde se přezdívky neužívají, podprahově se tu divákům (čtenářům) sugeruje, že byl Dlouhý též evidován jako agent StB. Jinde u spolupracovníka StB (a teď se už vtírá otazník) "Pineze" Jana Cimického čteme navíc, že byl "funkcionář komunistického svazu spisovatelů" a také, že byl "komunisty jmenován primářem psychiatrické léčebny v Bohnicích". Ne, že by snad byl komunista. (Třeba nebyl, třeba byl. Vyberte si. Komunisti ho jmenovali.) To už je opravdu zrůdné, neboť členy a funkcionáři "komunistického svazu spisovatelů", "komunistického divadelnictví", "komunistických sportovních svazů", "komunistického odborového hnutí", "komunistických zemědělských družstev", "komunistických podniků", "komunistických výzkumných ústavů", žáky a studenty "komunisty řízených škol", pacienty "komunistických nemocnic" a jedlíky "komunistických rohlíků" byli všichni obyvatelé komunistického Československa. A všechny nás do zaměstnání přijímali "komunisté", protože řediteli byli samozřejmě převážně komunisté.

A tak takové úlety znehodnocují pravdivost všech portrétů. Nezobrazují skutečnost, jenom to, co o nich uveřejnila média. Stavějí na roveň otroka a otrokáře. Součástí výstavy jsou i návštěvníci a jejich komentáře, a ty často nediferencují mezi "členy KSČ" a "důstojníky StB". Všechno je to jedna svoloč, ze všech stran jsme zrazený, zní unisono. A proč tam není ten či onen.

Ano, to chybí: Portrét Václava Havla s popiskem: "V dětství jej houpali na kolenou esesáci. Alkoholik, dlouholetý člen KSČ, agent zahraničních služeb". Prameny - Rudé právo, Špígl, Haló noviny...

Celkové vyznění výstavy, která snad měla ambice stát se živým svědomím národa, je tak znehodnoceno občasným šlápnutím do hovna. Ale i to je dnes umění...

PS: Myslím si, že je už nejvyšší čas na to, abychom letmé mediální výpary nahradili přímým pohledem do žumpy. Je třeba otevřít tajné archivy z osmdesátých i padesátých let!

Psáno v Praze dne 13.-19. ledna 2000
*********************************************

PS 2010: Tajné archivy byly otevřeny, uvidíme, jestli v nich výtvarníci bádali - anebo jestli jenom opět sáhli po novinových článcích a televizních pseudoinformacích...

K tomuto článku lze volně diskutovat v hospůdce U hřbitova, která byla pro tyto účely otevřena na Šamanově blogu.
Nová výstava Malík urvi 2010