Ve středu 2.8. 2006 proběhla v Praze malá trojdemonstrace na podporu Izraele. Naštěstí o ní informovala ČTK, takže o ní nemusím psát. Škoda, že tuto četkařskou zprávu jaksi ignorovala tištěná média, a tak přece jen napíšu pár dojmů:

Dojmy z první části demošky na Kafkově náměstí:

Svolala ji spousta organizací , ale přišlo jen asi osmdesát lidí.

K podpoře Izraele se přihlásilo i Sdružení židovských odbojářů a vojáků. Zastupovala ho malá čiperná třiadevadesátiletá paní, která pak absolvovala celou další štrapáci.

Přišli zlobit tři obránci míru z arabské strany fronty. Mluvili anglicky. Ten jeden, co mluvil nejvíc, se celý třásl napětím a nešťastným vzdorem. Bylo mi ho líto, ale vzal jsem si jeden z transparentů a postavil se mu do cesty, abych ho preventivně oddělil od naší demošky. Někteří účastníci mu vysvětlovali, o co jde, ale on přesto zůstával nešťastným a nespokojeným. Pak mu jeden policajt (anglicky) vysvětlil, že tohle je demonstrace ZA Izrael, tak že nemůže demonstrovat PROTI. On, že prý nedemonstruje, jen tam přišel. Ale nakonec si dal říci a odešel i se svými partnery.

Můj transparent zněl "Propusťte unesené vojáky". Později jsem organizátorům vysvětlil, že lepší výraz, než "vojáky", by bylo "izraelské občany". Pak jsem tam měl ještě fotku zraněného izraelského děvčátka z atentátu 21.8. 2005. A u něj nápis "Izrael brání svoje děti!".

O co jde ukazoval nejlépe jiný transparent: byli na něm nakresleni dva vojáci s kočárky. Izraelský, který svůj kočárek chrání, a hizballácký, který svůj kočárek strká před sebe!

Dojmy z pochodu na libanonské velvyslanectví:

Pochod ulicemi města nebyl sjednán, ale od Staromáku do Lazarské jsme se nějak museli dostat. Šlo se tedy po chodnících, pod izraelskými vlajkami a s transparenty. Šli jsme i kolem prodejny sci-fi a militarií, co teď patří Netopejrovi, ale nebyl čas se zastavit. Zaslechl jsem vyjádření jednoho hocha, který nesl bílomodrou vlajku s šesticípou vlajkou:

"Nikdy jsem si nemyslel, že ve své zemi ponesu s radostí vlajku cizího státu!"

Dojmy od libanonského velvyslanectví:

Hned prvnímu arabskému pánovi, na kterého jsem tam na chodníku narazil, se nelíbil můj obrázek se zraněným židovským dítětem. Hodně křičel. že prý my zabíjíme děti. Tak jsem na něj taky křičel: "Nestřílejte na nás, a my na vás taky nebudeme střílet!" Reakce fotografických hyen byla okamžitá, už měly zaostřeno, ale pán rychle odešel a nebylo co snímat. Policajtů tam bylo dost, ale nereagovali - tedy tak rychle, jako novináři.

Podepsala se petice a odnesla na velvyslanectví. Ve smyslu - tohle není akce namířená proti Libanonu, ale za jeho svobodu. Jeden z organizátorů přečetl příslušný paragraf o ochraně civilistů v ozbrojených konfliktech z ženevské konvence, podle kterého z ářčáářcivilních objektů nelze vést bojovou činnost, protože pak se na ně ochrana nebude vztahovat. Ochrana se též nemůže vztahovat na civilisty, mezi nimiž operují útočící vojáci. Hizballáh, který se skrývá za štíty libanonských dětí, ten porušuje ženevskou konvenci, ne Izrael, který po něm střílí!

Nakonec jsme se sešli v parčíku u Peléovy ulice. To už nebyla demonstrace, ale rodinná sešlost, na které se i zpívalo a četly se rovněž příslušné žalmy. Západem Slunce totiž začal devátý den měsíce av, kdy se připomíná zboření prvního chrámu v Jeruzalémě roku 586 před naším letopočtem. Římané si po potlačení židovského povstání roku 70 našeho letopočtu dali záležet, aby chrám zničili podruhé přesně ve stejný den! Židé na to nezapomínají. Zdá se mi, že podobné připomínání i dávných událostí z národních dějin Čechům, a vůbec Evropanům, náramně chybí!!!

Na všech třech místech se rovněž hrálo na šófary, rohy, a když říkám rohy, tak to byly zakroucené kozorožčí rohy. I na menší růžky se foukalo - a na závěr provolalo "Halelujá!". Šófaři byli dva. Jeden z nich byl Čech, který se vrátil z Austrálie. Asi ne kvůli této demonstraci.

Škoda, že se z Austrálie nevrátilo více Čechů!

Psáno v Praze dne 3. srpna 2006