V neděli 15. 3. 2009 měla skončit v Národním muzeu výstava, nazvaná "Republika". (Čímž je míněna "První republika".) Kdo jste výstavu nestihli, nezoufejte. Její trvání bylo prodlouženo do 6. července 2009. Už se však nebudete moci pokochat německým originálem Mnichovské dohody, jejíž zápůjčka skončila právě uplynulou neděli.

Dříve, nežli vejdete do NM, vzdělám vás ještě trochu k právě uplynulému sedmdesátému výročí konce československé samostatnosti. Protože vím, že jste již sami dosti vzděláni, připomenu dnes jen některá moc neomílaná fakta.

Sama tzv. "Mnichovská dohoda" vyjmenovává celkem 4 "úseky" "převážně německých území", které má postupně Wehrmacht obsadit. Toto bylo rozplánováno do 7. října 1938. Existovalo však ještě "V. pásmo", které do mapy osobně nakreslil sám Hitler tlustou červenou čarou. Mělo jít o území s polovičkou "německého" obyvatelstva (obyvatel, "obcujících německou řečí" prakticky dle sčítání lidu z roku 1910). Zde mělo proběhnout pod dohledem Mezinárodního výboru "lidové hlasování". Bylo rozhodnuto, že toto území bude až do spočítání výsledků referenda obsazeno "mezinárodními jednotkami". Snad vás to překvapí, ale soudruh (genosse) Hitler toto území zabral už 10.10. 1938 - a už tím porušil mnichovský diktát. Tedy - žádné referendum, žádné "mezinárodní jednotky"; když neexistoval žádný ozbrojený odpor, pak si Hitler vzal, co chtěl. Páté pásmo bylo přitom větší než všechna čtyři předcházející dohromady. Z této doby také pochází mapa fiktivních "Sudet", kterou si dodnes kreslí potomci odsunutých Němců, a pro které i dnešní čeští kolaboranti a troubové razí slogany "německé území", "nedělitelný německý domov". Čili sudetoněmecké spolky se nehlásí k "domovině", ale k Hitlerově mnichovské loupeži. Naštěstí už poslední dobou o těchto zombiích revanšismu není moc slyšet...

Krom zabavení třetiny území se zásobami nerostných surovin a zbraní v pohraničních pevnostech, byla provedena i loupeživá inflace československé koruny: Zatímco 1.10.1938 ráno byla marka za 3,30 Kč, odpoledne už začala platit "zvláštní instrukce č. 2 ke směrnici č. 1", kterou vydal náčelník "nejvyššího velitelství německé branné moci" generál Keitel 30. září večer. V bodě dvě se nařizuje směnný kurs 100 Kč = 10,00 ŘM. Tento kurs byl i důvodem toho, že se "německá branná moc", čili normální vojclové, po 15.3.1939 tak nenasytně přežírali českých krémových dortů, housek, uzenin a všech dalších lahůdek...

15. březen 1939 nebyl od Mnichova až tak vzdálen. Okamžitě po zabrání českého pohraničí začal ve vnitrozemí hon na "levičáky", "komunisty" a "Židy". Himmler nás mohl proto 8.11.1938 ve svém projevu k vysokým důstojníkům SS pochválit: "Česko se stalo právě tak antisemitským jako celý Balkán..." Zatímco politici hnusné "Druhé republiky" pěli o jednotě národa, stloukali jedinou dovolenou politickou stranu a vůbec lezli Němcům do zadnice - aby mohli provést národ těžkými časy za zachování příznivých podmínek pro samostatný národní a hospodářský rozvoj - měl Hitler svůj další krok připravený. Už 21. října 1938 vydává "Rozkaz k »likvidaci« zbytku ČSR". 17. prosince ho doplňuje. "Práce na tomto případě se má díti za předpokladu, že se nedá očekávat odpor hodný zmínky". Ne, odpor "hodný zmínky" se po obsazení obranných pásem a pohraničních hor nedal očekávat. Zbytkové Česko-Slovensko se stalo nejužší zemí na světě...

Politici "samostatného národa" proto měli právněné obavy. 12. ledna 1939 patolízalský ministr zahraničí František Chvalkovský upozorňuje své německé kolegy na šeptanou propagandu ze strany sudeťáků o "brzkém začlenění zbytku Československa do říše". Tyto výroky byly dle Němců "vymyšlené nebo mylně citované". Chvalkovský byl skutečně podlézavý. 21. 1. 1939 v rozhovoru s fýrerem by "byl vděčen, kdyby mu Vůdce laskavě sdělil svá přání, aby je pak mohl předložit československé vládě". Hitler ho tehdy uklidňoval, že k žádnému dalšímu záboru nedojde, neboť nacionálně socialistické zásady brání Německu anektovat cizí národy... 30.1. pronáší Hitler v Říšském sněmu řeč, kde české politky vyzývá: "Nikdo si nemůže vážit více než Německo sousedství opravdově přátelských neutrálních států. Kéž by se podařilo i Česko-Slovensku najít cestu k vnitřnímu klidu a pořádku...".

Toto se pravilo na veřejnosti. Říšští ministerští tajemníci zatím zapisují z porad jiné hlášky:
"Říšský ministr zahraničních věcí nařídil, jestli je to vůbec možné, abychom nechali v klidu usnout mezinárodní komisi, ustanovenou dodatečným prohlášením k mnichovské dohodě z 29. září 1938, pokud už není pokládána za mrtvou." (2.2.1939).
"Říšský ministr na včerejší poradě prohlásil, že z naší strany není zájem na urychlené dokončení prací na ustavení německo-české hranice." (12.2.1939)

Marně si zoufal český vyslanec Mastný: "Československo se nemůže vnitřně konsolidovat, protože nemá záruku svých hranic - a nedostává se mu záruky hranic, protože není konsolidováno." (28.2.1939)

22.2.1939 si dovolilo Česko-Slovensko vůči Říši nebývalou provokaci: Chargé d´affaires Ladislav Szathmáry předal na říšském zamini memorandum ohledně záruk pro "zbytkové Česko" výměnou za "slavnostní prohlášením povinnosti Česko-Slovenska k naprosté neutralitě a nevměšování". Co se na tom státnímu sekretáři Weizsäckerovi nelíbilo? Že totéž prohlášení má být zanedlouho předloženo i v Římě, Londýně a Paříři ostatním signatářům mnichovské dohody. Nestačilo, že Szathmáry spěchal, aby mohla být německá vláda informována jako první. Weizsäcker se zlobil, neboť "česko-slovenská vláda se v takové záležitosti obrátila současně na všechny čtyři signatáře mnichovské dohody, aniž by nejdříve došlo k výměně názorů jenom s námi".

9. a 10. 3. 1939 je Česko-Slovenskou Národní bankou převedeno do Říšské banky 391 milionů Kč ve zlatě a devizách. Jde o o podíl za odtržené českého pohraničí. "Vypořádání Mnichova" se událo na poslední chvíli - než Německo uloupí celý státní poklad...

13. března 1939 si vůdce pražských německých studentů Rudolf Meckel v telegramu, zaslaném z německého vyslanectví v Praze do Berlína, stěžuje: "Velké těžkosti přivést Čechy do nálady. Nejspíše možné v Brně a Olomouci. K vyvolání vážnějších incidentů bude zapotřebí větších násilných činů..." Pro vojenský zásah je třeba získat mediální oporu - opět, stejně jako vloni v říjnu, musí jít o "ochrannou a mírovou akci".

13. března 1939 si Hitler pozval na kobereček šéfa Hlinkovy strany Josefa Tisa. Ten byl poté, co Hácha vyhlásil v pokusu zabránit odtržení Slovenska 10.3.1939 na Slovensku stanné právo, odvolán z funkce předsedy autonomní slovenské vlády i s celou vládou. Fýrer si stěžoval, že "v posledních týdnech se staly poměry nesnesitelné. Starý duch Benešův zase ožil a český národ je povzbuzován k odporu." Nově jmenovaný slovenský premiér Karol Sidor (jenž se stal v roce 1938 hlavním velitelem Hlinkových gard a byl oproti "liberálnímu" Tisovi považován za "radikála"), dokonce německému vyslanci Kepplerovi na lákavé nabídky odpověděl, že "»je vojákem Prahy, a že bude odporovat pokusům o vytržení Slovenska z československého svazku«. Kdyby to Vůdce býval věděl, nemusel si znepřátelit přátelské Maďarsko a mohl dát událostem volný průběh... Německo nemá žádných zájmů východně od Karpat." "Přátelské Maďarsko" získalo 2.11.1938 ve Vídeňské arbitráži celý jih Slovenska, včetně Košic. Tisovi byl ten "volný průběh" za německého "nezájmu", celkem jasný. Skončilo by to setkáním bratrských národů Polska a Maďarska na společných hranicích. Na přímou Hitlerovu otázku "Chce Slovensko žít samostatně nebo ne?" nejdříve lavíroval, že "není okamžitě schopen se jasně vyjádřit", avšak za pomoci pana vyslance Kepplera nakonec přece jen sesmolil telegram, v němž žádá Hitlera o "ochranu pro samostatný Slovenský stát"...

Takže 14.3.1939 vznikla Slovenská republika. Vlastně z nezbytnosti. Co s ní pak lidé, kteří si vysloužili spravedlivou nadávku "klerofašisté" dělali, je další věc.

Prezident Hácha byl poté "pozván" do Berlína, kde taky podepsal ochranu. Někdy ve 2:15 ve středu 15. března 1939. Do Prahy se Hácha vrátil až po Hitlerovi, který schválně zdržovaný prezidentský vlak předjel automobilem. A ještě předtím vydal rozkaz německé armádě:

"Česko-Slovensko se nachází v rozpadu. V Čechách a na Moravě panuje nesnesitelný teror proti německým soukmenovcům. V den 15. března 1939 oddíly německého vojska a německého letectva obsadí české státní území k ochraně života a majetku všech obyvatel země bez rozdílu..."

K německému lidu se Adolf Hitler obrátil s provoláním, které nemělo být zveřejněno v českém tisku:

"Před několika měsíci bylo Německo nuceno vzít v ochranu své soukmenovce, žijící v uzavřených skupinách, proti nesnesitelnému teroristickému režimu Československa a v posledních týdnech se objevily se zvýšenou měrou stejné případy... Od neděle vznikaly na četných místech pusté výtržnosti, jimž znovu padly za oběť četní Němci. Každou hodinu se množí volání o pomoc pronásledovaných a postižených...
Další trvání tohoto stavu muselo by vést k porušení všeho pořádku na území, kde má Německo své životní zájmy, na území, které dokonce po tisíc let patřilo k německé říši. Abych konečně odstranil toto ohrožování míru a vytvořil předpoklady pro nutný nový řád v tomto životním prostoru, rozhodl jsem se poslat počínaje dneškem do Čech a na Moravu německé vojsko. Odzbrojí teroristické tlupy i české branné oddíly, které je kryjí, vezmou v ochranu život všech ohrožených a zajistí tím základ nového podstatného řešení, které bude odpovídat smyslu tisícileté historie i praktickým nezbytnostem německého a českého národa."

Tentokrát je jedno, že se žádné náznaky českého "teroru" nekonají. Svět už nacistickým lžím nevěří. Hitler lže pouze Němcům.

16. března 1939 na Pražském hradě vydává fýrer "Výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava". Republika skončila.

Už to pak nikdy nebylo takové, jako za té první...

Psáno v Praze dne 10. března 2009

****************************************************************************************************************************

k výročí 15.3.1939 viz i předcházející Šamanova doupata:
17. března 1999: Ostuda okupace byla vykoupena statečností odboje
15. března 2001: Osvobozující okupace
14. března 2002: Ohrožování míru konečně odstraněno. Zde si laskavě opravte letopočet v první větě: "Ve středu 15. března roku 1938 vydal Adolf Hitler provolání k německému lidu." Bylo to 15.3.1939, pochopitelně.

Prameny:
Komu sluší omluva (Dokumenty, fakta, svědectví), nakladatelství Erika, Praha 1992
So oder so (Řešení české otázky podle německých dokumentů 1933-1945), Boris Čelovský, nakladatelství Tilia, Šenov u Ostravy 2002, třetí vydání