Takový krásný zákon o protiprávnosti komunistického režimu máme (198/1993 Sb.), a Klaus se neštítil legalizovat komunisty přijetím Grebeníčka v Lánech! Tento oblíbený mediální hlod, šířený pilně v roce 2003 zejména láskoprávními ČTK a ČT, vytáhl zase na současného prezidenta předseda poslanecké sněmovny PhDr. Lubomír Zaorálek (ČSSD) v nedělních televizních hádáních. Teď kontrolní otázka: kdo dostal nejvíc komunistických hlasů při volbě za prezidenta naší republiky? Inu Václav Havel na konci roku 1989 - to naposledy byl volen prezident našeho státu stoprocentní většinou...

Však taky ve svém prvním novoročním projevu mj. prohlásil:
"Domácí mafie těch, kteří se nedívají z oken svých letadel a jedí speciálně vykrmená prasata, sice ještě žije a občas kalí vody, ale není už naším hlavním nepřítelem. Tím méně je jím jakákoli mafie mezinárodní. Naším největším nepřítelem jsou dnes naše vlastní špatné vlastnosti. Lhostejnost k věcem obecným, ješitnost, ctižádost, sobectví, osobní ambice a rivality. Na tomto poli nás čeká teprve hlavní zápas."

Načež pokračovaly kulaté stoly - již bez přihlížející veřejnosti - kde se obrození komunisté z Občanského fóra (přesněji z Charty 77, ještě přesněji z perestrojkové Obrody, přesněji "osmašedesátníci", úplně přesně bývalí členové KSČ z padesátých let) dohodli s tehdejšími komunisty o legalizaci KSČ. Stalo se tak zákonem o politických stranách již 23. ledna 1990!!! (15/1990 Sb.) Tento zákon definoval podmínky, za kterých mohou vzniknout politické strany. Přípravný výbor musel například předložit petici s tisícem podpisů a nová partaj mohla mít jen takové programové cíle, "které nesmějí být v rozporu s ústavou a zákony". Zákon ovšem jmenovitě určil existující politické strany - celou Národní frontu, včetně KSČ! Navíc pravil: "Občanské fórum a Veřejnost proti násilí jsou politickými hnutími podle tohoto zákona."

A teď pozor - tento zákon definuje vznik a existenci politických stran (a hnutí), ale jako jedinou možnost jejich zániku předpokládá dobrovolné rozpuštění, rozdělení nebo sloučení s jinou organizací.

A tak je od ledna 1990 u nás legalizovaná KSČ. A tím i její přímá nástupnická organizace KSČM.

Komunistům obrodisté pomohli ještě jinak. Už 5. ledna 1990 se u kulatého stolu se soudruhy dohodli na poměrném volebním systému. Ve většinovém by totiž bolševici po volbách nejspíš odešli na hnojiště dějin.

Volební zákon (47/1990 Sb.) tak jak byl s komunisty sjednán, umožnil jejich přežití, dovolil jim, aby se uchytili v Parlamentu a legalizoval tak KSČ podruhé.

Po minulých volbách v roce 2002 prosadila zflikovaná vládní koalice šest místopředsedů Poslanecké sněmovny. (Po odstoupení Hany Marvanové už v září 2002 je jich "jen" pět.) Proč jich mělo být ausgerechnet šest? Podle Zaorálkova interwiev pro BBC :

(Z): "Já vidím důvod, že jako předseda zahraničního výboru jsem měl zkušenost s tím, že ti tři místopředsedové nebyli schopni pokrýt ty zahraniční návštěvy, které přijíždějí do sněmovny a kterých je poměrně hodně."
(BBC): "Můžete načrtnout svojí představu, jak by měly být rozděleny kompetence mezi místopředsedy? Šest místopředsedů - asi bude nutné jisté kompetenční rozdělení, načrtněte svojí představu."
(Z): "Tak to je něco, nevím, jestli jsem teď schopen to říct detailně, rozhodně tradičně jeden místopředseda se zabývá těmi vnitřními věcmi sněmovny, jako je správa budov a otázka postarání se o poslance apod., byl tam místopředseda, který byl pro, věnoval se speciálně těm zahraničním návštěvám. Já si myslím, že by bylo dobré, kdyby jich bylo teď více, to bych rozšířil, aby se těm zahraničním návštěvám věnoval více než jen jeden místopředseda."
(BBC): "Tři nebo kolik?
(Z): "No, dokonce si dovedu představit, že i dva, tři by mohli počítat s tím, že budou oslovováni v této věci, že se budou po nich chtít spolupráce právě v té věci zahraničních kontaktů a přijímání zahraničních návštěv a ..."
(BBC): "A zbývající dva?"
(Z): "Pravděpodobně jsou tam věci, které souvisí také s jednacím řádem, chodem sněmovny apod., to znamená ... Přiznám se vám, že v této chvíli si ty kompetence nedokážu přesně rozdělit v hlavě, ale ..."

Ve skutečnosti "tento očividný nesmysl poslanecká sněmovna přijala jen proto, aby se do čela mohl taky dostat předseda [míněn zástupce] komunistické strany", jak 17.7. 2002 bystře a věštecky napsal Aston v úvodníku Psa. (Taky si tu můžete připomenout, jak ostudně volila naše Poslanecká sněmovna, když Filipa (KSČM) zvolila 16.7. celkem hladce, ale na zvolení Miroslavy Němcové (ODS) jsme museli čekat ještě další dva dny!)

Takže potřetí byli komunisté - nyní již z KSČM - legalizováni za osobního přispění pana Zaorálka.

Václav Klaus byl zvolen prezidentem až 28. února 2003. Poté pozval do Lán předsedu senátu, předsedu poslanecké sněmovny, předsedu vlády a předsedy všech pěti politických stran, zastoupených v parlamentu. Čili k prezidentovi nastoupilo osm potentátů najednou - nescházel se s Grebeníčkem sólo. Sám nic "nelegalizoval".

Kdežto Paroubek se slejzá s bolševiky v soukromí za zády koaličních partnerů a připravuje půdu pro budoucí, zatím snad ještě nevládní, koalici.

Takže shrnutí: Současné komunisty legalizovali bývalí odbrodní komunisté (vyhození z partaje po 68. roce, ale přitom většinou se špínou za nehty z 50. let) a nyní je legalizují bývalí normalizační komunisté (kteří ze "Strany" odešli za lepším po roce 1989)...

Ještě jednou připomínám již zmíněný zákon o protiprávnosti komunistického režimu:

"Komunistický režim... pro dosažení svých cílů neváhal páchat zločiny, umožňoval jejich beztrestné páchání a poskytoval neoprávněné výhody těm, kteří se na zločinech a perzekucích podíleli." Tento režim byl tedy zločinný. A současná KSČM se k němu hrdě hlásí. A Ing. Jiří Paroubek se hrdě hlásí ke spolupráci s KSČM. "Ve jménu našeho lidu." No fuj! Tento člověk by neměl vést českou vládu.

Alespoň po příštích volbách ne!

Psáno v Praze dne 3. října 2005