Ve stínu nastupující „téměř ústavní“ krize, přípravy žaloby na prezidenta republiky a možných ztracených miliard, vyplacených impériu Agrofert, tedy za odkloněného zájmu veřejnosti, se do oběhu navrátila před třemi lety zavržená změna konstrukce sdružené platby za odběr elektrické energie/práce. Ta změna spočívá hlavně v tom, že se do platby zásadním způsobem promítne cena za jistič, tedy za rezervovaný výkon.
Poprvé s tímto nápadem přišel Energetický regulační úřad (ERÚ) v lednu 2016 s tím, že by měl platit již pro rok 2017. A měl pro to spoustu důvodů. Vynechejme obligátní mantru, „že to tak mají všude“. Relevantním důvodem je „racionalizace požadavků zákazníků, kteří svým nárokem na rezervovaný příkon neúměrně zvyšují náklady systému. Požadavky jsou dvojnásobné oproti skutečné velikosti odběrů.“ Jak prohlásil ředitel odboru elektroenergetiky ERÚ pan Ondřej Touš.
Protože pak distribuční a přenosová soustava musí být připravena na dvakrát vyšší zatížení, než je reálné, stojí to reálně dvakrát víc, než je potřeba. Čemuž má odpomoci nová tarifní struktura. ERÚ přednesl tehdy podrobný rozbor. Když si ho přečetli chataři a chalupáři, kteří přijedou na svůj rekreační objekt zrychtovat svá těla rustikálním životem (kotoučová pila, elektrická sekačka na trávu, případně ještě míchačka…) začali řvát. Spočítali si totiž, kolik by museli platit za svá víkendová bydliska, a to bez ohledu na to, kolik času by tam strávili a kolik elektrické práce by odebrali. A začali řvát tak hlasitě, že se nejdříve domohli příslibu zvláštního tarifu pro rekre objekty, načež padl celý koncept. (Možná na to měl vliv i „první důchodce“…:) Nyní se však onen koncept znovu vynořil. Trochu utajeně, takže začínám řvát také já.
Protože ty požadavky dvakrát větší nejsou!!!
Čtvrt století jsem pracoval jako vedoucí směny energetického provozu Ústřední telekomunikační budovy (to je ten barák na Olšanské s věží a mnoha anténami, co se teď bude bourat). Jako takový jsem měl na starost i sledování a regulování diagramu odběru elektrické energie. A také i sestavování a sjednávání tohoto diagramu na rok a jednotlivé kvartály. Šlo tak trochu o šamanství, protože třetinu příkonu baráku tvořila klimatizace, bez které se neobešly především spojovací technologie. A nakonec ani zaměstnanci. Každý kilowatt této technologie se vposledku vyzářil v podobě tepla, na jehož odvod byl potřeba další kilowatt pro klimačku. A start megawattového chladicího systému (kompresor plus strojovny rozvodu vzduchu – „foukání“), znamenal podstatný přírůstek odběru. Přičemž pro rozběh kompresoru záleželo na venkovní teplotě, někdy jen na rozdílu jediného stupně Celsia. Předběhli jsme vývoj odběru u českých zákazníků o několik desítek let, protože jsme kvůli této klimatizaci měli v létě vyšší odběr než v zimě – asi jako v Kalifornii, kde přetížení vznikají v létě, a to hlavně kvůli domácím klimatizacím.
No, a s tímhle sjednávejte na rok dopředu. (Vlastně na 15 měsíců, protože diagram jsem na PRE sjednával na konci 3. kvartálu předcházejícího roku.) Přičemž po rozsáhlém blackoutu na silvestra roku 1978 byly vyhlášeny regulační stupně, a za překročení sjednaného odběru o více než 1 % se platilo tučné penále. A za neodebrání více než 3 % také!!! A šlo o kriticky sledované číslo, protože penále (jakkoli v rozpočtu za el. energii zanedbatelné) se negativně promítlo do odměn pro vedoucí pracovníky/manažery. Třeba, že by nedostali žádné. No já následně taky, ale jak prohlásil jeden vedoucí soudruh manažer: „Vy přijdete jen o tisícovky ročně, ale co my???“
Takže v době, kdy v budově docházelo k novým investicím do technologií, jsem všem důležitým interním odběratelům zaslal dotazník, jakéže mají energetické nároky na další rok. Když jsem je všechny sečetl, vyšlo nesmyslné číslo, několikrát (nikoli jen dvakrát) větší, než bylo reálné. Odběratelé mi prostě jen odeslali součet instalovaných výkonů. A ještě si připočetli rezervu na nečekaný rozvoj – aby jim pak něco nescházelo. Aniž by vzali v úvahu soudobost odběrů. Místo abych jim vylál, učinil jsem vlastní odhad. A přesvědčil jsem se posléze, že nepřesný odhad je přesnější než součet mnoha přesných dat (Šamanův teorém). Protože jsem se do toho bezpenálového kužele, který připomíná bezpečný návrat kosmické lodi atmosférou, nakonec vždycky trefil!(Samozřejmě za užití korekčních motorků a kvartálních dosjednání.)
Útébéčko bylo z hlediska energetiky a bezpečnosti napájení „objekt třídy 0“, tedy bezvýpadkový. Proto jsme měli nainstalováno celkem 8 MW v záložních dieselgenerátorech. Pokud si to vynásobíte, tak vám vyjde při stoprocentním využití potřeba asi 70 Gigawatthodin, zatímco skutečná hodnota páčila asi 24 GWh. Což je skoro třikrát méně! No a na tuhle třetinu jsem sjednával.
Přišla však nová doba, těžký průmysl byl privatizován, „odlehčen“ a částečně zkrachoval (ve Středočeském kraji třeba SONP Kladno). A náš dodavatel PRE nás přestal omezovat, a novými podmínkami se doslova vnucoval. Skončilo to tak, že velké firmy nakonec přistoupily na nabídku PRE a sjednávání odběrů mu „autsoursovaly“. A vypadalo to tak, že za ně PRE sjednal u PRE grafy odběrů el. en., a když byl někdy ten graf přepísknut či nedopísknut, tak jim PRE u PRE zpětně dosjednal změnu odběrové křivky – podle toho, co firmy skutečně odebraly! (Což se v celkovém množství odběratelů navzájem vyrovnalo.) Takže se neplatila penále, „jenom“ poplatky za outsourcing. Které byly samozřejmě vyšší, avšak nepromítalo se to do odměn vrcholících managorů…
Teprve nyní přistupme ke krátkému výkladu, proč je zvýšení platby za jistič z důvodu připravenosti na dvakrát vyšší zatížení kravininum. Diagram denní spotřeby el. en. vykazuje dvě maxima, dva hrby, proto se mu říká „dvouhrbý diagram“. Dopolední je vyšší, odpolední nižší. A podílí se na něm dva druhy spotřebičů. Ráno ty v práci a odpoledne ty doma. Neběží však soudobě! Když je člověk v práci, nepoužívá většinu domácích spotřebičů (chladničky běží stále), když je doma, nepoužívá ty pracovní (pokud si nezapomene vypnout soustruh nebo počítač). Něco podobného se týká i rozdílu odběrů ve všední den a o víkendu. Víkendový odběr je asi o třetinu menší než všednodenní. Ale i zde platí: Když jede cirkulárka na chalupě, tak se doma nevyváří na čtyřech plotnách.
Je tedy zbytečno sečítat instalované výkony firemní a domácnostní a víkendové, a naříkat, že „distribuční a přenosová soustava musí být připravena na dvakrát vyšší zatížení, než je reálné“ a divit se, že „požadavky zákazníků jsou dvojnásobné oproti skutečné velikosti odběrů“.
Co je dvojnásobné proti potřebě, je instalovaný výkon elektráren! A ten musí být dvojnásobný, protože ze zákona musí být každý Watt nové „eko-elektrárny“ zálohován Wattem „tradičních zdrojů“! Kdyby náhodou nad fotolány přišly mraky, anebo na větrných hřebenech přestal foukat vítr.
TENTO hovadismus svým nárokem na rezervovaný příkon neúměrně zvyšuje náklady systému!
Neekologickým efektem pak bude zvýšení odběrů elektřiny. Či spíše jejich nesnižování. Protože proč bych si kupoval drahé LEDdky a snižoval tak svůj odběr, když se mi to ekonomicky nevyplatí. (Ani doma – ani ve firmě!) Před časem jsme si pořídili vymakanou novou superchladničku, která byla třikrát dražší než ta nejlevnější se stejným objemem, ale snížili jsme odběr domácnosti téměř o třetinu! A za pouhé dva roky se nám ten rozdíl zaplatil, a nyní už jen šetříme. Kdyby měl platit znovunavrhovaný absurdní systém, nezaplatil by se nám nikdy, protože cena samotné silové elektřiny v celkové platbě by už přestala být rozhodující…
Mimochodem, argumentem ERÚ je také to, že prý současná tarifní struktura zvýhodňuje „zákazníky s vnořenou výrobou“ na úkor ostatních spotřebitelů. Tedy odběratele, kteří si sami vyrábějí energii ze solárek na střeše. Do čehož mohutně investovali, a kde má smysl obnovitelné zdroje podporovat. Nejen z ekologických důvodů. Ale to je na jinou diskusi.
Systém, který je nyní znovu vytahován na světlo Boží, tedy způsobí tlak na zvýšení odběrů, drasticky zvýší plýtvání a samozřejmě povede k citelnému zdražení elektrické energie.
Hlavní deklarovaný záměr ERÚ je přitom bezpečnost zajištění dodávek elektrické energie. Té by se však dosáhlo mnohem lépe, kdyby zákon umožnil provozovateli jednotné energetické sítě odpojovat dodávky ze strany „obnovitelných“ zdrojů! Což je nyní z ideologických důvodů Zelených Khmérů zapovězeno. Ano, když svítí slunko a vane vichřice, musejí být odpojovány tepelné elektrárny! Nejdříve se za mohutného maření tepelné energie vypouští pára z tepelných elektráren, které za svůj restart platí dalšími zbytečnými náklady. Mělo by to být logicky obráceně. Protože výroba el. energie z těchto „obnovitelných zdrojů energie“ je nárazová a tedy nebezpečná pro stabilitu sítě. (Ve skutečnosti jde o zdroje „podporované“, někdy neobnovitelné, zhusta neekologické, rozdíl vysvětlen zde ve Výkladovém slovníku některých zneužívaných pojmů.)
Avšak kde hledat logiku u lumíkovské evropské civilizace? Která za ohromných nákladů na ekologii ničí přírodu…
„To se nám to plejtvá, když to lidi zacálujou!“ (Ani dobrý voják Švejk nebyl takhle blbej.)
Psáno v Praze na Lužinách v úterý 9. července 2019.
Plány ERÚ na nový tarif z roku 2016 jsou představeny zde: Nová tarifní struktura ERÚ: Platba za elektřinu dle jističe,
a zde jejich současná podoba: Šéf ČEZ Daniel Beneš: Tarify se musí změnit. Někteří lidé platí za elektřinu méně, než by měli
Chataři a chalupáři budou prý podle tohoto nového návrhu zvýhodněni (nepoškozeni), protože si budou moci chytrým mobilem přesjednávat sjednaný výkon. Což však problém neřeší – o víkendech je totiž obecně celkový odběr menší.
A pak kdo je tady energetický šmejd!
Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.