V pondělí jsme si připomněli Mezinárodní den kosmonautiky. Po pěti úspěšných zkušebních letech, krytých v programu Sputnik mnohoslibným názvem „Kosmičeskij korjabl“, si toho dne v roce 1961 do kulové kabiny Vostoku 1 vlezl Jurij Gagarin. Startoval 7.07 SEČ, přistál 8.53. Gagarin je dnes v tabulkách kosmonautem s nejkratším odlétaným časem. Ale navždy zůstane první.

Ve stejný den, ale o dvacet let později, odstartoval kosmický „člunek“ Columbia. J.W. Young a R.L. Crippen byli první lidé, kteří se do kosmu vydali na stroji, který neprošel ani jediným úspěšným zkušebním letem na orbitě s následným návratem. (Ruský raketoplán Buran to dokázal, kvůli rozpadu SSSR a ruského státního rozpočtu však nikdy neletěl s kosmonauty.)

Dnes je na oběžné dráze několik kosmonautů trvale. Obývají mezinárodní kosmickou stanici, jež je nápaditě pojmenována Mezinárodní kosmická stanice (ISS) a skoro nikoho nezajímá, jak se jmenují.

A teď už víte, k čemu jsou nám pilotované kosmické lety. Když startoval Gagarin, seděl vlastně na místě jaderné hlavice. Tedy v kabině na špičce třetího stupně, který do vesmíru vynášel nosič balistické rakety SS-6 Sapwood. (Samozřejmě, stejně jako o něco později seděl Shepard na špičce nosiče vyvinutého z balistické rakety PGM-11 Redstone a Glenn zase na nosiči vylepšeném z SM-65 Atlas. Ostatně - všechny tyto rakety, i ty sovětské, používaly motory vyvinuté z původní nacistické zbraně odplaty V2, postavené Von Braunem.)

Proto tolik zděšení na americké straně, které nakonec vedlo k vyhlášení projektu Apollo a přistání na Měsíci. Americké raketoplány zase řekly Rusům, že Strategická obranná iniciativa je uskutečnitelná, že nejde jen o nějaké Reaganovy filmové kulisy. Pod „hrozbou“ možné obrany proti sovětským útočným raketám, které měl zachytit systém s pasivními i aktivními prvky na oběžné dráze, ustoupil nakonec Brežněv od plánu přímé útočné války proti Západu a volil raději metodu „obkličování“ USA internacionální (námi placenou) pomocí diktátorům třetího světa. Začalo odzbrojování, prosazování lidských práv a nakonec nastal i pád komunistické Říše zla. (Nabídka jistým komentátorům k reakci. Naschvál přeháním, ale jen verbálně, protože podstata světového vývoje byla taková, jak jsem napsal.)

Takže dnes mohou v poklidu sídlit na mezinárodní stanici Rus s Američanem, a na návštěvu k nim zalétávají třeba Brazilci, Japonci, Němci a Italové. [A dnes i novými stroji, které v době psaní tohoto článku ještě nebyly ani vyvíjeny.]

No dobře, tak ke svržení světového komunismu a zachování jaderného (s)míru byly pilotované lety dobré. Ale k čemu nám jsou teď? ISS je zatím dobrá jen k tomu, že mají kosmonauti kde bydlet. Starty amerických raketoplánů měly skoro jediný účel - bez nich by se stanice nedostavěla. Je to trochu jako s dárky medvídka Pú: máte vhodnou nádobu, která je dobrá k ukládání užitečných předmětů. A máte užitečný předmět, který se hodí - leda k ukládání do vhodné nádoby... Snad jednou ISS bude dostavěna. A pak? Pak se třeba zjistí, že ty stovky miliard dolarů bylo možná lepší utratit na nepilotované družice a meziplanetární sondy. Jako základna plánovaného letu na Mars nemá ISS správnou dráhu, a pak je taky koncipována jako orbitální laboratoř, kterou by ruch při stavbě marsoletu rušil.

[Předchozí odstavec jsem samozřejmě myslel ironicky. Protože jsem chtěl vypíchnout to hlavní, o čem jsem byl už před patnácti lety přesvědčen, že je nejdůležitější:]

Ale přece jen - současnými lety na oběžnou dráhu se udržuje a vylepšuje naše znalost a ovládání kosmických technologií. Zkušenosti ze stovek dní, „proflákaných“ v kroužení kolem matičky Země se v budoucnosti zúročí.

A k čemu nám budou kosmické lety jednou? No, jednou... Jednou třeba budeme mít lidské kolonie ve vesmírném prostoru, na planetkách, planetách a měsících. A až na špičce balistické rakety, mířící k azuru nebude sedět Gagarin, ale jaderná hlavice, pak bude moci být Země po nezbytném odmoření opět zalidněna.

Bude mít odkud.

============

Poprvé vyšlo na Neviditelném psu 13. dubna 2006. Pro dnešek mírně upraveno. Visí to tam v archivu dodnes, včetně bohaté, ale již uzavřené diskuse. (Některé z tehdejších připomínek jsem zapracoval, díky za ně.) Nejvíce mě potěšil hned první diskusní příspěvek nicka Zajíce:

„Vubec bych si nestezoval, ze podle clanku je charakteristickym kosmonautem dnesni doby medvidek Pu. Pral bych jemu i vam, aby pri tomto trendu i nadale zustalo.“

Zájemce o kosmonautiku odkazuji na stále funkční a aktualizovanou Malou encyklopedii kosmonautiky.