Rakety vyluzují náramný hluk. Ale kolem kosmických letů je už delší dobu ticho nezájmu. Takže jsme včera oslavili Mezinárodní den boje proti hluku. A někdo si připomenul i 45 let od startu prvního člověka do vesmíru. Po pěti úspěšných zkušebních letech, krytých mnohoslibným názvem "Kosmičeskij korjabl", si do kulové kabiny Vostoku 1 vlezl Jurij Gagarin. Startoval 7.07 SEČ, přistál 8.55. Gagarin je dnes v tabulkách kosmonautem s nejkratším odlétaným časem. Ale navždy zůstane první.

Ve stejný den, ale o dvacet let později (tedy před pětadvaceti lety) odstartoval kosmický člunek Columbia. J.W. Young a R.L. Crippen byli první lidé, kteří se do kosmu vydali bez předcházejích zkušebních letů.

Dnes je na oběžné dráze několik kosmonautů trvale. Obývají mezinárodní kosmickou stanici, jež je nápaditě pojmenována Mezinárodní kosmická stanice (ISS) a skoro nikoho nezajímá, jak se jmenují. Teď zrovna je to Rus P.V. Vinogradov s Američanem J.N. Williamsem. Vzali s sebou i Brazilce M.C. Pontese, který se po deset dnech vrátil minulou sobotu společně s předcházející posádkou ISS. Pontes je první brazilský a 440. světový kosmo/astro/tajko/naut.

A teď už vlastně víte, k čemu jsou nám pilotované kosmické lety. Když startoval Gagarin, seděl vlastně na místě jaderné rakety. Tedy v kabině na špičce třetího stupně, který do vesmíru vynášel nosič balistické rakety SS-6 Sapwood. Proto tolik zděšení na americké straně, které nakonec vedlo k vyhlášení projektu Apollo a přistání na Měsíci. Americké raketoplány zase řekly Rusům, že Strategická obranná iniciativa je uskutečnitelná, že nejde jen o nějaké Reaganovy filmové kulisy. Pod "hrozbou" možné obrany proti sovětským útočným raketám, které měl zachytit systém s pasivními i aktivními prvky na oběžné dráze, ustoupil nakonec Brežněv od plánu přímé útočné války proti Západu a volil raději metodu "obkličování" USA internacionální (námi placenou) pomocí diktátorům třetího světa. Začalo odzbrojování, prosazování lidských práv a nakonec nastal i pád komunistické Říše zla. (Nabídka jistým komentátorům k reakci. Naschvál přeháním, ale jen verbálně, protože podstata světového vývoje byla taková, jak jsem napsal:)

Takže dnes mohou v poklidu sídlit na mezinárodní stanici Rus s Američanem , a Brazilci, Japonci a Italové k nim zalétají na návštěvu.

No dobře, tak ke svržení světového komunismu a zachování jaderného (s)míru byly pilotované lety dobré. Ale k čemu nám jsou teď? ISS je zatím dobrá jen k tomu, že mají kosmonauti kde bydlet. Starty Sojuzů a (snad zase už brzy) amerických raketoplánů jsou zase motivovány snahou dostavět stanici. Je to trochu jako s dárky medvídka Pú: máte vhodnou nádobu, která je dobrá k ukládání užitečných předmětů. A máte užitečný předmět, který se hodí - leda k ukládání do vhodné nádoby... Snad jednou ISS bude dostavěna. A pak? Pak se třeba zjistí, že ty stovky miliard dolarů bylo možná lepší utratit na nepilotované družice a meziplanetární sondy. Jako základna plánovaného letu na Mars nemá ISS správnou dráhu, a pak je taky koncipována jako orbitální laboratoř, kterou by ruch při stavbě marsoletu rušil.

Ale přece jen - současnými lety na oběžnou dráhu se udržuje a vylepšuje naše znalost a ovládání kosmických technologií. Zkušenosti ze stovek dní, "proflákaných" v kroužení kolem matičky Země se v budoucnosti zúročí.

A k čemu nám budou kosmické lety jednou? No, jednou... Jednou třeba budeme mít lidské kolonie ve vesmírném prostoru, na planetkách, planetách a měsících. A až na špičce balistické rakety, mířící k azuru nebude sedět Gagarin, ale jaderná hlavice, pak bude moci být Země po nezbytném odmoření opět zalidněna.

Bude mít odkud.

Psáno v Praze 12. dubna 2006

Zájemce odkazuji na Malou encyklopedii kosmonautiky.