30.5.2020 | Svátek má Ferdinand


ŠAMANOVO DOUPĚ: Ježíšek je

22.12.2018

V této předvánoční době jsem si při snídani pustil v chytré telce pořad, který se vysílal předcházející večer, kde se také debatovalo o Ježíškovi. Tedy ne o INRI, ale o tom kouzelném děťátku jezulátku, které nosí dárky hodným dětem pod stromeček.

vánoce ozdoba

A teď – nosí nebo nenosí? Odborný pan psycholog doporučoval dítkám ten pocit něčeho magického nebrat a o Ježíškovi bájit. Jednou se však nakonec musí říci potomkům ta hrozná věta: „Ježíšek není.“ A nejpozději než nastoupí povinnou školní či předškolní docházku. Protože se v kolektivu dětí jistě najde nějaký borec obrazoborec, který tu krásnou představu zboří. Stejný zkázonosný čin může vykonat i starší sourozenec.

To může pak v doposud věřícím dítěti vyvolati hlubokou depresi. Proto mu to mají říci sami rodiče. To nejspíš v děcku vyvolá depresi pouze mělkou.

Nechci nikomu radit, jen popíšu, jak jsme tuto drsnou pravdu řekli dětem my. Jak? Neřekli – nemuseli jsme. Protože jsme ani nelhali o obdarovávacím miminku. Vyprávěl jsem dětem už tak od tří let pohádku, evangelický příběh, avšak bez katechismu. Však ho znáte:

V jednom dávném království kdysi dávno probíhalo sčítání lidu, a to každý muž se svou rodinou se musel vrátit do svého rodného místa, aby se ten lid mohl pohodlně spočítat. Tu cestu podstoupili i jeden muž se svou těhotnou ženou. (Samozřejmě, že naše malé děti věděly, co to znamená být „těhotná“.) Byla to štrapáce, museli sněhem a tak se opozdili. Takže do Betléma přišli až pozdě k večeru, kdy už všechny hotely a hospody byly obsazeny. (Tu zkušenost naše děti už také měly.) Tak je jeden hospodský nouzově ubytoval ve chlívě na seně (znaly i chlév). No a tam zrovna ta paní porodila miminko, jenže jak byli na cestě, tak s sebou neměli źádné miminkovské věci. Jenom vůl s oslíkem, co v tom chlívě bydleli, na to jezulátko dýchali, aby mu nebyla zima.

Pastejři, co patřili k tomu chlívu, tu zprávu roztroubili po celé vesnici. A tu lidé začali nosit těm chudákům všechny potřebné věci. Jak to znáte z koled: Já malý žáček plínku i fáček i peřinu. Kačenka smetánku v hrníčku, hrudku másla i kašičku. Bobu, kaše i s trnkami, já mu dám, suchých hrušek s placičkami, víc nemám…

Nakonec toho měli ti chudáci všeho dost a radovali se, a ta radost byla i v lidech, kteří jim dary přinesly. A tak – na památku téhle události – si lidé v tu zimní dobu dávají navzájem dárky a mají z toho radost. A říkají, že je přinesl Ježíšek, to miminko, co bylo tenkrát obdarováno. A někdo i věří, že je to opravdu Ježíšek.

A tak jsme dětem nechali možnost věřit pohádce. A dali jsme jim odmala i možnost, aby nám pod stromeček samy dávaly malé dárky, nejdříve tedy kresbičky. Nu a nikdy jsme jim potom nemuseli říkat, že „Ježíšek není“. Takže pro ně, jak doufám, ten „ježíšek“ stále ještě je. Totiž to, co do křesťanství přešlo z židovství:

„Miluj svého bližního, jako sebe samého.“ To řekl rabbi Hillel asi sto let před rabbim Ješuou, když shrnul podstatu celé Tóry. A pravil také: „Nečiň druhým, co nechceš, aby oni činili tobě. Zbytek je jenom komentář.

Když se děti posléze rozletěly ke svým vlastním stromečkům, začali jsme se ženou Ivanou slavit i Chanuku, alespoň symbolicky rozsvěcováním chanukové menory. A to zejména kvůli rodinným tradicím z druhého kolena. Naši tatínkové ji neslavívali, na to byly jejich smíšené rodiny příliš asimilované. To je však neuchránilo před koncentráky a jejich desítky příbuzných před vyvražděním...

Ani slavení tradičních českých Vánoc jsme však neopustili – od zdobení stromku po smažené kapří řízky s prádelňáky bramborového salátu. A samozřejmě dárečky. Čeští Židé prostě mají „Chánoce“, případně „Vánuku“. Nakonec, Chanuku slavil jako správný Žid i Ježíš.

Benjamin Kuras, Chanuka 5778

Benjamin Kuras, Chanuka 5778

K tomu také prohlásil zakladatel a kantor Židovské liberální unie Benjamin Kuras: „Chanuka oslavuje světlo. Totéž, ač trochu jiným způsobem, dělají Vánoce. Ti světlalační Židé, kteří rádi slaví obojí a mají z toho šimravý pocit viny, jistě uvítají ujištění, že nikde v rabínských zákonech neexistuje zákaz nosit si domů stromek a věšet na něj baňky. Je to povolení mnohem víc košer, než ono stejně populární ale spornější, že Žid smí jíst vepřové jen v čínské restauraci.“

Ano, je pravda, že když jsme byli s přítelkyní Janou vloni v Izraeli, tak jsme na první večeři zapadli k Číňanům a dali si polévku. S knedlíčky. Játrovými. Vepřovými.

No, Ivanka i Janinka už teď vědí, jak to doopravdy je. My živí, co to ještě nevíme, liberálové, ortodoxové, pohané, ateisté, my si můžeme užívat Vánoc podle svých rodinných tradic.

Hlavně, když budeme s někým pospolu.

Pokoj lidem dobré vůle a trochu klidu nejen o zlatém víkendu přeje

\ :-) Šaman

Psáno v Praze na Lužinách v den zimního slunovratu, který dnes, v pátek 21. prosince 2018, nastane ve 23:23 středoevropského (nikoli „zimního“!) času.



Máte svou sedačku plnou skvrn? Poradíme vám, jak s nimi zatočit
Máte svou sedačku plnou skvrn? Poradíme vám, jak s nimi zatočit

Malé odolné flíčky na sedačce obvykle nikdo neřeší, případně přes ně prostě přehodí deku. Jenže pokud máte doma dítě nebo domácího mazlíčka, nevyhnete se ani pořádným flekům. Jak se jich zbavit?






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.