ŠAMANOVO DOUPĚ: Jak to bylo, než Sládka pustili
Václav Havel, Stanislav Fischer, Miroslav Sládek. Pamatujete? Před pětadvaceti lety, konkrétně 20. ledna 1998, byla také prezidentská volba. Havel do ní šel už podruhé jako prezident samostatné České republiky. Podporu měl od vládní koalice, přesněji od úřednické vlády premiéra Josefa Tošovského (KDU-ČSL, ODA + čerstvé Rumlovy Unie svobody). Tu po pádu druhé Klausovy vlády jmenoval 2. ledna 1998 sám Havel, když jejím sestavením před koncem roku 1997 pověřil předsedu KDU-ČSL Josefa Luxe. (A to mimo „ústavní zvyklosti“, které se pět let po vzniku ČR teprve tvořily.) Kuriózní bylo, že od ODS odpadlá US byla jako politická strana zaregistrována až 22. ledna 1998, a sama tato vláda získala důvěru teprve 28. ledna...
Komunisté si jako svého kandidáta postavili Stanislava Fischera, astrofyzika s mezinárodním renomé. Největší rozruch však způsobil Miroslav Sládek (jehož příznivci před jeho jméno vždy důsledně přidávali „doktor“), zakladatel a předseda Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa. Za tu byl i poslancem. Demagogický Sládek nikdy nešel daleko pro urážlivé a lživé slovo, což ho na chvíli přivedlo až na Pankrác. Taková slova totiž použil v projevu k Česko-německé deklaraci v roce 1997. Načež byl zbaven poslanecké imunity a trestně stíhán. V době prezidentské volby trčel ve vazbě. Parlament (na společném zasedání Senátu + Sněmovny) do druhého kola vpustil pouze Havla. (Dle tehdejšího slabomyslného zákona, který o pět let později nedokázal jednoduše vygenerovat prezidenta ve dvou kolech.) Skóre ve trojici Havel - Fischer - Sládek znělo 130:31:23. Ve druhém kole získal Havel 146 hlasů. A to od jak od přítomných senátorů (47 z 81), tak od poslanců ( 99 ze 197 přítomných). Od poslanců, a to i od některých nevládních sociálních demokratů (volby byly tajné, ale jednoduché počty to dokazují) tedy získal těsně nadpoloviční většinu.
Avšak! Pokud by na schůzi mohl zasedat Sládek, kvórum pro zvolení v Poslanecké sněmovně by páčilo rovnou stovku (o jeden hlas více než polovina ze sudých 198). Jenže Sládek neseděl na schůzi, alébrž v lapáku. Havel nezvítězil o prsa, ale o bradavky. V případném třetím kole by Havel už zvítězil pohodlně. (Doupátko mé ubohé, proč vůbec muselo být třetí kolo?? Který trouba tak kreténský zákon vymyslel??? Určitě ne nikdo s technickým nebo matematickým vzděláním! Místo, aby se změnil zákon, tak, aby z volby vždycky vyšel nějaký prezident, tak se zrušil a nahradil přímou volbou.)
Bruslili jsme tehdy na hraně legitimity volby, avšak nakonec Ústavní soud Ústavní stížnost, podanou PhDr. M. S., odmítl.
Avšak bylo to trapný, zejména proto, že poslanec Sládek byl zproštěn obžaloby tři dny po prezidentské volbě, což zavdávalo důvody k domněnce, že byl zavřený právě proto, aby se této volby nemohl účastnit.
V době, kdy Sládka vypouštěli na svobodu, se před Pankráckou věznicí ryčně demonstrovalo. Jakožto licencovaný demonstrátor a v té době již rok stálý dopisovatel Neviditelného psa jsem tam byl taky. Nevěřte, že co se jednou dostane na internet, zůstane na něm navždy. Z původního Psa tam jsou jen útržky. Proto svůj tehdejší report opakuji u příležitosti volby nového prezidenta:
---------------------------------------------------
V pátek 23. ledna 1998 bylo před slavnou soudní budovou na Pankráci živo. Ze všech koutů naší země se sem už od rána sjížděly autobusy s příznivci PhDr. Miroslava Sládka. Od nich se vinuly davy s vlajkami, na kterých se skvěly neofašistické symboly tří spojených kosočtverců. Směřovaly za levý roh budovy, kolem žlutých antonů, černých policistů, k modrému transparentu s bílým nápisem SÍLA - PRÁVO - POŘÁDEK. Jistě měly radost početné štáby televizí, barvy krásně vynikaly. Jistě měli radost policisté i soudci z deklarovaného práva a pořádku. Jistě tato hlášená demonstrace síly před nezávislým soudem zajistila nestrannost procesu.
Vlály zde české vlajky a týčily se další transparenty, oznamující, kde má pan dochtor své nejvěrnější: Brno podporuje PhDr. Sládka, Ostrava zdraví PhDr. Mir. Sládka, Lidovci ze Slovácka podporují doktora Sládka, (to se dokonce téměř rýmuje), Ruce pryč od dr. Sládka MO SPR-RSČ M. Boleslav, Zatčením M. Sládka porušujete lidská práva, Rumburk zdraví... Rozhořčená střední generace dobře vyvinutá, dobře živená a dobře oblečená, jejich o generaci mladší spřízněnci, taky dobře živení, oblečeni ovšem poněkud polněji. Pan doktor Krejsa se dostavil s čerstvě ostříhanou hlavou dohola, moc mu to slušelo.
Sveřepá masa obhájců práva skandovala různá hesla: „Ať žije Sládek, Sládek na Hrad, pane Havel styďte se, pusťte Sládka“. Z tlampačů padala slova jako „demokracie“, „svoboda“, „právo“.
Dobrých pět set, asi ne víc než tisíc lidí. No na to, že se sjížděli z celé země, to zase nebylo tak moc. „Policie je tu dneska na naši ochranu proti té takzvané Iniciativě proti rasismu. Policii jsme požádali o ochranu, kdyby byly nějaké problémy. Nebudeme dělat drobné chyby a nebudeme nadávat.“ Pravil řečník a nadával.
Raději jsem se přesunul skrze kordon policie kolem soudních schodů, skrze druhý kordon až k pravému rohu. Zde se slily hloučky „podvyživenců a feťáků“, jak byly kolem procházejícími vyžranci označeni. Byly tu jiné transparenty: „Černí bílí, spojme síly“, „Stop rasistickým vraždám“, „Jediná rasa: lidská rasa“, „Nechceme dalšího Hitlera“, „Ukažme fašistům, že je nás víc“, (bylo víc těch druhejch, tady se shluklo osmdesát lidí), „Romové, jsme s vámi“ (ten tam nebyl žádnej). Šestnácti až osmnáctiletí středoškolští „anarchofeťáci“ v chatrných bundičkách s kapucemi, některým bylo i přes dvacet. Idealistická, poněkud naivní mládež. Tak jsem se k nim přidal. I se svou pleší a břichem. Volali jsme jiná hesla: „Sládek je fašista“, „Nevolte Sládka - parlament bez nácků“, „Stop rasismu“, „Černý - bílí, spojme síly“, „Sládku zůstaň v chládku“.
Pan Vik se přišel podívat, jestli je ochrana dost silná, aby se podvyživenci nevrhli na jeho neviňátka a nezmasakrovali je. Přivítali jsme ho slovy: „Vik je nácek, fašistická špíno“. Přiklusali ještě čtyři policajti na koních, už byla sládkovská demonstrace dostatečně ochráněna a pan poslanec spokojeně odkráčel. Dostavili se mnohé různé televizní společnosti, rozhlasáci, fotoreportéři, fotodokumentaristé od policie a kdoví odkudkoho.
Čest důchodců zachránila jediná paní, která nám poděkovala, že jsme se do toho dali, a bylo jí líto, že takhle stará je tam jediná.
V půl jedenácté byla tato demonstrace oficiálně rozpuštěna. Ještě jsem se šel mrknout na konkurenci, už to tam taky prořídlo. Při odchodu k metru jsem přemýšlel, co to je za lidi, ti sládkovci.
Byli tam otcové rodin, matek bylo málo, dobře živená část národa v kožených bundách, někteří s kravatami, koho mi to připomínali? Ano, tihle lidé taky chodili na předlistopadové demonstrace: Nezlobte se, pánové, vypadáte jako estébáci. Byly zde i strhané tváře zbídačených důchodců, tvářili se teda bídně. Svalnatí mládenci se svými fanynkami. Ale všechny něco spojovalo. Vypadali opravdu jako jedna rasa: Zvláštní rasa zatrpklých závistivých a nenávistných starců, starců už od kolébky.
V Praze, 23.1.1998
PS 2023: Původní logo „republikánů“, dnes už sládkovci nepoužívají. Nejspíš se za ně stydí. (Prý bylo opsáno od nějakých evropských neofašistů.) Uvedený snímek odznaku je proto z Aukra, jinde než ve frcu není k mání...