Za dvacet let se toho moc nezměnilo. Izrael je stále ve válce, i když v něm panuje mír. Jen místo šesti má už přes devět milionů obyvatel. A v Evropě a mezinárodních organizacích různého typu vítězí antisemitismus, maskovaný za „podporu boje ubohých Palestinců o svá práva“. Jo – a Izrael přenechal palestinským Arabům pásmo Gazy. Po reálných zkušenostech už jen tak žádné území Arabům nepřenechá...
Izrael je stát ve hranicích, které Židé získali v celé sérii válek. Jeho budoucí rozdělení na dva státy – židovský a palestinský – musí být posvěceno referendem jeho občanů. Palestinské atentáty na civilní cíle mají jasný účinek na veřejné mínění: Žádné mírové jednání před tím, než budou ukončeny atentáty!
Takzvané „palestinské území“ – Západní břeh Jordánu a pásmo Gazy – jsou ve skutečnosti územím státu Izrael, které bylo dáno pod palestinskou samosprávu na základě mírových dohod mezi Izraelci a Palestinci, které proběhly roku 1993 v Oslu. Do oblasti samosprávy patří zejména školství, kultura, zdravotnictví a sociální služby, údržba veřejných komunikací, vodovodních sítí, sanitárních zařízení a veřejných parků. Nepatří sem plánování teroristických akcí, výroba bomb a výchova k nenávisti. Mírové dohody porušili Palestinci tím, že v rámci své samosprávy připravovali válku proti státu Izrael.
Izrael je demokratický stát, ve kterém se neuplatňuje trest smrti. Pokud vím, jediným popraveným byl v roce 1962 Adolf Eichmann. Palestinská vláda je oproti tomu čistě totalitní. Za „spolupráci s nepřítelem“ – totiž s partnerem, který s ní podepsal mírové dohody, popravují palestinští policisté palestinské „kolaboranty“. Není známo, kolik ze současných 516 mrtvých Palestinců zavraždili sami Palestinci – v intifádě v osmdesátých letech to byla plná polovička. Avšak i za nedávnou smrt osmileté palestinské holčičky jsou odpovědni palestinští ozbrojenci, kteří ostřelovali izraelské vojáky. Cílem Izraele nejsou primárně malé děti. Naopak cílem palestinských ostřelovačů ano. Pokud nějaký izraelský terorista začne střílet do pokojně se modlících Palestinců, bude odsouzen izraelským soudem. Pozůstalým se dostane od izraelského státu omluvy a odškodnění. Palestinští teroristé jsou svými soukmenovci naopak opěvováni jako národní hrdinové a dáváni za světlý příklad pro další mučedníky. Jejich rodiny jsou finančně odměněny a jejich příbuzní vášnivě oslavováni.
Izrael je stát ve válce za zachování svojí existence, včetně zachování existence 6 milionů svých občanů. V této válce útočí na teroristy. Jde o klasickou obranu. Terorista není teroristou pouze tehdy, když kráčí nadit výbušninami a hřebíky ke splnění svého svatého úkolu. Je teroristou už od okamžiku, kdy svůj čin začíná připravovat. Jeho pomocníci zůstávají teroristy i po teroristickém útoku. Izrael by proti teroristům nemusel tolik útočit, kdyby je palestinská samospráva nepropustila z vězení!!! Propustila je a odmítá je znovu pozavírat. Smrt teroristy zabitého před sebevražedným útokem zkracuje jeho život vlastně jen o krátkou dobu – zato zabrání smrti jeho obětí. Do té doby, než nastoupí nová živá bomba...
Jednou bude muset v Izraeli zavládnout mír. Teď je ve válce. Válčí proti němu nejen jednotlivé palestinské skupiny, ale sama palestinská samospráva, jak dokazují nálezy z obsazeného Orient House. Proto je tato palestinská samospráva eliminována, proto se s ní jedná jako s nepřítelem. Palestinci musí nejdřív přistoupit na oprávněný požadavek Izraele – to je ukončit svou válku proti němu. Musí přestat klást nepřijatelné podmínky – nepřijatelné, protože by pro Izrael znamenaly zničení národní existence. Jenom pak mohou začít mírové rozhovory. Do té doby bude trvat válka. A může skončit všelijak. Pokud by vyhráli Palestinci, podporovaní totalitními islámskými státy, nastalo by obludné šoa – vyvražďování Izraelců. Poraženým Palestincům nic takového nehrozí, zatím. Vítěznému Izraeli by asi nezbylo nic jiného, než na palestinských územích vyhlásit tvrdý vojenský protektorát a obě části země oddělit železnou oponou. A pak začít mírové rozhovory. Vítězní Palestinci by žádné rozhovory nevedli...
Mezinárodní společenství může zasáhnout jedině tak, že hospodářsky i politicky donutí Palestince k odvolání války za zničení Izraele, k odvolání války proti „judaizaci Jeruzaléma“. Jinak nemá smysl kárat Izrael za to, že se brání.
Musí. Je ve válce.
Psáno v Praze na Lužinách dne 13. srpna 2001
Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.