Pilíř heroismu

ovské víry, židovské národnosti nebo židovského původu jen proto, že to byly dle nacistických zákonů osoby nehodné života. A jeden a půl milionu z oněch šesti byly děti. Na jejich oběti vzpomíná Izrael a jeho přátelé každý rok kolem 27. nisanu židovského kalendáře. Toto datum bylo určeno jako památka na povstání ve varšavském ghettu, které vypuklo 19. dubna 1943. Ano, to je onen Den památky na šoa, Jom ha-šoa, ale i Jom ha-zikaron la-šo’a ve-la-gvura - Den památky na šoa a hrdinství. V jeruzalémském památníku Jad vašem je krom mnoha objektů, které připomínají židovské utrpení i Pilíř heroismu, jenž připomíná jiný jeden a půl milionu. Takový byl počet židovských vojáků, kteří v různých spojeneckých armádách bojovali proti nacistickému zlu. Židé tvořili až polovinu československých zahraničních jednotek v době jejich vzniku na Západě i na Východě. Ti ukrajinsští bojovali ve své vlasti jako partyzáni. Připomínám zde, že ve druhé světové válce nebyli Židé jen pasivními oběťmi. V této válce bojoval každý desátý Žid!
27. nisan roku 5785 připadl letos na pátek 25. dubna, ale protože večer začíná šabat, pak se vzpomínalo už ve čtvrtek. V roce 2006 připadl tento vzpomínkový den také na 25. dubna, ale protože bylo úterý, vzpomínalo se v úterý. Byl jsem tehdy poprvé v Izraeli se zájezdem organizace Hidden Child - Ukrývané dítě.Před desátou hodinou vyhledal náš řidič autobusu Boaz odstavnou plochu u jednoho kibucu, aby náhodou nenarušil provoz na vedlejší golanské silničce. Ale nenarušil. Auta, co jela za námi, také zastavila. Všechna auta, autobusy, celá doprava v Izraeli stála. Lidé vystoupili, aby si mlčky vyslechli dvě minuty vysokého tónu sirén. A popřemýšleli o obětech nelidské války a zvrácené ideologie. Také vzpomínám na pětadvacet příbuzných, potomků pradědečka Viléma Kovanice, kteří byli v té době zavražděni.

Vzpomínal jsem na ně i tento čtvrtek, kdy se vzpomíná nejen v Izraeli, ale i v mnoha dalších zemích. V Česku se tak dělo v 36 různých městech. Já byl v Praze u sochy Terezky na Mariánském náměstí. A nevzpomínal jsem sám. Na tuto pietní slavnost, kterou v Česku s dalšími organizacemi pořádá na veřejnosti od roku 2006 Institut Terezínské iniciativy se dostavil mj. primátor Prahy Bohuslav Svoboda. Shromáždění přivítal za organizátory Tomáš Kraus, ředitel zmíněného institutu. Zazněly patřičné projevy a pak už k mikrofonu přicházeli velvyslanci či zástupci ambasád, aby přečetli dvanáct jmen, po nichž vždy následoval ročník narození a místo zavraždění. (Dostali k tomu od organizátorů připravené seznamy.) Jeden po druhém tak přistupovali ženy i muži a zhošťovali se tohoto nesnadného úkolu. Bohužel z neznámého důvodu stávkuje můj záznamník, a tak jsem zaznamenal jen zástupce Francie, Izraele, Španělska, USA, Dánska, Německa, Řecka, Slovenska, Finska, Švédska, Norska... a omlouvám se těm, jichž jsem nezachytil. Příště se vrátím k papíru.

Zástupkyně Slovenska
Potom přišli na řadu občané, kteří se v drobném dešti příliš nesešli. Ale formovala se tam jakási třída mladistvých, takže čtení jistě pokračovalo i později, až do pěti hodin. Pak snad přišli i zástupci pracujících. Kdyby se mělo číst všech osmdesát tisíc jmen, jak jsou zaznamenána na zdi blízké Pinkasovy synagogy, pak by to trvalo až do úterka. Ale jde o symbvol, takže se četlo z listů, kde bylo připraveno šest jmen. Někdo četl jeden list, někdo dva. A vypadalo to podobně jako v roce 2013, kdy jsem si zaznamenal ze svého seznamu tři jména, která jsem si pak vyhledal v Terezínské pamětní knize:

>>
Marie Bartošová, narozena 1897, Terezín, Izbica, zavražděna.
Bedřiška Bartošová, narozena 1892,Terezín, Treblinka, zavražděna.
Gerda Bartošová, narozena 1911, Terezín, Treblinka, zavražděna…

Není čas na nic jiného. Není čas poznamenat, že Gerda se dostala do Terezína z Ostravy dne 18.9. 1942 transportem Bh, kde bylo v několika dobytčácích naskládáno 879 cestujících. Válku jich přežilo 120. Není čas zmínit, že z Terezína do Treblinky jela téhož roku už 22.10. v transportu Bx společně s dalšími 2017 heftlinky. Ani to, že celý tento transport napochodoval rovnou z rampy přímo do plynu. Taková byla Treblinka… Není ani čas poznamenat že Bedřiška či Maruška jely ve svých transportech nejspíš společně s dětmi i vnoučaty. Není prostor ukázat na osudy bratrů, otců, bratranců a sestřenek, celých rozvětvených rodin. Čtou se jen jména zavražděných. Nikoli jména těch, kteří třeba jako jediní z padesáti příbuzných přežili. Je den památky zabitých. <<

Jenže ono to druhou světovou neskončilo. I po této hrozné válce pokračovaly antisemitské útoky. I teď vede islámský teror válku ke zničení Izraele. Jména na seznamu stále přibývají. Nejen těch zavražděných, ale i padlých izraelských vojáků ve všech válkách, kteří bránili židovský národ před vyvražděním. A musí tak činit neustále znovu a znovu! Bez nich by stát Izrael neexistoval a Židé by se znovu rozptýlili do všech zemí. No, do některých sotva, do některých snad ještě ano..

Pokud jste nepřišli na tuto akci, můžete si udělat pěkný nedělní výlet i s kulturním zakončením. I vyslechnutím neuvěřitelného příběhu o záchraně. Česká pobočka Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) vás už po daadvacáté zve na veřejnou akci „Kulturou proti antisemitismu“. Jejím cílem je pokojným a kulturním způsobem vyzvat k rozhodnému postoji proti šířícímu se antisemitismu ve světě a vyjádřit solidaritu s civilními oběťmi války v Izraeli. Akce začíná v neděli 27. dubna 2025 ve 14:00 hodin na Kafkově náměstí (roh Staromáku u kostela sv. Mikuláše). Odtud se prochází ulicemi Josefova, kolem Pinkasovy synagogy až na Palachovo náměstí. Před Rudolfinem se průvod na chvíli zastaví, zde bývá zvykem předvedení nějakého krátkého kulturního programu. Sem by měl průvod jít mlčky. Až při přechodu Mánesova mostu se z davu rozezní židovské písničky. Pochod směřuje na Malou Stranu, kde dojde až do Valdštejnské zahrady. Zde navazuje od 15:00 další kulturní program. Krom projevů různých významných osobností se čeká hlavně svědectví manželů z kibucu Mefalsim. Ti o šabatu 7. října 2023 přežili se štěstím útok palestinských teroristů.

Noam je operátorem televizního studia i24NEWS, jeho žena Noa byla v devátém měsíci těhotenství a právě začala rodit. Noamovi prostříleli auto teroristé, když jel do práce v Jaffě, přežít mu pomohl Roi, voják týlové jednotky IDF, také postřelený Hamásem. Šlomi, soused z kibucu, zase pomohl Noe. Šlomi také přijede. V neděli má být už hezky jarně.

Cituji z pozvánky ICEJ: „Poučeni holocaustem, kdy se k Židům většina západního světa otočila zády, máme dobrý důvod stát za nimi, abychom je podpořili!

„Never again is now“ - „Nikdy více znamená teď“.

Nyní je nejvyšší čas veřejně vystoupit proti antisemitským projevům a hájit právo Izraele na existenci.“

Psáno a citováno v Praze v pátek 25. dubna 2025

Foto z pochodu za Izrael převzato z loňské akce

Viz i článek z dřívějšího čtení jmen z 10. dubna 2013: Den šoa a stupidnost Arijského boje 2013.