Už od dob, kdy se osa naší Země vyosila a kdy vznikly různé podnební pásy, se v našem mírném pásu kolem rovnodennosti mění poměr světla a tmy, a to vpodstatě podle sinusoidy. Kolem slunovratů se délka dne téměř nemění, kolem rovnodenností se mění málem skokem.

Už od dob, kdy si toho všímám, tedy od hlubokých let padesátých minulého století, se čas zapnutí veřejného osvětlení mění jednou měsíčně. A to proto, aby soudruzi seřizovači nemuseli seřizovat časová relé, jimiž se na sloupy veřejného osvětlení přivádí napětí. Což v létě nevadí, ale na jaře a na podzim vadí. Vadí velice, protože právě v době, kdy je toho nejvíce potřeba, v klasické hodině mezi psem a vlkem (tedy při ranním a večerním provozu) městské osvětlení nesvítí. Stejně jako nesvítilo v neděli, když jsme se do Prahy vraceli autem z vejletu. Ne, ty tmavě oblečené chodce jsme v 18:50 SELČ v panujícím šerém soumraku nezajeli, ačkoliv jsme je neviděli. Rozumně se zastavili před vstupem na přechod. Nicméně vidět nebyli.

Ten den zapadalo v Praze Slunce v 18:36. Tedy zapadlo by, kdyby už před tím nebylo v mracích. Prostě – jestli někdo nastavuje čas rozžnutí VO podle západů Slunce, pak je v pohodě dejme tomu v létě, kdy o slunovratu zapadalo ve 21:02, kdežto o dva týdny později o pouhé čtyři minuty dříve. Přičemž v létě přichází soumrak pomaleji, Slunce se plíží pod severním obzorem a v našich šířkách přes celou noc panuje nikoli noc, avšak „astronomický soumrak“. V době podzimní sluneční rovnodennosti (23.9.) Slunce zalezlo pod obzor v 18:56 SELČ. Dnes (tedy dnes 7. října 2015, kdy článek vychází na NP) zapadá Slunce v Praze už v 18:30.

Pokud někdo nastavil 1.7. časové relé podle Slunce, tak to v té době zapadalo právě v 21:00. Za týden pak ve 20:56, což je o pouhé čtyři minuty dříve. Jestli se někdo obtěžoval 1.10. seřídit sepnutí světel, pak ten den nastal západ Slunce v 18:41. Avšak už o pouhý týden později (tedy právě dnes 7.10.) je to těch výše zmiňovaných 18:30. A na konci měsíce října padne čas slunečního západu už na 17:46 SELČ. Jenže to už budeme mít normální středoevropský (nikoli „zimní“!) čas, takže to snad někdo přenastaví podle správných 16:46 SEČ. Správných pro ten den.

Ono ovšem nejde jen o pravidelnou astronomickou roční změnu, které si všimli už pralidé, avšak také – a hlavně! – o změnu v intenzitě osvětlení, jež je způsobena nejen pohybem Země na její dráze kolem Slunce, ale i atmosférickými jevy, které nejsou měsíc dopředu předvídatelné.

Já vím, ono to vypadá, jako bych to psal pro blbce. Ale já to píšu pro blbce!

Pro blbce podobné těm, kteří mi někdy v roce 1980 neschválili záměr osaditi osvětlení chodeb na fasádě Ústřední telekomunikační budovy na Olšanské ulici světelnými čidly. Fotorelé by nedovolilo zaměstnancům zapnouti světla elektrická, pokud by bylo na chodbě dosti světla denního. Světelná čidla přitom nebyla nic neznámého, v té době byla dokonce levnější než časová relé!!! Jenže „takhle se to prostě nedělá“. Chtěl jsem firmě ušetřit elektrickou práci, přičemž měla být zachována světelná pohoda. A světelná bezpečnost! Jenže tehdejším byrokratům nešlo o úspory, nešlo o pohodu, šlo o buzeraci zaměstnanců.

A občanů. Protože podobně blbě probíhalo v té době i zapínání pražského veřejného osvětlení. A mám pocit, že to tak funguje podnes. I když jsem byl ubezpečen, že na pražském magistrátu jest instalována fotobuňka, jež napoví příslušnému technikovi z magistrátní osvětlovací firmy, kdy smí sepnout osvětlení a v které napájecí větvi. Předpokládám, že technikův velín není vybaven okny, protože to by minulou podmračenou a večer i chvíli deštivou neděli i blbec uviděl, že je prostě tma. Ale možná, že je ta služebna vybavena přísnou magistrátní vyhláškou, kdy již smějí lampáři zmáčknout příslušný spínač.

Ono je to jedno, jak to má magistrát zařízené. Určitě ne jako magistrát v Salzburgu, kde se světla rozsvěcují na jednotlivých lampách podle toho, jaká je v jejich okolí intenzita světla! (Jak jsem mohl pozorovati v roce 1999.) A rozsvítí se třeba i uprostřed dne, když přijde zatmění Slunce...

Prý se musí šetřit a prý se musí bránit právě v době dopravní špičky přetížení energetické sítě. Tak tedy, pro blbce: Naše energetická síť je od 90. let přetížená – výkonem, který vyvážíme. Pokud by přišel energetický hup, pak můžeme elektřinu dovézt. A to nejen z Německa nebo Polska, ale třeba z Ostravy, kde dnes (7.10. 2015) zapadá Slunce už v 18:12, tedy o 18 minut dříve než v Praze. Za druhé, šetřit se dá jindy, ale v době, kdy to ohrožuje lidské životy, se to dělat nesmí!

Toto jsem napsal pro ty trouby, kteří jsou za tuhle světelnou buzeraci zodpovědni. A je mi jedno, kdo to je, já chci světlo v hodině mezi vlkem a psem i v hodině mezi psem a vlkem.

V hodině mezi debilem a imbecilem.*

(*Autor nemá na mysli mentálně retardované spoluobčany, kteří za svoji nemoc nemůžou, ale sociálně retardované odpovědné osoby.)

Psáno v Praze na Lužinách dne 6. října 2015