Neviditelný pes

ŠAMANOVO DOUPĚ: Evropou bez značek

1.8.2007

Kdo už někdy nahlédl do knížek Ivany Mudrové, která nás vedla naší zemí cestami, kde značky nevedou, anebo nám otevírala oči v neznámé Praze, nebude udiven. Opět se touláme tak trochu mimo hlavních cest a opět se dovídáme o památkách, které se skrývají ve stínu svých slavnějších a profláklejších kolegyň.

Tentokrát se zeměpisně přírodopisný a kulturně historický svazek jmenuje "Evropa okouzleným pohledem" a už dopředu slibuje, že nebude poslední, protože je označen římskou číslicí "I". Autorka se odvážně pouští do Evropy, konkrétně nejsevernějším severem Itálie, Slovinskem a Chorvatskem. Ale jde znovu o "vlastivědný" spisek, procházíme se totiž místy, které byly naší vlastí v dobách starého Rakouska. Proto se opět setkáváme se známými průvodci z dřívějších knih Ivany Mudrové - s R.M. Rilkem, F. Kafkou i K.H. Máchou (který sem a zpátky do Prahy cestoval svým oblíbeným způsobem, totiž pěšky). Přírodní i architektonické pozoruhodnosti jsou občas doprovázeny články z časopisu Světozor z půlky devatenáctého století. Nově nás osloví osudy E. Hemingwaye, který nás provede po obou stranách italsko-slovinské hranice, starou Goriziou i Novou Goricíí, jež leží nad řekou Soča aneb Isonzo. V dobách první světové války zde bylo v úporné zákopové válce zabito na milion lidí. A zde se také odehrává děj románu Sbohem, armádo.

Ale popořádku. Nejdříve se procházíme severní Itálií. Projdeme Terstem, ale Benátky a Padovu Mudrová nechává stranou, však již bylo o nich napsáno tisíce průvodců. Vede nás do sopečných Euganejských vrchů západně od Padovy, které jí tolik připomínají naše České středohoří. Z Itálie mne snad nejvíce oslovilo vyprávění o místě posledního pobytu Petrarky, totiž městečku Arqua Petrarca. Je zde zmíněna i Petrarkova návštěva Prahy, kdy se setkal i s Karlem IV. i s arcibiskupem Arnoštem z Pardubic. O Petrarkovi se dovíme více i díky dalším vlastivědným citacím Jána Kollára. V Arqui se můžete i napít ze stejné fontány jako dávný básník. A pak se jít podívat na jeho hrobku před kostelem Nanebevzetí panny Marie. Leží v ní už přes šest set let - jenom hlavu mu někdo ukradl a nahradil lebkou neznámé ženy...

Několik kilometrů od hrobu velkého pěvce, zakladatele renesance, nás Mudrová zavede do historické "duchovní zahrady" Valsanzibio ze 17. století, kde mne zaujal nenápadně děsivý Králičí ostrov. Ostrůvek v jezírku, kde bydlí králíčci. Má to prý filozofický smysl, který se ale králíkům nelíbí. Občas se jim již nechce být ztělesněním imanence a snaží se uplavat. Načež se utopí...

A když se zastavíte u "fjordu" Lago di Garda, kde byl málem zatčen J.W. Goethe, když si kreslil historický hrad, pak vám ještě přidám navíc informaci, že se zde také natáčela svatební scéna z Hvězdných válek, tuším z Epizody II.

Sv. Michael

Pokračujeme do Slovinska. jeho novější památky jsou často spojeny se jménem Josipa Plečnika, který zanechal své stopy nejen v Ljublani, ale třeba i ve vesničce Črna Vas. Místní kostelík sv. Michala se dostal i na obálku celé knížky. Plečnik zde práci architekta odvedl zadarmo, do kostelíka nakonec investoval i rodinné úspory. Snažil se šetřit, takže skvostné sloupy, vroubící vstupní schodiště, jsou ve skutečnosti - kanalizační trubky...

S Prahou je Slovinsko spojeno nejen Plečnikem, ale třeba i tím, že v Konstanjevici je hrobka posledních Bourbonů. Karel X., nic vám to neříká? Než přijel zemřít do Slovinska, pobýval se svou rodinou v Praze, kde ho navštívil (a svou návštěvu popsal) francouzský básník Chateaubriand. Karlova vnuka učil i jistý Joachim Barrande...

Až pojedete z Ljublaně po silnici A1 k moři, navštívíte možná světoznámou jeskyni Postojna. Ale nezapomeňte se rovněž zastavit v nedaleké Predjamě: Před zdejší jeskyní je postavený celý hrad, připomínající svým položením stará indiánská puebla. Výhodou tohoto hradu, který zde stojí od 12. století (pravda, v 16. století byl renesančně přestavěn), jsou vývěry krasové vody a rozsáhlé podzemní přírodní prostory. Jeskyněmi se tudy dalo dojít daleko do kraje a pak škádlit oblehatele čerstvě natrhanými třešněmi či kusy opečeného vola...

Z Chorvatska známe hlavně moře, pobřeží a krásné ostrovy. I zde Mudrová dokáže najít něco pro nás zatím neznámého - totiž ostrov Vis, kde byla donedávna vojenská základna jugoslávského námořnictva. Strategicky umístěný ostrov byl v minulosti poměrně často doslovným ostrůvkem uprostřed nepřátelského moře. Bývalo tu proslulé "mezinárodní teritorium pirátů a pašeráků". V první polovině 19. století zde Angličané vystavěli pevnosti, které uhájily proti Napoleonovým armádám zdejší kousek britského impéria uprostřed francouzských držav. A za druhé světové byl zase Vis jediným jugoslávskýcm územím, které se Němcům nepodařilo okupovat. Můžete se jít podívat i do Titovy spilji, kde sídlil Tito i se svým štábem. A po válce zde měl vilu. V devadeátých létech jugoslávská armáda zmizela, zůstaly po ní opuštěné objekty a asi 70 kilometrů podzemních chodeb, tunelů a bunkrů. Raději se ale jeďte podívat do krásné přírodní jeskyně - a to by nebyla Mudrová, aby vás místo do Modré nenasměrovala do Zelené jeskyně na ostrov Ravnik.

Nedá se opisovat celá knížka, tak jenom připomenu dalšího průvodce knihou - J. Verna a jeho Nového hraběte Monte Christa. Matyáš Sandorf nás potkal nejdříve v první kapitole, pojednávající o Terstu, ale v Pazinském hradu uprostřed dnes (hlavně) chorvatského Istrijského poloostrova byl vězněn se svými druhy. Dobrodružně tudy unikl a podzemní řekou doplul až do Limského zálivu. Takže až vás opalování na istrijských plážích přestane bavit, zajeďte si třeba zrovna do Pazinu. Možná se strefíte zrovna do "dní Julese Verna", které pořádá místní Klub JV. Jeho členové organizují sestup do Pazinské jamy pod hradem (která prý byla pro Danta inspirací pro bránu pekelnou v jeho Božské komedii...), pořádají turistický výlet k Limskému zálivu, předvádějí "živé obrazy" z Vernova románu a tak.

Na závěr ještě musím zmínit českého malíře Bohumila Kubištu, který zakotvil v anticky skvostné Pule. Byl jako malíř chud, a protože se chtěl vymanit z této chudoby, dal se do klidných státních služeb. Stal se vojákem z povolání. Vybral si Pulu, kterou znal z dřívějších cvičení. V klidném roce 1913...

A dál si už počtěte a pocestujte sami.

Psáno v Praze dne 31. července 2007

********************************

(Ivana Mudrová: Evropa okouzleným pohledem I, vydalo nakladatelství Lidové noviny, 230 stran, doprovázeno desítkami fotografií Ivany Mudrové a Karla Sejka, cena 299,-, vyšlo na podzim 2006)

Viz i Šamanovy recenze předcházejících děl IM:

Prahou s otevřenýma očima
Prahou s otevřenýma očima II
Prahou s otevřenýma očima III

Kam značky nevedou
Kam značky nevedou II
A nedávno vyšlo i "Kam značky nevedou III", ale na recenzi si budete muset ještě chvíli počkat...



zpět na článek