Úhelným kamenem západní civilizace je lidská svoboda. Existuje ovšem jedno její zásadní omezení, které je výstižně popsáno sloganem:

"Svoboda tvé pěsti končí u mého nosu!"

Cožpak o to, jestli je dost prostoru, bývá od cizích pěstí k vlastnímu nosu daleko. Kde jsou nosy a pěsti na dotek, musí nastoupit další pravidla, určitá zákonná omezení. Například osobní svoboda pustit si na plný pecky repropedny v paneláku končívá desátou hodinou večerní. Osobní svoboda jezdit po silnicích je omezena silničními pravidly. Svoboda jedné osoby prostě nesmí omezovat svobody osob jiných.

Hádali jsme se tu, jestli není svoboda vyjadřování, zaručená ústavou, nade vše. Třeba svoboda popření holocaustu. Nebo svoboda nadávání na Cikány. Po určitých zkušenostech, kdy většina evropských zemí přijala tezi, že popíráním a nadáváním to už jednou začalo, byly přijaty zákony, které toto nedovolují. Jako nedovolují - a trestají - třeba pomluvy nebo vydávání nepravdivých znaleckých posudků.

V různých zemích je tomu různě, proto má problémy Google v Číně a britský popírač v Rakousku. Stejně jako má jiné problémy pašerák drog v Česku a jiné v Thajsku. Různé země, různé systémy, různé zákony, různá dopravní pravidla. Existují však oblasti, ve které se svobodný nos vypraví čenichat i za perimetr svobodné pěsti: to když to u takového pěstitele nevábně smrdí. Třeba nedodržováním lidských práv. Pak už nastupují mezinárodní právní instrumenty, které nedovolují nikde na světě otrokářství, mučení, genocidu, znerovnoprávňování kvůli rase, přesvědčení či náboženství.

Proto strkáme své nosy do islámského světa. A muslimové zase do našeho. Dánský list Jyllands-Posten zveřejnil v září 2005 dvanáct kreseb s "islámskými motivy". Motivem byl i prorok Mohamed, což korán zakazuje. V říjnu proti tomu protestovali diplomaté z islámských zemí. Jenže Evropa ctí "svobodu slova a názoru", takže dánská vláda nezasáhla - ani nemohla. Nebo mohla? Evropa totiž nedovoluje ani "hanobení náboženského přesvědčení". Muslimové jsou přesvědčeni, že byli zhanobeni. Podle Koránu ano. Taky si myslím, že si mohli svobodní kreslíři odpustit karikatury Mohameda. Ale nemyslím si, že by teď byli muslimové oprávněni vypalovat ambasády a zabíjet Evropany.

Je problémem globalizovaného světa, že se svobodné nosy globálně rozhlížejí, načež dostanou pěstí. Jenže evropské nosy jsou v náramné nevýhodě: jednak jsme je už přestali strkat do muslimských domácností v muslimských zemích, ale i do muslimských domácností v Evropě! Jestli se v nich náhodou neznásilňují ženy. Nestrkáme je už ani do evropských mešit, ačkoli to v nich smrdí podporou terorismu a vyhlašováním genocidy ne-muslimů. Nestrkáme je nakonec ani do Koránu, protože to bychom věděli, že islám je bojové a nesmiřitelné náboženství, které porušuje evropský pojem svobody. Ostatně - lidskou svobodu porušují i katoličtí hodnostáři, když kážou proti mikulášským zábavám, antikoncepci a ukrývají před světskou spravedlností své pedofily. To má ovšem pořád daleko do "náboženského přesvědčení" muslimů, které přikazuje, aby "vraždili nebo křižovali nebo utínali ruce a nohy nevěřícím, aby tito byli s hanbou vyháněni ze země a aby byli poté kdekoli ve světě mocně trestáni".

Před třiceti lety jsme se v létě koupávali v jednom jihočeském rybníce u lesa. Bez plavek. Opalovali jsme se v plavkách, jen do vody jsme lezli bez nich. A z vody. A tu chvíli, než naši nahotu skryly ručníky, tu chvíli jsme pohoršovali obyvatele nedaleké vesnice. Omezovali jsme tím jejich svobodu a přesvědčení. No, ona ta vesnice zase nebyla až tak nedaleko - asi dva kilometry. A za vršíčkem. Ale když si tam někdo v zahradě na kraji obce vylezl na strom, a koukal se na nás dalekohledem, tak jsme ho pohoršovali a tím omezovali v jeho lidských právech. To pak hned telefonoval na Veřejnou bezpečnost, že se pášou nepravosti. Dneska by na nás nejspíš žaloval velebníčkovi. V muslimské zemi bychom byli ukamenováni. Ale ono je dneska vidět k jihočeskému rybníčku i z Arábie. A to by nám nebyly platné ani nemravné plavky...

Evropa se koupe nahá. A kreslí karikatury Mohameda. Islám nás chce za to zavraždit.

A my se máme omlouvat???

Psáno v Praze dne 6. února 2006