Před zhruba šesti lety, kdy jsem svůj seriál opakoval poprvé, se mé písání rovněž některým čtenářům nelíbilo, zejména jednomu. Dnešní IS ho téměř cituje. Proto mu mohu odpovědět tehdejším článkem, kde hlavně cituji svědectví Jiřího Grygara.

Tehdejšímu čtenáři se mj. nelíbilo, že jsem nesrovnal "úspěšný vývoj za 12 let po r.1948 s mizerným vývojem po r. 1989". Děkuji, jsem rád, že jsem se dožil svobodné současnosti. Ten "úspěšný vývoj po roce 1948" mě skutečně nenadchl: Politické vraždy, političtí vězni, měnová reforma, reálný pokles mezd po roce 1953, ničení vzdělání, vědy a kultury, skutečný pokles životní úrovně. Tu neměřím - jako komunisté - v megatunách oceli, která se začala vyrábět pro budoucí horkou válku. Kvůli ní "vzkvétala" hnědouhelná energetika a ničení naší přírody a našich životů jedovatým jídlem, jedovatou vodou a jedovatým vzduchem. A jedovatou ideologií! Ani mne nikdy nenadchla s tím spojená likvidace výroby spotřebního zboží - od šicích strojů až po malá letadla...

Prý tomu tak nebylo. Vždy prý šlo jen o "episody". Prý jen "fanatičtí antikomunisté budou dále komunismu vyčítat buržoasní pavědy", totiž boj proti nim. Jako "důkaz" svého tvrzení čtenář píše: "Teorie relativity byla popsána v Grygarově Okna vesmíru dokořán (100.000 výtisků) podle TV seriálu (sledovalo 1 mil. diváků). Šlo snad o komunistickou sračku?"

Optal jsem se jmenovaného autora a dostalo se mi odpovědi:

"Nevím o žádné knížce o relativitě, kterou bych napsal. Ale vzpomínám na poučnou historii vydání knihy Vesmír pro nakladatelství Mladá fronta. Dokončili jsme ji v r. 1979 spolu s dr. P. Mayerem a dr. Z. Horským (+1988). Když už byla kniha avizována, zatelefonoval kdosi z ÚV KSČ, že je ideologicky vadná (pak se ukázalo, že jde o mou část, kde jsem psal mj. o velkém třesku, což se tehdy považovalo bolševiky za nepřijatelnou teorii) a tak kniha v nákladu tuším 60 tis. výtisků měla jít do stoupy. Nakonec to ale redakce Mladé fronty uhádala, že kniha do stoupy nešla, ale nesměla se vystavovat ve výlohách a mohli ji prodávat jen těm zákazníkům, kteří si o ni sami řekli.
Dialekticky to ovšem znamenalo, že právě tohle se rozkřiklo a z knihy se stal bestseller.
Druhé vydání o tři roky později bylo pak redakcí projednáváno s příslušným Úřadem pro tisk a informace (= cenzura) a cenzor na závěr jednání pronesl kouzelnou větu: »Dobrá, tak jste mne přesvědčili, že teorie velkého třesku je skutečně vědecká, ale prosím vás, proč si to ten Grygar nenechá pro sebe?«"

Tak to byla jedna episoda nikoli z hlubokých let padesátých, ale v době kosmických úspěchů komunistického Sovětského svazu, kdy i sovětští vědci přijali teorii velkého třesku. Grygara už nepopravili, ani knížku nezničili, jenom tu pravdu neměl tak rozkecávat... 400 let po Galileovi docela dobrý pokrok.

Jiří Grygar vzpomíná i na jmenovaný TV seriál Okna vesmíru dokořán:

"Když ho začala Slovenská televízia vysílat, projednávala to stranická organizace KSČ Astronomického ústavu v Ondřejově (odkud mne rok předtím vyštípali, takže jsem si našel místo u fyziků v Řeži) a tam prý zase jeden soudruh astronom pronesl jinou pěknou větu: »Tak už sakra musíme toho Grygara nějak přidusit«. To se jim však nezdařilo, neboť podléhali OV KSČ Praha-východ, ten musel stížnost postoupit na Středočeský KV KSČ, odtamtud šla na ÚV KSČ, byla postoupena na ÚV KSS, pak samospádem na MěstV KSS Bratislava a teprve nakonec na stranický výbor KSS Slovenskej televízie. Jenže ani dramaturg ani já jsme v partaji nebyli, takže to nemělo žádnou váhu. A v mezidobí do další stížnosti jsme klidně odvysílali vždy další díl a musím se přiznat, že mne tyhle šachy docela motivovaly; měl jsem z toho doslova požitek."

(Šamanovy vysvětlivky: OV -okresní výbor, KV - krajský výbor, ÚV - ústřední výbor, MěstV - Městský výbor, KSČ - Komunistická strana Československa, KSS - Komunistická strana Slovenska, která měla v rámci KSČ autonomii a byla fakticky jedinou povolenou opozicí ve státě. Často ji dávala najevo jistými naschvály. A tak mohly na Slovensku vycházet gramofonové desky českých hudebních skupin, které bdělý šéfcenzor z ÚV KSČ neschválil. Také Haileyovy trháky jsme mohli poprvé číst ve slovenském překladu, stejně jako mnohé americké detektivky... Fenomenální seriál "Okna dokorán" mohl být natočen ve Slovenskej televízii, stejně jako Jiránkovy večerníčky s popletenými všeuměly...)

Mimochodem, tehdy jsem se vzchopil k tomu, že jsem do ústředí ČST na Kavky poslal děkovný dopis za to, že naše televize vytvořila takové výborné dílo. Můj dopis se nedostal do rubriky "Dopisy čtenářů", ani mi na něj neodpověděl nikdo z ČST. Jenom - pan doktor Grygar, kterému ten dopis přišel z Bratislavy. Ale jemu jsem nepsal! Jaksi se vedení televize nehodilo, že jsem chválil její pořad. Ano, skutečně dokonalá ilustrace další "episody", jak státostrana podporovala všeobecné vzdělání.

A jak to bylo s vydáním knihy podle toho seriálu? Opět kopíruji odpověď Jiřího Grygara:

"V r. 1989 mělo nakladatelství Naše vojsko vydat knihu, kterou jsem napsal spolu s Vladimírem Železným na motivy TV seriálu Okna vesmíru dokořán. Pak jsme oba naprosto nezávisle na sobě podepsali Několik vět a naše jména odvysílala Svobodná Evropa, načež tato kniha v nákladu 106.000 výtisků měla jít do stoupy. Nakonec vyšla na jaře 1990 po sametové revoluci s vročením 1989."

Tato "episoda" je poučná, protože pochází z doby "perestrojky", kdy už byli naši komunisté připraveni dát všem tuhletu svobodu poznání. "Ale, soudruzi, ovšemže ne našim nepřátelům!"

Oponující čtenář napsal, že nemohli komunisté být proti kybernetice, když u nás vznikl počítač SAPO který "(1950 jako první na světě tzv. fault-tolerant) asi nevynalezli dělníci po týdenním školení". Ano, tato episoda o komunistické podpoře výpočetní technice je také poučná a také na ni se Jiří Grygar pamatuje:

<"Tento stroj vytvořil dr. Antonín Svoboda. V »jeho« Ústavu matematických strojů se ukrývali před zlobou režimu ti, kteří měli špatné kádrové posudky, a stejně to skončilo tak, že Svobodu nakonec propustili, takže emigroval a stal se prof. informatiky na University of California v Los Angeles, kde byl velmi úspěšný až do své smrti."

Tak tomu bylo vždy! Jak pravil Ludvík Vaculík v roce 1967 na spisovatelském sjezdu: "Všecko, čeho kultura dosáhla, jako vůbec všecko, co lidi u nás dobrého udělali, i všecky dobré výrobky, i všecky stavby a všechny dobré realizované myšlenky z laboratoří, studií a ústavů, to všechno je tu spíš přes to, jak se naše vládnoucí kruhy po léta chovaly. Bylo to na nich doslova vyvzdorováno."

Vůbec komunismus se vlastně z takových "episod" skládal - v některých vraždil lidi, v jiných jen jejich myšlenky. Někdy to dnes vyznívá až směšně (opět opisuji JG):

"Byl jsem na semináři na teologické fakultě JČU v Č. Budějovicích a tam citoval jeden přední český informatik z posudku uličního výboru KSČ, který nedoporučoval v 50. letech jeho studium na MFF UK touto skvělou větou:»Jmenovaného nedoporučujeme ke studiu na vysoké škole. Jeho rodiče pravidelně chodí do kostela a nejsou žádné známky toho, že by je za to jmenovaný nenáviděl.«"

"... syn otce nenáviděl, bratr bratru škodil," zpíval Karel Kryl. A když náviděl, bylo to proti komunistické etice. Jen takové drobné episodky to byly.

Znovu JG - ke komunistické "podpoře" genetiky: "Ještě jsem si pod dojmem toho komentáře čtenáře vzpomněl, jak v roce 1955, v době mých studií na Masarykově univerzitě v Brně, pořádala MU ideologickou konferenci s pěkným názvem »Proti reakčnímu mendelismu-morganismu ve vědě«, na níž vystupovali mnozí prodejní biologové a komunističtí ideologové. Ostuda jako Brno, hlavně když uvážíme, ze Mendel byl opatem augustiniánského kláštera, když dělal své slavné pokusy."

V Československu to měli naši vědci trochu jednodušší, než třeba v SSSR. Ti mladší řešili svou situaci emigrací. Ti starší měli mezinárodní renomé ještě z předválečné doby. Také jsme národ Švejka - mnohdy naši papalášové dovedli kejvnout i na něco, co bylo ideologicky nesprávné, když se jim to dobře podalo - zejména s odkazem na "sovětské vědce". Ti však byli na tom nejhůře. "Za rubež" se nedostali vůbec, a komunismus u nich trval podstatně déle - vlastně pouze nahradil samoděržaví - a pokračoval v něm. K tomu opět JG:

"Bolševici přímo umučili největšího sovětského genetika Vavilova (ač jeho brácha fyzik byl v té době předsedou Akademii nauk CCCP), a to právě proto, že nebyl ochoten hlásat ty blbosti Lysenka a Lepešinské. (Tato akademička vynikla tím, že pouštěla pozpátku filmy o drcení buněk, aby prokázala, ze z rozdrcených buněk vznikají celistvé zdravé buňky).
Bolševici dokonce zničili kultury banánových mušek Drosophil, aby se s nimi nedaly dělat genetické pokusy.
Čtenář se též mýlí ohledně ochrany kybernetiky. Právě proto, že ji bolševici nenáviděli, měli skluz ve výzkumu vesmíru družicemi a sondami, a prohráli souboj o dobytí Měsíce. A to přes to, že měli počáteční náskok (první sputnik, první kosmická sonda, první Gagarin)."

S vývojem raket nedobrovolně pomáhali i někteří z 20.000 unesených německých techniků a vědců v letech 1946-1953. Němci například vyřešili Rusům problémy s gyroskopy - a tím i přesností zaměření. Rusové byli vepředu i proto, že velmi brzy začali připravovat jaderné nosiče, které byly podkladem pro nosné rakety prvních pilotovaných kosmických lodí.

"Bolševici také vybili přední sovětské astronomy z Pulkova i Moskvy a Landau a další fyzici přežili jen díky osobní statečnosti akademika Kapicy. A i u nás hodně přírodovědců přišlo o místo, a někteří to neunesli a spáchali sebevraždu. Myslel jsem, že to jsou notoricky známé věci," dodává Jiří Grygar.

Řekl bych, že spíše "notoricky neznámé". Ano, to byly jen takové "episody" ve vývoji směrem k - Rumunsku, Kubě, Severní Koreji, Kambodži a vlastně i talibánskému Afghánistánu... Celá naše minulost pod vedením komunistů se skládá z podobných nepřetržitě na sebe navazujících "episod"! Píšu o bývalém komunistickém režimu ne proto, abych šlapal po politických mrtvolách či kálel na vše, co poctivého (viz Vaculík) se v naší zemi v minulosti vykonalo, ale proto, že dnešní komunisté se k tomuto zločinnému režimu stále hrdě hlásí, propagují ho a chtějí ho znovu nastolit! Svými lžemi oblbují lidi a opět se těší na další komunistickou "episodu".

Napsáno v Praze dne 11. prosince 2001, použity citace z mailů Jiřího Grygara, poprvé vyšlo v NP ve čtvrtek 13. prosince 2001, o současný první odstavec doplněno 13. února 2008

PS: Jako "fanatický antikomunista" se necítím, stejně jako se necítím být "fanatickým antifašistou", když píšu o vyvraždění Lidic.

Šamanova reedice psaní o komunismu:

Bezstarostné dětství (Jistoty komunismu 1)
Vzdělání a kultura pro všechny (Jistoty komunismu 2)

Jak provádět očistu
Zločiny komunismu.
Žaluji!