aneb Nechci slevu nadarmo

Když v roce 1989 chcípl reálný socialismus, začal se u nás rozvíjet reálný kapitalismus. Ovšem s některými prvky státní suverenity, jako byla dvojí cena pro tuzemské našince a valutové cizince. Cizinec není našinec a jeho náskok v životní úrovni se musel nějak vyvážit. K nejobvyklejším vyvážením patřila dvojí cena vstupenek na naše národní klenoty. A tak se u pokladny do národního klenotu začaly objevovat informační cedule typu „Prize 100 CZK“ a zároveň „Vstupné padesát korun“. Jenže se ukázalo, že značná část cizinců byla našimi bývalími našinci, kteří ovšem češtinu nezapomněli. Třebaže platili našineckou cenu, nelíbilo se jim to. Nejen kvůli zkonvertibilnění české koruny a vstupu do EU se od této praxe nakonec muselo dobrovolně ustoupit. Ozvali se různí právníci, rozhodovaly soudy i antimonopolní úřad.

Další příklad dvojí ceny se objevil, když do naší vlasti dorazilo makro. V této velkoobchodní síti (nejen) s potravinami mohli nakupovat pouze živnostníci/podnikatelé. A jejich rodinní příslušníci. U makřích hal se časem objevily i benzinové pumpy. Pro držitele karty makro zde bylo o něco levněji než pro nedržitele. Nakonec to dopadlo jako s tím vstupným: Ouřady nařídily, že takto nelze, a tak už asi dvacet let platí i zde pouze jednotná cena. Čeští nepodnikatelští řidiči to však nejspíš nepochopili, stejně jako plně nepochopili pravidlo zipu, jež u nás platí od roku 2000. Že to nepochopili usuzuji z toho, že u našeho stodůleckého makroobchodu je setrvale cena o dvě koruny nižší, než na pumpách na okoloprojíždějící Jeremiášově. Přesto i v těchto zdražujících dnech kupují mnozí řidiči PHM stále na Jeremiášce.

To v opětně bratrském Slovensku se rozhodli, že dvojí ceny pohonných hmot zavedou. Zvlášť pro jejich našince a zvlášť pro cizince. Teď jen záleží na tom, kdy se nějaký cizinec našňupne a udá Slovenskou republiku z diskriminace, která narušuje jeho lidskou důstojnost a gender. Takhle: Nejde prý o „dvojí ceny“, avšak pouze Slovák obdrží „slevu“. Přesněji řečeno třeba i Neslovák - pokud má slovenskou poznávací značku. Mám přítele Vlada s dvojím česko/slovenským občanstvím a autem s českou espézetkou, ten by slevu nedostal. Jenže nepotřebuje, protože jezdí než do Blavy a tankuje v českém makro.

Když tohle v roce 2022 zavedli v sousedním Maďarsku, mělo to tři následky: Benzin byl zaprvé levnější. A za druhé nebyl. A za třetí Evropská komise vůči Maďarsku „zahájila řízení“.

To třetí podle premiéra Fica Slovensku nehrozí, protože tohle nařízení má platit jen 30 dní a během této doby si ho žádná komise nestihne všimnout. Ale zaprvé se stalo to, že Slovnaft stejně zvedl cenu o 4 centy (v přepočtu o kačku). A zadruhé: Protože za dodržování uvedené regulace odpovídají prodejci paliv, tak síť Orlen kvůli tomu pozastavila na svých samoobslužných čerpacích stanicích na Slovensku prodej nafty vůbec.

No a my tady v Česku budeme zavádět dvojí cenu za sledování veřejnoprávních médií. Ministr kultury Ota Klempíř (AUTO) chce zrušit poplatky úplně, odvolávaje se na neexistující „severský model“. Aniž by se minimálně s dotčenými organizacemi jakkoli bavil, nebo snad s odborníky. Jak to na Seversku chodí se mu už minulý týden pokusil vysvětlit švédský novinář Erik Larsson ze švédské pobočky Reportérů bez hranic, ale pan ministr na něj neměl čas. Rušit zavedený systém je dle Larssona „ruská ruleta“. (Ve Švédsku se veřejnoprávní média platí podílem z daní. Platbě se nelze vymanit tvrzením, že nepoužíváte elektřinu. A veřejnoprávní média jsou vedena jako nezávislé nadace bez přímého vlivu politiků a státního rozpočtu. V jiných severských zemích je to zase jinak.) V pondělí se předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) blýskl nápadem na zrušení poplatků pro seniory nad 75 let, nezaopatřené mladé lidi (studenty a nezaměstnané) do 26 let a osoby se zdravotním postižením, a to už od půlky letoška. Tato stoprocentní sleva se má týkat i firem. Kde to dává smysl, protože neštěstím fialové koalice bylo zdanit takto firmy nad 24 zaměstnance. Jakože se v práci koukají (mohou koukat) na televizi a poslouchají (mohou poslouchat) rádio. Veřejnoprávní. Tedy neplatí se za všechny zaměstnance, jen za zlomek - pravděpodobně těch, kteří se ulejvají na záchodě, aby mohli sledovat ČT na svých mobilech. Pokud to dělají v práci (v tom případě spíš v „zaměstnání“), dělají to jistě i doma, a tam samozřejmě poplatky platí, ne? Takže by šlo o dvojí „zdanění“. Osoby samostatně výdělečně činné na to nemají čas, a nejspíš proto musely nahlašovat, že nemají zaměstnance. Divím se, že tenhle kus zákona nešel před Ústavní soud - ale ten je snad ještě pomalejší než Evropská komise. Nedivím se, že pan profésor Fiala a spol. i kvůli tomuto prohrál volby. (Kritizoval jsem to na psích stránkách už před rokem, prohlašovav to za „kolosální kravininum“ a varovav, že „současná vládní koalice se rozhodla nasrat i své dosavadní voliče“.)

Okamurovci šli do voleb s plánem zrušit poplatky úplně. Tento nápad se prolákl i do vládního prohlášení. Nedá se to stihnout dříve než příští rok, jenže nedočkavý Tomio Okamura chce všechny vlajky svěsit okamžitě. A tak jsme se náhle dověděli, že veřejnoprávní média si utrhnou kus krajíce od huby už v letošním červenci. Protože tato novela bude na pořad jednání Sněmovny zařazena jako poslanecký návrh. Bez jakéhokoli projednávání s kýmkoli. Laik se diví, odborník žasne, ředitelé ČT a ČRo se děsí. Pro celý tento rok jsou už totiž podepsány smlouvy, na jejichž financování by náhle nebyly peníze. Rozpočet se obvykle dělává na celý rok, v civilizovaných zemích má kultura rozpočty někdy i na více let. Čím bude tento výpadek nahrazen?

Ničím!

Okamurův vstřícný plán by prý měl snížit veřejnoprávní daně na úroveň z roku 2024. Naskýtá se otázka, kolik by veřejnoprávní média měla dostat příští rok. Aby to nebylo jako u zahraničního vysílání ČRo, které je už dnes ze zákona financováno přímo platbou ze státního rozpočtu. A tu kolega motoristický ministr Macinka letos škrtl o 25 % a na příští rok plánuje škrty ve výši 100 %. Po 90 letech má tak vysílání Radio Prague International plánovitě zaniknout. Jakoby pan ministr šel ve stopách rozhodného US prezidenta Trumpa, který zrušil financování Hlasu Ameriky - než mu jeho „exekutivní rozhodnutí“ minulý týden zrušil federální soud. Tisíc zaměstnanců se vrátí do práce. Jenže sehnat znovu desetitisíce zahraničních spolupracovníků bude problém. Ukazuje se, že pomocí rozpočtu může tato vláda škrtit veřejnoprávní média, aby jim byla po vůli. (Více! po vůli.)

Dnes, kdy toto píšu (tedy v úterý) měl jít tento poslanecký návrh na pořad jednání Sněmovny. Jenže místopředseda dolní komory Patrik Nacher (ANO) pravil, že autoři chystané koaliční novely ještě nemají dopočítáno. Aby totiž napadená média náhodou nedostala méně než v roce 2024.

Jak šlechetné! Anebo je to couvací reakce, která má uchlácholit zastánce veřejnoprávnosti, kteří v sobotu demonstrovali na Letné?

¡Bohužel, nejde zde o dvojí cenu televizních poplatků, ani o úsporu blbých 25 korun měsíčně pro osamělé ubohé invalidní seniory. Jde o snahu dostat veřejnoprávní média pod kontrolu. Nejde o financování po vzoru Švédska, ale o financování po vzoru Slovenska, Maďarska a Ruska. Jde o snahu, získat absolutní moc, díky níž vládl Orbán Maďarsku 16 let a možná ještě vládnout nepřestal - i díky ovládnutí nejen veřejnoprávních médií! O Putinovi nemluvě.

Jde jen o záminku. Protože Okamurův návrh je pumprdentlich. Pracující stejně to vysílání zaplatí - v daních. No a nepracující ho platit přece nebudou, když tedy daně neplatí, ne?

A nemylme se, jako předseda Milionů chvilek pro demokracii Mikuláš Minář, který na Letné vyzýval dnešní opozici, aby tolerovala případnou menšinovou vládu ANO bez SPD a AUTO. (I já jsem se mýlil, když jsem doufal, že třeba lidovci si vzpomenou na svoji tradiční přilnavost a spojí se s Babišem oni.) Obě koaliční pidisatrany jsou jen sukýnkou nad Babišovým ohanbím, na kterou se může vymlouvat, když prosazují jeho vlastní záměry, ke kterým se nechce znát: „To ne já, to oni, já jen musím držet koaliční smlouvu...“

Jenže naštěstí nemáme tradici carismu jako v Rusku, ani tradici fašismu, jako v Maďarsku a na Slovensku. Máme dvoukomorový Parlament. Senát připravovaný zákon proti veřejnoprávnosti může zdržet. Máme prezidenta, který by snad poprvé mohl zákon, předložený Sněmovnou, vetovat. Přes všechny strkanice s koalicí se Pavel zatím k premiérovi a vládě choval gentlemansky. Vpodstatě gentlemansky se při schvalování rozpočtu chovaly i opoziční strany. Ale myslím, že teď už nebudou. Zírá na nás nebezpečí nefunkční Sněmovny, kdy ani užitečné zákony neprojdou kvůli obstrukcím zákonů neužitečných, vadných a se zlým úmyslem podávaných.

Tenhle Okamurův a Klempířův nápad se mi nelíbí. A přitom bych mohl už od července sám díky jejich otcovské dobrotě uspořit! Avšak - žádná sleva není zadarmo.