Právě jsme se vrátili se snoubenkou Karlou z poznávacího zájezdu po Řecku, otevru televizi a vypadne na mne obličej předsedy Sněmovny pana Tomio Okamury. A směje se, a radost má! My, průměrní důchodci si příští rok polepšíme o 470 korun měsíčně! A ne jen o ubohých 270, jak stanovuje zákonný výpočet důchodů. A to vychází z toho, že naše moudrá vláda zvýšila procentní výměru o 0,2 % nad stanovené minimum. A to u průměrného starobního důchodu páčí 34 korun měsíčně. Čili měsíčně budeme mít navíc 304 Kč. My, průměrní. Krom toho dostaneme my všichni, chudí, bohatí, takhle pěkně před volbami, pobídku k podpoře moudré vlády a jejich velemoudrých zástupců jednorázově 2.000 Kč. A když se ty dva tácy dělí dvanácti a přičte se těch 34 k zákonným 270, tak to vyjde na skoro tu pětistovku. Takhle nějak pěkně to pan Okamura objasňoval.

No, právě jsme se vrátili ze země, kde měli ve vládě také moudré hospodáře. Zaměstnanci zde dostávali ke svému základnímu platu ještě půlku platu před Velikonocemi, další půlku platu před letní dovolenou a před Vánocemi navíc jeden celý plat, aby měli na dárečky. Jejich výplatní rok měl čtrnáct měsíců. A pokud přišel zaměstnanec do práce včas, dostal ještě zvláštní příplatek! Tchán naší milé průvodkyně šel na odpočinek už v 58 letech s důchodem 1200 € (28.800 Kč při kursu 24 Kč/€). To vypadá dobře, jenže z toho musel onen pán živit i svou manželku. Protože jako klasická řecká máma byla celý život „v domácnosti“ a tak má důchod Nula.

Jenže moudrá vláda najednou neměla peníze a musela si začít půjčovat. Takže Evropská centrální banka vymyslela „kvantitativní uvolňování“. To se žádné peníze netisknou, jenom se předpokládá, že je jich víc, než fakticky je. A Řecko toto virtuální euro muselo začíti platiti.

Do důchodu se od roku 2015 chodí až 67 letech.
Tchánovi snížili důchod na 850 €. To je na 71 %. To nepřepočítávej. Když má člověk rozvržený rozpočet podle nějaké úrovně, tak když mu klesne o 30 %, pak prostě nevyjde. A to i když má vlastní byt. Který je navíc zatížen zvýšenou daní z nemovitosti! Rodiče naší průvodkyně se odstěhovali z Athén na venkov, kde vpodstatě živoří.

Potraviny jsou v Řecku o něco dražší než v Česku.
Cena benzinu stoupla z lednových 41 Kč/l (1,71 €) na současných 51,60 Kč/l (2,15 €). Ve velkých městech maličko méně, ale nikoli pod padesát, v horských vesnicích o něco více, ale nikoli nad pětapadesát.
Na dálnicích se platí mýto. Cesta autem ze Soluně do Athén (440 km) vyjde na 15-17 € (360 - 408 Kč). Pro ty, co potřebují auto. Jak je to s ostatními životními náklady nevím.

Jo a v Řecku byla přemíra státních zaměstnanců. Teď je jich podmíra. Scházejí zejména ve školství a zdravotnictví. Přitom míra nezaměstnanosti je kolem 18 %. Je to lepší než v roce 2013, kdy vzrostla až k 28 %. Od té doby klesá, stále je ale nejvyšší v eurozóně. A hlavně - zasahuje zejména mladé lidi, kteří by měli nastoupit do svého prvního zaměstnání. Míra nezaměstnanosti mezi mladými od 15 do 24 let v červnu vyšplhala na 39,3 %.

Řecko je tradiční turistickou velmocí, což zemi přináší 18 % HDP. V Česku je to 3 %.
Řecko má největší obchodní flotilu na světě. Námořní průmysl zaměstnává mnoho obyvatel a přináší 4,5 % HDP. Česko 0 %.
V Řecku se ještě těží bauxit a je to jedna z mála zemí EU, kde se vyrábí hliník. Česko nula bodov.

Kde vezme příští nemoudrá vláda peníze, až naše řecká cesta dojde chmurného cíle? Zatím jsem zaslechl jen tři nápady:
1. Obnovení daně z nadměrného zisku zejména čerpacích stanic a rafinerií.
2. Zvýšení daní z nemovitostí. S tím začala už předchozí Fialova vláda. Z toho neutečeš.
3. Zvýšení daní z dividend. Že prý jsou země. kde se platí více než českých 15 %. Ale i v Evropě je dost zemí, kde se neplatí daně z dividend vůbec, od Maďarska po Maltu, - protože dividendy se vyplácejí z čistého zisku, tedy z už jednou zdaněných peněz. Z toho utečou...

Ano, já se mohu radovat, protože dostanu dvě tisícovky na dlaň. Ale mé děti se radovat nebudou, až půjdou do důchodu třeba v sedmdesáti a s důchodem o třetinu nižším, než mám já.

Kdy přijde to minus? Hm, to počká na nějakou další vládu, a může to trvat třeba ještě deset let, i když jsme vystartovali dost zběsile. Ale o to pak bude ten náraz tvrdší.

Psáno v Praze na Lužinách v úterý 22. září 2026, necelé tři týdny před komunálními a senátorskými volbami