Před dvěma týdny jsem v článku Vzor na Hradě doporučoval:

"Chtěl bych, aby na Hradě, na tom symbolickém trůnu, seděl někdo, kdo může být pro mé hypotetické vnuky vzorem. Teď nemluvím o skutečné bytosti z masa, kostí a neřestí, ale o báchorečné postavě, jakým u nás prezident vždy byl. Tato "vzorotvornost" je důležitější než omezené prezidentské pravomoci. Miloš Zeman je jistě lepší než byli Chruščev, Jelcin či Husák. Je to samorostlý filozof, který překonává těžký život a ústrky s nezměrným optimismem. Má možná něžnou duši, na veřejnosti se ale s oblibou projevuje jako chrapoun. Karel Schwarzenberg je možná vypočítavý a tajně neřestný. Na veřejnosti však vystupuje jako dokonalý šlechtic ducha. Proto budu volit Karla."

Karel Schwarzenberg se však minulý čtvrtek v přímém televizním přenosu dopustil velice nediplomatického, ba až chrapounského vyjádření:

"Já jsem vždy říkal, a na tom trvám, že to, co jsme v roce '45 spáchali, by dneska bylo odsouzeno jako hrubé porušení lidských práv a asi by tehdejší vláda, včetně prezidenta Beneše, by se octli v Den Haagu." (Z kontextu jde tedy o Mezinárodní trestní soud, který má stíhat osoby zodpovědné za zločin genocidy, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny, zřízený r. 2002 v Haagu, protože Evropský soud pro lidská práva sídlí od svého založení r. 1959 ve Štrasburku. Zde tedy měl faktickou pravdu Miloš Zeman, když později obvinil Karla Schwarzenberga z toho, že nařkl prezidenta Edvarda Beneše z genocidy. Nepochybně tak učinil, i když pouze nepřímo.)

Ten výrok byl sám o sobě nepochybně logicky správný, avšak bez ohledu na jeho logiku má toto prohlášení hned několik neodstranitelných vad:

Podle stejné logiky by se před haagským trestním tribunálem měli za transfer německé menšiny z Československa ocitnout i naši spojenci z doby druhé světové války, tedy představitelé Sovětského svazu, USA, Francie a zejména Velké Británie, odkud první podněty k poválečnému odsunu německých menšin vyšly.

Podle stejné ahistorické logiky by se vítězní spojenci druhé světové války mohli teoreticky dokonce ocitnout i před Norimberským tribunálem. Například pro bombardování německých měst. Avšak Norimberský tribunál byl zřízen právě kvůli nacistickým válečným zločinům. Nacistické Německo bylo agresorem a nacistické Německo vynalezlo a propagovalo vedení "totální války". Proto v Norimberku stáli Němci a ne Američané, Britové, Rusové nebo Češi.

Ostatně i samo OSN a celý koncept lidských práv vznikly na základě neblahých zkušeností z druhé světové války! Všeobecná deklarace lidských práv byla vyhlášena Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 10. prosince 1948. Prohlašovat, že dnes by byl prezident Beneš odsouzen za hrubé porušení lidských práv je z hlediska dějin asi tak stejně smysluplné jako totéž prohlašovat třeba o císaři Napoleonovi.

Ale, víte, žádný kandidát na francouzského prezidenta něco takového neřekne. Ani žádný kandidát na amerického prezidenta, pokud chce být zvolen, nepronese logický výrok typu "prezident George W. Bush se v Afghánistánu dopustil hrubého porušení lidských práv", nebo "Lyndon B. Johnson za to, co spáchal ve Vietnamu, by měl jít před soud", případně že Abraham Lincoln rozpoutal svou demagogií občanskou válku. Ne, že by to někdo neřekl, ale neřekne to kandidát na prezidenta!!! Zrovna tak by to neměl říci žádný kandidát na českého prezidenta o prezidentovi Obnoviteli samostatného československého státu.

Další závadností je nevyváženost výroku, který absolutně zamlčuje, že před tím, než došlo k odsunu českých Němců (i s tou jeho divokou fází), došlo u nás jejich vinou ke zničení demokratického státu, ke stanným právům, k Lidicím… Tento postoj je však poměrně rozšířen mezi českými emigranty v Rakousku a Německu a kopíruje obecné mínění tamějších vysídleneckých spolků. Toto mínění částečně sdílejí i politické rakouské a německé špičky, protože jde o nezanedbatelnou část jejich voličů. Karel Schwarzenberg ale zapomněl, že nekandiduje ani v Německu, ani v Rakousku.

A ve své předvolební agitaci zapomněl i na to své šlechtictví ducha, když na dotíravý dotaz plukovníka Pavla Vranského (92), veterána od Tobruku, ohledně Benešových dekretů neodvětil diplomaticky "mýlíte se", či "chápete to jinak, než bylo myšleno", ale chrapounským "lžete, pane generále".

A on dokonce zapomněl, je že je ministrem zahraničí České republiky, a z toho, jaký ohlas měla jeho slova zejména u sudetoněmeckých organizací, soudím, že by měl z této funkce odstoupit anebo být odvolán!!!

Ano, Rakousko sice ne, ale Německo prošlo denacifikací, pravda. Ta se však zastavila s pádem železné opony. Začátkem padesátých let tak vznikl Sudetoněmecký landsmanšaft, který dříve nemohl kvůli své orientaci začít pracovat. A mezi jeho zakladateli byli i nacisté, gestapáci, henleinovci, váleční zločinci z organizace Witikobund (a dnes tam jsou jejich ideoví následovníci). Tato organizace nemohla být tedy denacifikována, neboť v době denacifikace neexistovala, ani její založení okupační mocnosti nedovolily. Členové Witikobundu činí snad jen 10 % členů všech sudetoněmeckých organizací, ale na landsmanšaft mají mnohem větší vliv, než by odpovídalo tomuto zastoupení. Ano, v landsmanšaftu jsou i hodní sociální demokraté, katolíci a protestanté. Ale i ti hodní sudetští Němci drží ideu, že jejich poválečný odsun byl nespravedlivý a že by se do své "dědičně osídlené vlasti" měli vrátit jako samostatný kmen, který by si sám určoval, jak se "jeho území" má spravovat. (Viz Stanovisko Sudetoněmecké rady k sudetské otázce - tzv. 20 bodů, které jsou dodnes v platnosti a které víceméně opakují Henleinovy požadavky z roku 1938! Doporučujeme pozornosti zejména body 14 až 16.) A tak je Sudetoněmecký landsmanšaft přímým dědicem Henleinovy Sudetendeutsche Partei.

Když byl svého času Miroslav Klen, první předseda Kruhu občanů České republiky vyhnaných roku 1938 z pohraničí, účastníkem Sudetoněmeckých dnů a slyšel tam některé neuvěřitelné výroky představitelů landsmanšaftu, zeptal se svého přítele Antona Otteho z katolické Ackermann-Gemeinde (která usiluje o usmíření mezi Němci, Čechy a Slováky), proč se proti nim neozve.

Pan páter se jen smutně usmál, a pravil: "Do vlastního hnízda se nesere."

Inu, nakonec jsem ve volební místnosti přece jen dle svého závazku nehodil lístek Miloši Zemanovi, ale jsem rád, že Karel Schwarzenberg nevyhrál.

(Zveřejněno i na stránkách Kruhu občanů ČR vyhnaných r. 1938 z pohraničí)