V poštovní schránce jsem objevil modrošedou obálku. Obsahuje volební manuál a devět hlasovacích lístků. Prostý pohled na ně mi ozřejmil několik dosud netušených věcí:

Tak především, že se nejedná o "prezidentské volby", avšak o volbu prezidenta republiky. Ano, volí se toliko jeden člověk, takže jednotné číslo je na místě. Snad si nikdo nebude stěžovat v Bruseli na to, že na hlasovacích lístcích není (předzvěstně?) uvedena variantní možnost, že by snad mohlo jít i o volbu prezidentky republiky.

Druhé, co praští do očí je "akademický nebo jiný titul". Máme tu tři inženýry (Jana Bobošíková, Miloš Zeman, Jan Fischer je ještě CSc.), dva medicínské doktory (Přemysl Sobotka, Zuzana Roithová je navíc MBA) a dokonce i jednoho profesora, který je k tomu ještě navíc JUDr. (což u hudebního skladatele a malíře Vladimíra Franze, tedy umělce, překvapuje). A také se přihlásili tři kandidáti, kteří titul neuvádějí. To v rakousko-uherském a vůbec středoevropském uvažování bývá hendikep, avšak já se spíše kloním k amerikánskému pohledu, podle něhož na samotném titulu až tak nezáleží, pokud nejde o medicinu. V občanském styku a politice pak už vůbec ne. (Kdo ví, že "třetiřadý herec" US prezident Ronald Reagan měl titul B.A. z ekonomie a sociologie?) Nicméně protože víme, že naši tři "neakademici" studovali, tak se trochu porozhlédneme.

Taťana Fischerová, herečka, studovala na JAMU v Brně, ale už po dvou letech odešla do pražského Činoherního klubu, což byla v té době vůbec nejvyšší herecká univerzita, i když žádný titul neudělovala.

Karel Schwarzenberg má lesnické vzdělání, jak jsme zaslechli. Až když se porozhlédneme, dovíme se, že studoval i práva, svá studia však nedokončil, neb se po smrti svého adoptivního otce byl nucen věnovat praktické stránce obou akademických znalostí – totiž správě rodinného majetku. To jsou rovněž chvályhodné univerzitěty.

Jiří Dientsbier byl za revoluce studentem, a to strojní fakulty ČVUT, konkrétně se zabýval oborem "strojírenská ekonomie". Po revoluci složil přijímací zkoušky na právnickou fakultu UK, kde i absolvoval obor právo a právní věda, avšak titul si nevyrobil. Nastoupil jako koncipient do jedné advokátní kanceláře, což je chvályhodné. V roce 1998 složil odbornou advokátní zkoušku a stal se tak plnohodnotným advokátem, později partnerem v té advokátní kanceláři, kde nastoupil, a to v kanceláři Čalfa a Bartošík. Což je pro mě nechvályhodná univerzita.

Připomenu: Marián Čalfa je normalizační politik, legislativec komunistické vlády a poté premiér prvních svobodných vlád (kvůli čemuž přestal mluvit česky a vrátil se k rodné slovenčině - aby byla dodržena parita ve federálních funkcích). Otevřel Občanskému fóru cestu k moci a z Václava Havla udělal prezidenta a multimilionáře. Jako advokáta bych si pana Čalfu možná i vzal, ale jako partnera v politice jistě ne!

Vida, co rozhlížení přineslo. Ještě další poznatek, že totiž alespoň dva kandidáti mají dvojí občanství: Karel Schwarzenberg ještě švýcarské (jako všichni příslušníci jeho rodu již od středověku), Jiří Dientsbier pak americké, protože se v USA narodil. Což do svých jednadvaceti let netušil, ale od roku 1990 má i americký pas. Podotýkám, že toto mi nevadí ani u jednoho ze jmenovaných kandidátů.

Vraťme se k hlasovacím lístkům: Díky češtině a údajům o pohlaví víme, že máme šest kandidátů a tři kandidátky. Juniorem je Jiří Dientsbier (mladistvých 43 let), seniorem Karel Schwarzenberg (moudrých 75). Připomeňme, že mladistvému J.F. Kennedymu bylo při nástupu do prezidentské funkce necelých 44. Zmiňovaný Ronald Reagan měl při prvním nástupu do funkce 70, a při druhém pak 74 let.

Každý z kandidátů prošel během svého života nějakou politickou funkcí, někteří ji mají i dnes, s jedinou výjimkou: Vladimír Franz nebyl poslancem, senátorem, ministrem, europoslancem ani premiérem. Ovšem jeden z jeho pradědečků byl bratrancem dr. Edvarda Beneše. Jako jediný ze všech kandidátů také nebyl a není členem žádné politické strany.

Kuriózní je, že ačkoli se dnes volá proti stranám a stranickosti, tak už jen jeden jediný další kandidát se nehlásí k žádné politické straně nebo hnutí, totiž Jan Fischer.

Připomeňme (a doplňme), že

1. Zuzana Roithová (europoslankyně za KDU - ČSL) je kandidátkou navrženou občanem ČR (Janem Sokolem),
2. Jan Fischer (bez politické příslušnosti, viceprezident Evropské banky pro obnovu a rozvoj na neplacené dovolené) je kandidátem navržený občanem ČR (Janem Pirkem),
3. Jana Bobošíková (předsedkyně SUVERENITY - Bloku Jany Bobošíkové, manažerka) je kandidátkou navrženou občankou ČR (Evou Morávkovou),
4. Taťana Fischerová (předsedkyně Klíčového hnutí, herečka a politička) je kandidátkou navrženou občanem ČR (Robinem Čumpelíkem),
5. Přemysl Sobotka (místopředseda Senátu za ODS) je kandidátem navrženým poslanci (ODS)
6. Miloš Zeman (čestný předseda Strany Práv Občanů ZEMANOVCI, prognostik) je kandidátem navržený občanem ČR (Vratislavem Mlynářem),
7. Vladimír Franz (bez politické příslušnosti, vysokoškolský profesor, hudební skladatel a malíř) je kandidátem navržený občanem ČR (Jakubem Hussarem),
8. Jiří Dientsbier (ČSSD, právník a senátor) je kandidát navržený senátory (ČSSD) a
9. Karel Schwarzenberg (předseda TOP 09, ministr zahraničních věcí a poslanec) je kandidátem navrženým poslanci (TOP 09 a STAN).

Zde podotknu, že považuji za jihoamericky nevkusné, pokud se politická strana či hnutí pojmenovává po svém vůdci, jako například subjekt odvrhnutého prezidentského kandidáta Petra Cibulky Volte Pravý Blok www.cibulka.net. (Což je zkratka celého názvu, který má asi 1500 znaků v tučném písmu, čímž nebudu znešvařovat tento text.) Považuji za zvrácenost, když Zemanovce vede Zeman (alespoň čestně) a Blok Jany Bobošíkové Jana Bobošíková. Pak totiž nevím, jestli by byla Bobošíková prezidentkou ČR, nebo prezidentkou Bobošíkovců – atd.

Na hlasovacích lístcích to nenajdeme, ale byly vzneseny námitky proti bývalému členství kandidátů v KSČ (Jan Fischer, Miloš Zeman), přičemž u některých to nevadí (Miloš Zeman, protože ho vyhodili). U jiných nevadí bývalá prezidentská kandidatura za KSČM (Jana Bobošíková), zato by ale mohlo vadit její účinkování za silvestrovské televizní vzpoury (2000/2001), ve které byla "hlavní tváří" náhradního oficiálního vysílání. Ačkoliv si stále myslím, že to bylo legální, pak musím dodat, že bych spíše přivítal černou obrazovku, než tuto "tvář". U Jiřího Dienstbiera médiím nevadí profesní spojení s bývalým vysokým normalizačním funkcionářem, nevadí ani námluvy u současné KSČM, což nevadí ani u Miloše Zemana. Pokud mohu sledovat, tak lidu obecnému už více vadí současné členství v ODS (Přemysl Sobotka).

Ještě jeden obálkový údaj jsme neprobírali: Obec, kde je kandidát či kandidátka přihlášen či přihlášena k trvalému pobytu. Zuzana Roithová sídlí ve Dvorech nad Lužnicí (okres Jindřichův Hradec), Karel Schwarzenberg v Sýkořicích (konkrétně v zámečku Dřevíč, okres Rakovník) a Přemysl Sobotka v Liberci. Šest dalších kandidátů jsou Pražáci! Přičemž tento pragocentrismus nikoho – nepochopitelně – nevzrušuje. Ba ani Moraváky…

Vidíte, už jenom z informací na volebních lístcích (podle kterých jsem si na něco vzpomněl sám a po něčem se porozhlédl na Wikipedii) lze nalézt spoustu důvodů proč někoho volit anebo jiného nevolit i pro čtenáře jiné nátury než jsem já.

Neodolám a prozradím svého favorita: Jako rodilý Liberečák, který ve svém rodném městě zažil Srpen 1968, budu volit tehdejšího "válečného chirurga" Přemysla Sobotku.

Psáno v Praze dne 7. ledna 2013

P.S. Toto není "volební kampaň", jak je definována v § 35 zákona 275 / 2012 o volbě prezidenta republiky.