Děkuji revolučnímu Občanskému fóru.
Děkuji Michaelovi Kocábovi, že dotáhl do konce odsun sovětských vojsk.
Děkuji všem demonstrantům, že rámusili na Palachův týden i při dalších výročích.
Děkuji Jiřímu Rumlovi, že začal vydávat v roce 1988 Lidové noviny. Děkuji Janu Rumlovi, že vydával Sport. Děkuji Ludvíku Vaculíkovi, že psal podnětné fejetony a zpíval legrační písničky.
Děkuji Miškovi Gorbačovi, za jeho idealismus, se kterým povolil otěže, aby si lidi mohli vybrat ten nejlepší režim sami.
Děkuji Ronaldu Reaganovi a dalším západním politikům, že nehodili 5. Helsinský koš do koše.
Děkuji lidem ve Svobodné Evropy, Hlasu Ameriky a BBC, že nám dodávali pravdivé informace zvenku.
Děkuji Zdeně Salivarové a Josefu Škvoreckému za jejich knížky a hlavně za jejich vydavatelství v Torontu.
Děkuji Chartě 77, Janu Patočkovi, že za svou pravdu zemřel, Václavu Havlovi a ostatním, že se za ni nechali zavřít.
Děkuji našim krajanům, kteří na svou starou vlast nezanevřeli a pomáhali jí v nejhorších časech.
Děkuji Semaforu a Cimrmanům, že nám pomáhali přežít.
Děkuji písničkářům i všem jurodivým trubadúrům.
Děkuji Portě a všem organizátorům, kteří i pokoutně, pod různými hlavičkami (včetně SSM) dokázali dát prostor svobodným písním.
Děkuji všem učitelům, kteří se nebáli vést děti k lásce k pravdě. A možná báli, a přesto vedli.
Děkuji všem podzemním kněžím, kteří se nesklonili ani před komunistickým režimem ani před svými církevními nadřízenými.
Děkuji nakladatelům, kteří natruc vydávali knížky, ve kterých se dalo číst.
Děkuji všem, kteří nejkradli a nelhali svým dětem.

Děkuji všem bývalým komunistům, kteří po 68. roce nepodepsali souhlas se "vstupem vojsk", ačkoli věděli, co to pro ně bude znamenat.
Děkuji prezidentu Ludvíku Svobodovi, který vyprovodil Indru z Hradu svinským krokem i s jeho dělnicko-rolnickou vládou.
Děkuji těm komunistům, kteří se obrodili - a už se neodrodili od národa.
Děkuji nekomunistům, kteří byli skeptičtí, ale pracovali na roli dědičné.
Děkuji všem lidem, kteří přispěli k marnému a zoufalému, ale přesto obdivuhodnému vzepětí, se kterým se s holýma rukama postavili proti ruským tankům.
Děkuji Karlu Krylovi, jehož písničky jsme si zpívali - i když nám v nich oprávněně nadával.

Děkuji bezejmenným hrdinům třetího odboje.
Děkuji všem, kteří po roce 1948 nezblbli.
Děkuji studentům, kteří v únoru 1948 podpořili prezidenta Edvarda Beneše.
Děkuji všem, kteří se v jakékoli době starali o to, aby lidi měli co jíst a pít, kde bydlet a čím svítit, aby lidé nebyli nemocní a aby se měli čemu smát.

Děkuji prezidentu Benešovi, že dokázal obnovit Československo.
Děkuji lidem z Pražského i Českého povstání.
Děkuji vojákům z Buzuluku, Tobruku i západní fronty, kteří nemuseli, ale šli.
Děkuji partyzánům.
Děkuji všem, které nacisté pozavírali a povraždili v lágrech, ve věznicích i na popravištích, jejich vdovám i sirotkům.
Děkuji studentům, kteří šli 28. října 1938 demonstrovat za demokracii a za svobodu, všem, kteří byli 17. listopadu zastřeleni i těm, kteří pak šli do koncentráku.
Děkuji mužům, kteří v 38. roce splnili svou brannou povinnost a ukázkově zmobilizovali. I když marně.

Děkuji preidentovi T. G. Masarykovi i domácí Maffii, že dokázali vydupat náš stát v roce 1918 ze země.
Děkuji legionářům z Itálie, Francie i Ruska. Těm, kteří přeběhli a nezůstali v zajateckých táborech i těm, kteří opustili pohodlný život třeba v Americe a šli do války.
Děkuji Osvobozenému divadlu, že si dokázalo dělat srandu z poklesků naší předválečné demokracie.
Děkuji našim babičkám a dědečkům, že nám předali poselství o době první republiky - a že ji vybudovali.

Děkuji národním buditelům, že vzbudili národ.
Děkuji Karlu Havlíčkovi Borovskému, který jim dokázal říci, že to nestačí.
Děkuji i všem, na které se v tomto textu nedostalo.

Děkuji Janu Palachovi. Marně neumíral.

Děkuji všem výše jmenovaným i nejmenovaným. Ano, lze říci silná, a leckdy i pravdivá slova proti obrozeným komunistům, partyzánům, prezidentům, disidentům, Havlovi i Šavlovi. A často je vznáším i sám. Ale neměli bychom zapomínat, že jim musíme být vděčni. Za co?

Že už nejsme okupovanou zemí. Že nemusíme říkat ani poslouchat lži. Že se prodloužil průměrný věk. Že naše děti mohou studovat. Že se nám otevřel svět. Že v této zemi máme už šestnáct let demokracii.

Děkuji za svobodu.

Psáno v Praze dne 16. listopadu 2005