Mezinárodní tenisová federace ITF v roce 2018 navrhla za podpory investiční skupiny Kosmos seznam změn, které by „daly zapomenout“ na stávající formát týmové tenisové soutěže Davis Cup. Davisův pohár měl nově nést název „Světový pohár“. Jako ho mají třeba stolní tenisté, atleti, lyžaři nebo ledolezci. Bez ohledu na to, že se už Světový pohár družstev (World Team Cup) v letech 1978–2012 hrál jako mistrovství světa tenisových družstev mužů. A tento turnaj chtěla obnovit Asociace tenisových profesionálů (ATP). Krom mnoha revolučních změn se mělo hrát na jednom trvalém místě. Kosmos, patřící fotbalistovi Gerardu Piquému, sliboval do soutěže investovat tři miliardy dolarů během následujících 25 let. Zápasy týmů se staly stručnějšími. Ubyly dvouhry ze čtyř na dvě, čtyřhra zůstala. K prosazení těchto „revolučních změn“ byla zapotřebí dvoutřetinová většina hlasujících, která se nakonec na zasedání ITF v americkém Orlandu našla. Ačkoli bouřící se Australané poukazovali na nejasnost financování a faktické snížení odměn na pouhou třetinu. Skupina Kosmos tak nahradila aktuálního (2001-2018) titulárního partnera, jímž byl bankovní dům BNP Paribas. Revoluce bohužel pokračovala i v dalších letech. Změny herních systémů se objevovaly každý rok. ITF se nakrkla a v lednu roku 2023 za velkého práskání dveří čtyřletou spolupráci s Kosmosem ukončila. Obě organizace dosáhly smírného řešení svých „předchozích smluvních neshod“ až letos na jaře. Některé změny přispěly k větší atraktivnosti, bohužel jiné nevyhovovaly především tenistům, ale také ne divákům. Tak teď se snad už na nějaký čas usadily.

Říkal jsem si ale, jestli za snahou o změnu tradičního názvu soutěže nebyl v té době náhodou také vliv amerického pokrokářství. Dwight F. Davis byl sice úspěšným tenistou, americkým šampionem, deblistou v semifinále Wimbledonu (1901), olympionikem (1904), spoluautorem, zakladatelem a vítězem prvních dvou ročníku soutěže International Lawn Tennis Challenge, který byl po jeho smrti přejmenován na jeho, tedy Davisův pohár. Davis dokonce pro tuto soutěž věnoval i cenu, tedy onu slavnou stříbrnou „salátovou mísu“. Jenže jako hrdina první světové války sloužil i ve státní správě. V letech 1923-1925 působil jako náměstek ministra války a další čtyři roky dokonce jako ministr války (1925-1929). V dalším čtyřletém období, za prezidenta Herberta Hoovera, pak dělal filipínského generální guvernéra. Měl jsem takový pocit, že by toto jeho působení mohlo hlavně pokrokářským papalášům světového tenisu vadit. Ale ne, v tom práskání dveří šlo zjevně o ty miliardy, které jaksi nepřicházely a o to zmrvení přehledných a zažitých Davisových pravidel. Nakonec ani nevím, jestli samotný název podujatia, tedy „Davis Cup“ na těch několik let zmizel či nikoli...

Myslel jsem si, jestli za (naštěstí dočasnou) snahou o změnou názvu nebylo politikaření. Protože například ženská obdoba Davisova poháru, která se objevila až roku 1963, kdy byla poprvé uspořádána k 50. výročí založení ITF, tedy Federation Cup (od roku 1995 zkráceně Fed Cup), doznala také proměny názvu. Krom proměn v pravidlech, které odrážely i změny v Davis Cupu (pardon, „Světovém poháru“?) došlo i zde ke změně názvu. Zatímco mužská soutěž na čas ztratila(?) jméno svého zakladatele i vítěze, ženská soutěž byla naopak v roce 2020 přejmenována na Billie Jean King Cup. A to podle jedné z vítězek soutěže a vítězné trenérky (celkem 10 trofejí) a zakladatelky Ženské tenisové asociace (WTA, založena 1973).

Kingová se představuje jako „bojovnice za rovnost pohlaví a sociální spravedlnost“. A tu rovnost a spravedlnost také vybojovala! A nešlo jen o to, že se růžový design změnil na modrý. To zrovnoprávění vůči mužům se týkalo hlavně – finančních odměn na turnajích. Pro ženy. Pro Kingovou! A to se jí povedlo. V právě ukončeném ročníku US Open získali/y vítězové/vítězky dvouher $5 milionů (před zdaněním). Muži se ovšem na své odměny napracují více než ženy. Ženy totiž hrají na 2 vítězné sety (tedy minimálně dva sety a maximálně tři), muži však musí získat 3 vítězné sety (hrají nejméně 3 sety a nejvíce 5 setů). Ale je zase fakt, že za trenéra, maséra, psychologa, kouče atd., za poplatky na pronajmutí kurtu k tréninku, za rakety a míčky musí vybalit stejný balík. Rovněž za letenky a hotely platí ženy stejně. A ještě některé utrácejí na turnajích za líčidla. Tak proč by neměly dostávat stejně, jako muži...

Nakonec ještě postřeh: I pohlaví Billie Jean vedlo k tomu, že v roce 2023 Kingová získala spoluvlastnický podíl na „své“ soutěži. Takže už skutečně částečně i ve své soutěži. Zatímco Davis se dočkal své soutěže až po smrti, Billie Jean si užívá palmáre už za svého života.

Tak takový je sportovní svět.

Ještě poznámka sportovní: V dřívějším Fed(eration) Cupu a dnešním BJK Cupu naše ženské družstvo získávalo pravidelně prvenství nebo aspoň účast ve finále. V letech 1975-2018 vyhrála děvčata jedenáctkrát, dobře-li počítám. Bohužel Češky si na letošním finálovém turnaj Billie Jean Cupu, který právě začíná v čínském Shenzhenu nezahrají. Ani Slovenky. Nedostaly se do prvních osmi týmů.

V Davis Cupu, kde v prvních ročnících spolu hráli jen Američané a Britové, si naše týmy také vedly dobře. Československo a následně Česko se ve finálové šestnáctičlenné světové skupině drželo nejdéle ze všech zemí (1981-2005). Vyhráli jsme v letech 1980, 2012, 2013. A letos naši hoši už přímo v USA porazili amerického favorita, takže se s touto novou mladou sestavou můžeme těšit na další vítězství. A když ne letos, tak někdy v brzkém příští. Držím palce.

Psáno a přemítáno v Praze na Lužinách v pondělí 15. září 2025.
PS: Tenis zná jen tři kategorie: Mužskou, ženskou a ve čtyřhře i smíšenou. Autor proto není misantrop ani homofob, cisheteronormativik ni odpůrce LGBTQ+ komunity. Dokonce ani klasický sportovní fanoušek...