»"Čistá diktatura, kterou není možné trpět." Těmito slovy označil ministr zahraničí Karel Schwarzenberg běloruský režim prezidenta Alexandra Lukašenka. Řekl to během návštěvy Senátu, který odsoudil brutální represe v zemi proti oponentům hlavy státu. Ministr taky zopakoval, že chce v rámci sedmadvacítky prosazovat vůči tamnímu režimu tvrdá opatření.«
Proč v jednom použitém záběru, který trval dvě vteřiny, sedí pan ministr vedle Karola Sidona, to už Česká televize nesdělila. A tak jejím divákům uniklo, že Schwarzenberg nepřišel do Senátu jen projednávat brutální represe v Bělorusku. Ten den také navštívil v sále Senátu na Valdštejnském náměstí jistý vzpomínkový akt.
Tento vzpomínkový akt proběhl v rámci významného dne ČR, tedy Dne památky holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. Datum 27. ledna bylo vybráno na připomenutí toho, že tento den v roce 1945 osvobodila Rudá armáda komplex osvětimských vyhlazovacích táborů a to, co po nich a v nich zbylo. V Aušvicu bylo zavražděno asi 1,1 milionu lidí, většinou Židů, Rusů, Poláků, Romů a dalších příslušníků všech národů Evropy. Také asi 50.000 československých občanů všech národností. Čechoslováků, kteří prošli tímto mlýnkem na maso i duši, se konce války dožilo jen asi 6000...
Tuto bezvýznamnou drobnost jaksi veřejnoprávní Česká televize vůbec nesdělila! Krom toho, že do citovaných vět promítla zmiňovaný dvouvteřinový záběr, kde byl ukázán sál plný dosud žijících přeživších... Za předsednickými stolky seděla i předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová a v první řadě pozvaných hostů se účastnily i další zanedbatelné osobnosti českého politického života jako primátor Prahy Bohuslav Svoboda a arcibiskup pražský a primas český Dominik Duka.
ČT se českým občanům ani neobtěžovala prozradit, že zde se svým projevem vystoupil premiér Petr Nečas, jenž mj. pravil: Jde o "šanci připomenout si, o co se tady a teď, 66 let po osvobození Osvětimi, vede zápas. Je to stále tentýž zápas o naše duše, o budoucnost našich dětí, o smysl lidské existence a o hodnoty naší západní civilizace... Jistě, žentour 2. světové války semlel miliony lidí nejrůznějších národů, zpustošil mnohé země Evropy. Avšak monstrózní jev holocaustu se liší od obyčejných válečných zločinů nejen měřítkem, ale také zacíleností. Nebyl to živelní projev agresivity pomýlených davů. Vymýcení konkrétních národnostních skupin bylo precizně připraveno a prováděno továrním způsobem... ...Přesto se stále častěji setkáváme s názory tak či onak zpochybňujícími samotnou hrůznou skutečnost holocaustu. Začíná to rádoby nevinnou hrou s čísly, spory o tom, zda zavražděných Židů bylo skutečně celých 6 milionů anebo přece jen o pár set tisíc méně, pokračuje vědomou devalvací samotných pojmů holocaust, fašismus či rasismus, snahou "vědecky" vyvrátit věrohodnost svědectví o usmrcování vězňů v plynových komorách či spalování mrtvol v kremačních pecích a končí zkazkami o tom, že celý holocaust je židovským mýtem, zmizení celé třetiny evropského židovstva je uměle udržovanou pověrou a záludným podnikatelským záměrem sionistické světovlády. Popírání holocaustu se stalo opravdovým průmyslem dnešní doby syceným současnými politickými konflikty v některých částech světa. To je dnešní zlo, které je přímým pokračováním zla včerejšího." Současní popírači hrůz cíleného vyhlazování Židů chtějí podle něj vyvolat nenávist a připravit půdu pro druhý příchod barbarství. "Naší povinností je nedovolit, aby v tom uspěli."
Promluvila i bývalá vězenkyně z Terezína a Osvětimi-Březinky Zuzana Růžičková. Zdůraznila, že nacistické hrůzy byly natolik nevýslovné, nelidské a ďábelsky cynické, že se jim lidský rozum zdráhá uvěřit. "Toto jde pak snadno zneužít, protože bychom rádi věřili, že takové věci možné nejsou, že se nikdy nestaly, že je to přehnané."
Čeněk Růžička, předseda výboru pro odškodnění romského holocaustu, připomněl útisk a vyhlazování Romů za druhé světové války. "V naší komunitě, stejně tak jako v židovské, neexistuje rodina, v které by rukou nacistů a jejich poskoků většina blízkých nezahynula... V posledních letech jsme svědky nárůstu různých forem antisemitismu. A je neskonale dobře, že vzhledem k holocaustu na to mezinárodní politika ostře reaguje. V případě anticikánismu je tomu bohužel jinak..." Růžička vidí příčinu v minimálním historickém povědomí o zločinech spáchaných na Romech. Odsoudil současné rasistické útoky na Romy a rovněž líbivé tvrdé řeči některých českých politiků.
Se svým projevem vystoupila i první místopředsekyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová: "My dnes vnímáme šoa v největší míře ve spojení s druhou světovou válkou, s nacismem, s koncentračními tábory. Ale jak často říkáme – historie se bohužel opakuje. A proto snaha některých hnutí, lidí či stran zbavovat se protivníků masovým a až technicky zrůdným procesem není ohraničena jen konkrétním dějinným obdobím. Děla se v různých etapách a bojím se, že je v části lidské společnosti latentně, uvnitř přítomná." Je třeba klást "důraz na etickou rovinu našeho uvažování o minulosti, současnosti i budoucnosti a zejména důraz na etiku ve vztazích mezi lidmi i národy, je to, co nám má být vodítkem pro všechna dnešní i budoucí rozhodování".
Spoluorganizátor akce, místopředseda Senátu Přemysl Sobotka, jehož zásluhou se v Senátu vzpomínkový akt konal již pošesté, přednesl asi nejpozoruhodnější řeč: "K vítězství zla stačí, aby dobří lidé nic nedělali, a to se vztahuje jak k holocaustu, tak i k současnému postoji k terorismu. Nezapomeňme na to." Krom dávné historie přiblížil i nepříjemně žhavou současnost: "Loni jsem navštívil Izrael právě v době, kdy tam došlo k řízené provokaci s tureckou lodí při pokusu o narušení blokády Gazy, ve které jak známo vládnou teroristé z Hamásu, kteří často ostřelují izraelské území raketami. Akce na palubě již zmíněné turecké lodi se přesto ochotně zúčastnili i někteří evropští novináři, míroví aktivisté a politici, kteří po zásahu izraelských sil navíc ochotně posloužili jako cenná kulisa při hysterické protiizraelské mediální kampani. Málokdo si při tom byl vůbec schopen uvědomit, že takové aktivity oslabují nás všechny a naopak oživují a posilují síly netolerance a násilí. Mějme i to stále na paměti a nebuďme pasivní i k těmto projevů nebezpečné naivity. V opačném případě by se například uctívání obětí holocaustu stalo jen pouhou formalitou."
Nu, tak Česká televize tuto formalitu úplně zanedbala. Vlastně úplně ne. V rámci informace o celosvětovém připomínkovém dni vysílala šot o peripetiích kolem připravované/nepřipravované výstavby památníku romského holocaustu na místě bývalého sběrného tábora v Hodoníně u Kunštátu...
Možná, že veřejnoprávní Česká televize bojkotovala informace ze zasedání Senátu proto, že mezi Přemyslem Sobotkou zmiňovanými evropskými novináři, kteří dělali křoví teroristickým organizacím, byli i novináři České televize! (Ostuda, které si Rada ČT jaksi neráčila všimnout.) Abych upřesnil - bylo bojkotováno vysílání, nikoli natáčení. Kamery a novináři ČT byli na místě...
Ať už toto "zanedbání formalit" bylo způsobeno čímkoli, je faktem, že tento den, kdy si celý svět, včetně OSN, připomíná památku plánovaného vyvražďování židovského národa, kdy se díky této příležitosti v Senátu sešly špičky českého politického života, se České televizi v hlavních večerních zprávách povedlo vyhnout se byť i jen vyslovení slůvka "Žid"...
Psáno dne 31. ledna 2011 v Praze
Odkazy:
Fotogalerie ze Senátu
Projev premiéra ČR Petra Nečase
Projev prvního místopředsedy Senátu Přemyslava Sobotky
Projev první místopředsekyně Poslanecké sněmovny Miroslavy Němcové
Události ČT 27.1.2011
Připomínka 66 let od osvobození Osvětimi v ČT
************************************************
Neregistrovaným komentátorům je možno vyjádřit se k tomuto článku v Šamanově hospůdce U hřbitova.