9.12.2022 | Svátek má Vratislav


ŠAMANOVO DOUPĚ: Cestou jizerských magistrál

5.9.2007

Z deníku mizejícího

Bylo mi tu vyčteno jedním čtenářem mých letošních prázdninových zápisků, že se toulám jizerskohorskou chráněnou krajinnou oblastí mimo značené cesty (což arciť mimo přírodní rezervace není zakázáno). Inu, mimo značené, ale ne mimo cesty. To cesty jsou samy toho vinny! Na rozcestích se rozpadávají, rozpouští se mi pod nohama, a najednou si musím hledat cestičku vlastní - břeh potoka, zabahněný průsek, laní pěšinku. Ale na těch cestách nerozdělávám ohně, nerozhazuji odpadky (naopak sbírám), nervu borůvky hřebenem a klikvu jen ochutnám. Nechť jsou mi mé dnešní hříchy odpuštěny dávnými lesními brigádami.

Ani bych nehledal necesty, kdyby na cestách nebylo tak příšerně překolíno. Letos jsme se ženou ocenili alespoň opětný nárůst pěšáků na úkor cyklistů. I v Jizerkách se objevil užitečný vynález chodeckých hůlek. Také jsme ho použili, bohužel jsme neměli výměnné "botičky", vhodné na asfalt, tak jsme klepali bodci. To když jsme šli po jizerských "magistrálách". Mezi ně se letos zařadila i zcela nová Jizerská magistrála. Nemyslím tím Česko-polskou jizerskou lyžařskou magistrálu, ale zcela novou Jizerskou magistrálu pro pěší turistiku, která byla slavnostně otevřena letos na konci června, právě v době, kdy jsme vyráželi do Jizerek. Aniž bych to plánoval, narazil jsem na ni. A aniž bych to věděl, dokonce jsem po ní i chvílemi šel.

Totiž pár set metrů od Sedla Holubníku směrem ke Kristiánovu, než tahle magistrála zase odskočila k Černé hoře. Z úbočí Černé hory do dálky svítí novoučký dřevěný chodník. Jeho mohutně tvrdá linie se vyjímá dost podivně, až nepatřičně, ale snad časem ztmavne a zapadne. Hlavněže chrání svah, kterým stoupá po spádnici, před zkorytněním. Ale trochu jsem se přitom podivil, stejně jako po týdnu, kdy jsem se po vynoření z údolu Blatného potoka (než jsem zapadl na Starou Hejnickou cestu - tam se může i na kole a nečeká vás asfalt, ale zpevněná hlinitopísečná cesta), střetnul na Hřebínku z dalším kusem "magistrály pro pěší". Důvody mého divení jsou tyto:

Magistrála není v terénu nijak označena! Tedy nerozpoznal jsem ani turistické značky, ani tvarové značky, ani vozíčkářské značky, ani cyklistické značky, ani lyžařské značky - tedy žádné značky, provázející samu lajnu magistrály. Na rozcestích se vyjímají přepychové tabule s orientačními mapami, ale ani zde není dokonce například ani šipička, oznamující kudyma tahle magoška vede. Na rozcestích k Holubníku i k Černé hoře jsem správně usoudil, že jest to kolmo k této tabuli a směrem za ni, na Hřebínku jsem se musel začíst do mapy. Dověděl jsem se, že na vytvoření této superduper pěší dálnice se podílela svými financemi Evropská unie, i kdo je zhotovitelem přírodních prvků, použitých na této cestě, ale šipička či návod, podle čeho, když z lesa vypadnu na magistrálu pěší, poznám, že jest to ona, ta chyběla.

Druhé divení: magistrála vede odnikud nikam! Totiž od česko-polského přechodu Jizerka/Orle až k Albrechticím u Frýdlantu. Zatímco magistrální lyžaři zaparkují v Bedřichově autem nebo tam dojedou busem z Liberce či Jablonce a udělají si svá kolečka, případně dorazí vlakem do Horního Polubného a odtud to vemou skrzevá Jizerky prakticky až do Liberce, turisté pěší se na svá nástupní místa budou muset nejspíš přepravit taxíkem - pokud by chtěli projít celou tu nádhernou trasu.

Divení poslední, a už skoro zlobení: tato trasa byla dlouhodobě inzerována jako sichr cesta pro pěšáky, kteří na ni budou zcela odděleni od kolistů! A jak je to ve skutečnosti? No, když její část vede po Stolpišské silnici, tak je prostě "v souběhu" s cyklisty. A když potkáte cyklisty na hřebenovce k Ptačím kupám? Pak je to nejspíš proto, že dnes vůbec nikde, a tím méně v terénu, nenajdete žádnou zmínku o vyhraženosti pro pěší! Tedy, tu Stolpiššskou bych zkousnul, ale vadí mi, že se při této mnohamilionové investici neoznačily určité úseky jako "zakázané pro cyklisty", jak to mají třeba v Krkonoších.

Mé pocity před těmi mohovitě se tvářícími cedulemi byly celkem jednoznačné: velké peníze z Evropy i kraje byly utraceny spíše ve prospěch dodavatelských firem než ve prospěch turistů a přírody.

Ale abych jen nehaněl. To, čeho jsem se obával, že totiž nějaký buldozerista projede nejdivočejšími místy Jizerek, aby na ní nalajnoval úplně novou trasu, se nestalo. Proto akceptuji, že je z valné části přístupná i cyklistům. Škodaže ti chudáci nevědí, že čistě chodecké trasy jsou jim zapovězeny!

Dále - i když "nová trasa" je vedena většinou po starých pevných cestách, jsou tu dlouhé úseky s novými dřevěnými chodníčky.

A naposled: k projektu patří i slušně vedené webové stránky s pěknými fotkami a milým zvukovým doprovodem zurčící vody, skučícího větru a ptačího zpěvu.

Ale stejně je nejlepší užít si toho naživo! A pokud vytyčení další magistrály svede poutníky z mých lesních pěšinek - sláva jí!

Prožito v Jizerkách 2. a 11. července 2007, zapsáno v Praze dne 4. září 2007

******************************************************

Z letošní jizerskohorské dovolené viz i
Cestou holubů,
Cestou ryb
Cestou vody, cestou laní

Z předloňské pak Věčně šumějí lesíky