Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Ta cesta je zanedbaná teprve několik let

protože stromy z rozptylu by už za dvacet let vytvořily prales. Přesto tam chybí ruka hospodáře. Místo Němců se tam nastěhovali komunističtí chalupáři (taková chalupa stávala i s poli pro člena KSČ nějakých 4000 Kčs) a ti si tam vyvalovali šunky místo práce na roli národa dědičné.

Mnohé oblasti byly osídleny cikány z Podkarpatské Rusi a Slovenska, podle toho to tam také vypadá. Nejhorším vředem na Jizerkách je oblast Armády Střed, mezi Mimoní a Ralskem. Kromě munice se tam najde nespočet děr s vypuštěným olejem z tanků a devastovaná příroda.

Re: Ta cesta je zanedbaná teprve několik let

Vy snad nevíte, kde jsou Jizerské hory ... -(((

Kde se berou spekulace

vim od ty doby, co jsem si vydlabal prochemizovany maso za pravym uchem.

Hezky napsany

jen mam pocit (mozna neopravnenej), ze je tam vic chteni, nez opravdovejch zazitku.

Mozna se mylim, jestli je vsechno opravdu zazity a ne vyspekulovany,

tak je to hezkej clanek do psa.

Proč sssssss

Do dnes nevím proč se vlastně holubi vracejí já bych vzal vzduchovku a postřelil je aselpoň by pořád nehulákali

takový pohodový čtení na prázdniny

akorát zlej sudeťák nikde ...

Re: takový pohodový čtení na prázdniny

Jaký pohodový, musel přitom funět jak slon.

Vzpomínka na Jizerky - pokrač.

Na Googlu jsem si našel nějaké současné informace, včetně obrázku zbytků zámečku. Silnička je již vyasfaltovaná, dokonce s krajnicemi. Stromy vysokého lesa byly vykáceny, pravděpodobně v důsledku ničení porostu kyselým deštěm. Ale na jejich místě již vyrůstají stromy nové, dosahující výše rodinného domku. Zámeček vyhořel v r. 1969, zbyly z něj jenom kamenné základy. Na jméno Bílý nebo Černý kříž bych krk nesázel, ani na ten kříž u silnice. Na současných mapách se ani Bílý ani Černý kříž nevyskytují. Paměť může klamat. Ale během komunistické vlády mnoho Křížů vzalo za své.

Re: Vzpomínka na Jizerky - pokrač.

Ona silnice má na české poměry NAPROSTO NEUVĚŘITELNĚ KVALITNÍ POVRCH!!! Však také časovka do vrchu z Bílého potoku na Smědavu je překrásný závod (lesem a občas i fouká do zad, cca 8 km). Úsek ze Smědavy na Souš je eldorádem "jednořadých" bruslařů, za hezkého počasí je krásný pohled nejen na techniku bruslení, ale i na velmi půvabné bruslařky. Jak praví hymna - zemský ráj to na pohled.

Vzpomínka na Jizerky

Bylo to někdy počátkem 60. let. Rozhodl jsem se pokusit nalézt pro svoji rodinu místo pro letní pobyt, který bych si mohl dovolit, jako jediný výdělečně činný v rodině. Po tátovi jsem zdědil toulavé boty,  lásku k horám, i když jenom k těm českým, vysokým pár set metrů, a oblibu oblastí které se nehemží letňásky a podobnou škodnou. A tak jsem se rozhodl zkusit to se Severními Čechami, Liberecko a tam okolo. Nakopl jsem věrnou Čízu 125 a vydal se na cestu. Kupodivu, z celé cesty mi utkvěl v paměti jen úsek silnice mezi Souší a Hejnicemi, snad právě proto, jak dokonale splňoval moje představy a bylo to tam krásné. 

Film mojí paměti začíná u Vodní nádrže Souš, kde tehdy bylo rekreační zařízení, tuším, ministerstva vnitra.   Jak se zdá, tento objekt existuje dodnes Tam také pravděpodobně končila asfaltovaná silnice, protože další cesta byla už po nezpevněné (neasfaltované) silničce, která byla v dosti slušném stavu. Nejprve několik kilometrů otevřenou krajinou podél  vodní nádrže a dále podél Smědavy. Zde cesta vedla již lesem, který by K. Klostermann  nazval vysokým. Stromy  měly kmeny o průměru tak kolem 20 cm, jejich výše dosahovala tak do 2. – 3. patra. Dojel jsem na nejvyšší bod silnice. Tam byla křižovatka nějakých silniček. Mám dojem, že se to tam jmenovalo nějak jako Bílý nebo Černý kříž, a skutečně tam u silnice stál velký dřevěný kříž. U křižovatky tehdy ještě stál neporušený lovecký zámeček Clam-Gallasů, Smědava, a ještě asi jedna nebo dvě větší dřevěné budovy. Již z mírného kopce jsem pokračoval do Hejnic a odtamtud asi domů. Pokud se pamatuji, celou cestou od Souše do Hejnic jsem nepotkal živáčka.

Pokrač.

Starý cesty jsou úžasný

Ne proto, že by snad vedly krajinou nějak geniálně, ale proto, že naši předkové byli evidentně stejně líní jako my. Taky šli přímo tam, kde to šlo přímo, kopec se pokud možno obešel a teprv když to nešlo jinak, stoupalo se do sedla nebo se vysušovaly bažiny. Dnes jsme mocnější, takže si občas probouráme tunel a jinde zase vysekneme více či méně elegantní most, ale i ta nejvelkolepější dálnice začínala někdy před desítkami tisíc let jako pěšina od útulné jeskyně k napajedlu bohatému na mamuty.