Ne, že bych byl nějaký expert přes sport či hltač sportovních zpráv. Jenom v mém rodném městě a jeho širém okolí všichni lyžují, takže si všímám jak hraje Liberec v ligách a jak to komu jezdí na lyžích. Míval jsem v práci kolegu, který v chmurných sedmdesátých letech minulého století sportovní stránky přímo studoval. To bylo v době, kdy se noviny lišily toliko titulky jinak stejných článků - a pak hlavně sportovní rubrikou. Pan Levý říkával: "Jenom na zadní straně se objevují různé názory, a protože sport je součástí celé naší reality, čtu si aspoň o sportu, abych se něco dověděl i o té realitě."

A tak jsme kdysi sledovali vycházející tenisové hvězdy Martinu Navrátilovou a Ivana Lendla. Jak šli nahoru. Jak vyhráli doma co se dalo. A pak se vydali do světa. A pak začali mít potíže. Se sportovními bafuňáři. Odmítali nadekretované tréninkové plány a společná soustředění. Jezdili po světových soutěžích a zanedbávali domácí mistrovství. Neposlouchali soudruhy z vedení - a nebrali je s sebou na zahraniční zájezdy! A tak našim hvězdám dali zaracha. A ony nevděčně emigrovaly.

A ty (nejen) sportovní hvězdy, které neemigrovaly, ty se musely nechávat buzerovat a vysávat. A když se ozvaly, dostaly po čuni. Znáte sami určitě další případy. Vzpomněl jsem si na to opět až v novém tisíciletí. Když po poslední olympiádě stříbrná Katka Neumannová začala taky zlobit. Chtěla mít vlastní tréninkové plány. No dobře. Chtěla mít vlastního trenéra. No tak teda jo. Ale osobního servismana? Když máme dost vlastních dobrých mazačů? A Švéďák je tak drahý? Nakonec si ho přece jen vyboxovala - ale co to stálo energie, kterou bylo možno použít jinde.

V Turínu byla Kateřina Neumannová v kombinaci dvakrát patnáct "až" druhá. Na klasické desítce "jenom" pátá. Vybrala si prý jiné lyže, než chtěli čeští servismani.

V pátek pro třicítku Ulf Olsson prý nemazal, jen vybíral lyže..."Lyže mě podržely," řekla o nich později olympijská vítězka. Teď mají bafuňáři radost. Snad dostane Katka možnost vybírat si lidi do svého týmu i nadále. A dostávat na ně od sportovního svazu i podporu. I pro toho zbytečného Švéďáka. Proč, když se závoděním končí?

Končí? A viděli jste ji, jak jela? Teď má akorát čas na to, aby úspěšně dojezdila sezónu, povila další děcko a ve Vancouveru získala další medaili. Nebo byla třeba sedmá. Pořád lepší než jakýkoli bafuňář! Ne, že by musela dál závodit. Ale myslím si, že by to stále ještě uměla. Kdyby chtěla. Kdyby si mohla i nadále vybírat lidi, se kterými jí to funguje...

Skokan Jakub Janda v této sezóně zářil ve Světovém poháru. Po dlouhé době zase česká hvězda na můstcích. Jenže chce novou kombinézu... Ten si navymýšlí! Bude mu muset stačit, že ji dostane až v Itálii. Trenér je jakýsi podivný, snad nějaký Ukrajinec, aha, Slovinec. To je ještě horší než Švéďák! Možná bude lepší, když místo něj pojede na olympiádu nějaký našinecký bafuňář. Bafuňáři ostatně nejlíp vědí, koho vybrat do vítězného týmu. Trenér nemá co kecat do našeho zlatého hocha, s nímž se budeme moci nechat fotografovat. A oslavovat. Trenér a kouč Vasja Bajc nakonec jel. Ale Janda byl rozhozený. Pacholek. Způsobil takovou ztrátu našemu (opravdu jejich???) sportu. Ale třeba nejsou za Jandysovým selháním naši bafuňáři, jak říkám, nesleduju sport tak aktivně. Jenom život. A v té realitě to tak bývá. Neexistují žádné nepojmenované "negativní síly zvenku", žádní Marťani.

Přejme Jakubovi, aby se blbá nálada neprolákla do Světového poháru. A za čtyři roky nashle ve Vancouveru!

A všimli jste si? Martina Sáblíková, která má natrénováno jenom z našich rybníků, byla v závodě na 5000 metrů čtvrtá!!! Fantastický úspěch pro české barvy na olympijských hrách. Děkujeme, Martino! Prosím vás, Češi, neskákejte ale. Mohli byste propadnout tím přírodním ledem.

A možná by si mohly všimnou této naší skvělé závodnice, taky bafuňářské pijavice...

Psáno v Praze dne 27. února 2006