ŠAMANOVO DOUPĚ: Blázinec v zahradě
Už jsem ji totiž mohl shlédnout. Branka z ulice Ke Karlovu je obkroužena lomeným téměř gotickým červenobílým trubkovím z trubkového zábradlí. Uvnitř můžeme spatřiti velké dopravní značky, ovšem upevněné na stromech a plotech. Také nápisy jsou umělecky napsány. Na zdi česko-anglicky ("nechci mluvit s tím, kdo poslouchá madonnu") a na trávě anglicko-květinově ("take away"). Tady ovšem nejsou záhonky dopsány sazeničkami a lze se jen domýšlet, jestli došly sazeničky, umělec už neměl 
čas či se snad jedná o záměr. Z dubu vyčnívá větvička, která se rozšiřuje v ukřižovaného Krista a pak zase běží dál. Pak tu máme bělostné kvádry nepopsaných knih, zasazených v lajně do trávy. Procházíme kolem nich po vysekaném chodníčku až k plachtě, která vytváří stan pro hudební reprodukci se stěnami z dřevěných přepravek. Na zemi leží papírové čtvercové obálky - obaly od čehosi. Bělostný kříž leží na stojánku, vše sestaveno z velkých kostek pseudolega - možná si budeme moci s těmi kostičkami také hrát? (Pokud po sestavení umělec nezafixuje stavebnici lepidlem... Psáno večer - zafixoval!) Nu ale - děcka umí z Lega onačejší věci!
Výstava je letos mezinárodní - hlavní náplň dodají studenti z mnichovské Akademie krásných umění z ateliéru "světově uznávané sochařky Magdaleny Jetelové". Dále tu jsou představena díla studentů a absolventů slovenských vysokých uměleckých škol a rovněž autoři z Polska a Maďarska. (Penízky na pojekt přišly i z International Visegrad Fund.) Jsou avizováni i transkontinentální umělci z Koreje a Japonska.
Nu, možná právě kvůli té světovosti se oproti předcházejícím ročníkům zde rozvinul hlavně ten druh umění, kterému se říká "konceptualismus" - do té úrovně, že jsem ráno považoval dvě hromádky štěrku zužující asfaltový chodníček také za exponát. Ale odpoledne ho nějací dělňasové nakládali na motokáru. Avšak možná to byli umělci, kteří jen předělávali sochu? (Psáno večer - je to podloží pod kolejnicemi, které vedou mezi dvěma pahrbky...)
Jako exponát se též předvádí odpadkový koš plný květin. U něj je popiska s názvem "miluji přírodu". Nedaleko jsou dva podobné koše, není jisto, zda patří k expozici, protože u nich nejsou popisky. Může se stát, že spoluumělcem se stane pořádník, který do těch jiných košů odloží nějaký reálný odpadek. Pak nejspíš nastane problém, kdyby je někdo chtěl vyprázdnit. Nemůže - porušil by totiž autorská práva pořádníčka...
Jako užitečný se jeví kruh, vyplněný oblázky - "akupresní chodník". Někdy ho vyzkouším. Vtipná jsou "sušící se" trička, pověšená na drátě mezi tyčkami na upevnění sítě - deset menších s nápisem "10 - Rosický" a uprostřed jedno stejné, až na to, že větší. Tak trochu Klabzubova jedenáctka po novom. Exponát avšak nejspíš neocení hráči volejbalu, kterým obsadil hřiště na celou sezónu...
Líbil se mi nápad s normou na velikost listů šeříku, kde jsou tyto listy popsány bílými nalepenými písmeny: "norma", "nad" a "pod". Nesmírně rozpačitý jsem však byl z "umělecky rozestavených" bílých plastových židlí, což mi připadalo dosti slabé - slabé!!! Na tohle jste studovali školy? Tohle přece umí každý člověk! Taky jsem si vzpomněl na domečky, které si staví děti v lesích a mezi skalkami. Ty ovšem u svých děl nemají cedulky s popiskem "mám rád přírodu" a nepotřebují na to evropské granty. Ale jejich dílka bývají mnohem nápaditější než to, co stvoří moderní umělec na prestižní škole.
Mně se tyhle pravidelné výstavy v zahradě obvykle líbí. Určitě se mi nakonec bude líbit i tahle poněkud řídká výstava, i když tak trochu naplňuje svůj název "Nic na odiv…?" (až na ten otazník). Avšak mám jeden povzdech ke správcům zahrady - jestli by se totiž v rámci konceptuálního umění mohly v zahradě objevit jako trvalé exponáty díla s názvem "Lavička 2" až - dejme tomu - "Lavička 5". ("Lavička 1" tam už je.)
Jak jsem psal v úvodu - těším se na proměny, které do 31. října, kdy výstava teprve končí, určitě nastanou. Některé možná nastávají už právě teď, zatímco toto píšu. Bílé kvádry "knih", které jsou zasazeny do drnového podkladu, se už teď rozevírají. Jakpak budou vypadat, až zmoknou? Nu, a co očekávaná vichřice nad Prahou udělá s křehkými přepravkami, plachtami stanů a suchou větvičkou s Kristuskem, která je k jiné větévce hned u kmene připoutána drátem, to také uvidíme - až zafouká a uschne.
Největším konceptuálním umělcem je totiž příroda - a doufám, že její tvorbu nebudou umělci ničit tím, že by své exponáty opravovali!
Psáno v Praze dne 26. června 2007
Obrázek lajny bílých knih stažen z webu Prahy 2