26. září 2000 to kolem poledne v Sokolské ulici na novoměstské straně Nuselského mostu vypadalo ještě jako na nevinném karnevalovém průvodu. Dav několika tisíc lidí postával, posedával, polehával, pokřikoval hesla, většinou italsky. Socialismus ano, kapitalismus ne. Bubny duněly, stupňovaly rytmus i řev. Re-vo-lušn! Dav ječel, skoro jako při fotbalovém utkání či Hitlerových projevech. Ale našla se i zákoutí se zádumčivou flétnou. Dojem karnevalu umocňovala sádropapírová figurka strýčka Sama a různobarevné balónky s nápisem "Liquidate IMF & WB". Dokonce i cosi jako alegorický vůz se zde nacházelo.

Demonstranti nežádali dialog. Kladli požadavky: Odpusťte všechny dluhy, zrušte Mezinárodní měnový fond, zrušte Světovou banku! Pryč s kapitalismem!

Náměstíčko přímo před mostem bylo prázdné, aktivisté zde polehávali a močili do křoví. Položili si na zem transparenty upevněné na bytelných latích. Świat dla ludzi nie dla zysku, na nich měli napísáno. Na různých transparentech v různých řečech, ale všechny ty transparenty byly upevněny na solidních latích. Na zemi se povalovaly stovky lístečků marxleninské komunistické strany Turecka s frontou tváří velikánů. Na lístečcích hrdě hleděli Marx, Engels, Lenin, Stalin a Mao. I kubánská vlajka nad demonstranty pyšně zavlála.

Nuselský most byl zašpérován hradbou policajtů a jejich techniky. Kolem ní stovky fotoreportérů a kameramanů. Ti nejagilnější vyšplhali až na lampy veřejného osvětlení. Od policistů se linulo hlásání "Občané, vaše shromáždění je v rozporu se zákony České republiky. Jménem zákona vyzýváme svolavatele k jeho rozpuštění." Česky, italsky, anglicky, španělsky. Jakási postarší antiglobalizační túristka hrozila francouzkou holí a volala "Šprechen sí dojč!" Jiná madam volala anglicky, že to je její svoboda, chodit si po mostě, kam chce. I mírumilovný vozíčkář se tu projížděl se svou kamerou.

Těsně u policejních zátarasů bylo tvrdé jádro demonstrace - 200 až 300 vycvičených bojovníků. Za nimi byla silnice prázdná - až po 200 metrech křepčil a polehával onen karneval. Chtěl jsem prázdnou ulici přejít, ale nepustil mne kordon španělsky mluvících borců. (Jak v únoru 1948!) Pochopil jsem, že udržovali ústupovou cestu útočícím bojůvkám. Útočníci napadali čelo policejního kordonu, rozebírali zátarasy a odvlékali je pryč. Občas byli poprášeni lehkým plynovým útokem.

Jednalo se o členy Ya Basta!, které pozvala iniciativa INPEG v počtu asi 1000. Viděli jsme to "nenásilí". Vládní zmocněnec Zdeněk Hrubý se nechal večer v televizi ukecat k vyjádření, že "agresívní skupiny rozbíječů nemají mnoho společného s protestujícími". Protestující nemají s násilníky společné "něco", ale mají společné vše - tvoří plánovaný 90% kontingent celého útoku! Průvod na magistrále na sebe vázal největší část policejních sil na Nuselském mostě, zatímco nečetní Lakedaimonští museli uhájit své Thermopyly v Lumírově ulici sami! Naštěstí neměli útočníci dost sil ve třetím průvodu, který šel odzadu od Pankráce. Ale ani policisté zde neměli mnoho sil - přesto obratným manévrováním uchránili svůj úsek. Stačilo ještě tak dvacet vycvičených aktivistů, aby tudy demonstranti "nenásilně" pronikli až k Pakulu.

Hodní demonstranté v Sokolské nesli pouze velké čtverce papírových transparentů na dřevěných žerdích obdélníkového průřezu asi tak 7,5x2,5 cm a asi metr dlouhých. Coulové latě. Stovky stejných latí. Strašně nepohodlné k nesení a předimenzované na ty transparentíky. Pak jsem ty "žerdě" viděl v akci - prohlédněte si fota v tisku. Náhle z nich byly bicí hole. Teprve poté jsem pochopil pokojného demonstranta, který si v mírovém průvodu nesl hned dva transparentíky - v každé ruce jeden. Proto je taky tolik papírového nepořádku po nich vždycky - musejí si ty transparenty sundat, když chtějí vyjádřit, o co jim vskutku jde.

Tři hodiny (asi 12:00 - 15:00) policie na Nuselském mostě opakovaně vyzývala ne demonstranty - ale svolavatele, aby nezákonou akci rozpustili. Žádný ze svolavatelů se tak ani nepokusil učinit! Ani žádné právní hlídky se nad porušováním zákonů ze strany aktivistů nepohoršily. INPEG by měl být předložen účet minimálně za škody na vinohradské straně a za blokádu magistrály.

Toto byl růžový, "hodný" průvod. Zatímco laškoval s policií u vstupu na Nuselský most, akční modrý průvod mířil k Pakulu z Nuselského údolí. Ve Slavojově zastavil hlavní dav policejní kordón. Tady hrál na trumpetu jeden aktivista pod černou vlajkou anarchie smuteční pochody i revoluční píseň "Avanti popolo". Zatím útočná skupina pokračovala Lumírovou ulicí. Na úrovni Krokovy je však zablokoval kordon policistů, podpořený dvěma obrněnými vozy a stříkačkami. Modří si nechtěli nechat líbit omezování své svobody pohybu, rozebrali chodník a jali se metat kostkami po policistech, kteří se chránili štíty.

Stál jsem tam na zahradě domu na rohu. Po půlhodině to již bylo poněkud fádní - od spodu pršely na policisty nepřetržitě dlažební kostky vyrvané z chodníku, občas jsem se musel některé uhnout. Vždy tak pět až deset útočníků vyrazilo proti policejní hradbě a házeli kostky, někteří si přišli blíž - ti, kteří rozebrali větší kostky silniční. Ve druhé vlně se zatím připravovalo dalších asi dvacet záložníků. Jedni ustoupili, aby doplnili střelivo, druzí nastoupili k házení a další byli připraveni vystřídat své soudruhy. Policajti se kryli štíty a z hasičských vozů trpělivě kropili útočníky, nikoli vražedně silným proudem. Také je pravidelně zásobovali dělbuchy se slzným plynem.

Kolem 14.45 došlo ke změně situace. Odspodu z Lumírovy ulice se blížila posila asi sta bojovníků proti chudobě. Kryli se kdesi strženými plechovými dveřmi před vodní sprchou a nezadržitelně postupovali. Teprve teď, zhruba po hodinovém nepřetržitém držení pod kostkodlažební palbou, policie zaútočila. Přijela jí k tomu posila Krokovou ulicí. Hoši v helmách a ve štítech začali zatlačovat černorudou gardu dolů Lumírovou i do sadů.

Pak nastoupil druhý sled policistů - bez přileb, který začal řvát na novináře, ať vyklidí "soukromý pozemek", totiž zahradu domu č. 2. Nechápal jsem toho policistu, co křičel na chlápka, který v závětří za domem, jsa oblečen do červené vestičky s nápisem "Press" klofal cosi do svého notebooku. Policajtek k němu přiběhl a z jednoho metru na něj řval: "Okamžitě opusťte soukromý pozemek, jinak proti vám bude použito všech zákonných prostředků." Napadený evidentně nic nedělal, jen klofal. Opáčil, že musí přeci svoje věci zabalit, načež jsme opustili tu zahradu. [BTW 2010: Policajti taky vstoupili na "soukromý pozemek" bez nějakého glejtu, že tak smějí učinit.]

Řadě druhosleďáků to však nestačilo a začala nás vytlačovat Krokovou ulicí dolů, dále od dění v Lumírově. Bylo nás tam asi padesát lidí, z toho tak třicet označených vestičkami "Press". Jeden aktivní policajt vypadal, že nás snad začne mlátit, zarazil ho však starší kolega, nejspíš velitel "zásahu".

Tak to byla jediná skvrnka na práci policie. S těmi hochy v helmách, kteří hodinu trpělivě snášeli soustředěný útok kameny, s těmi se dalo mluvit. Ale pan policajt z týla byl neadvekvátně agresivní - ne na teroristy, na novináře.

Mezitím začala policie zatlačovat všechny demonstranty - i ty, co jen čekali v záloze a zpívali Avanti popolo, panděra rosa. Dav se přesunul podchody pod železniční tratí do ulice Na Slupi, kde zablokoval tramvajovou dopravu. Ulice mezi Vyšehradem a tratí byly ovládnuty policií. Z trati se stala frontová linie. Přes stojící vlak s cementem létaly dlažební kostky, ba i přes projíždějící osobák.

[BTW 2010: Haló noviny o tom druhý den přímo rozkošně referovaly: Cestující vlaku (pod palbou dlažebních kostek) mávali prý na demonstranty a povzbudivě na ně volali: "Držíme vám proti policistům palce!" Skutečná lahůdka dnes již málo vídané klasiky komunistické žurnalistiky.]

Jaromírovou ulicí zatím postupovala policejní artilérie, která dálkovou palbou dělbuchů zatlačovala demonstranty ke křižovatce na Slupi. Zároveň je na své straně trati hnala i Vnislavovou ulicí k Výtoni. Ustupující dav zatarasil Vnislavku snad desítkami barikád z urvaných plotů a uschlých stromků z náspu železniční tratě. A zapálil je. Na Slupi hořela jen jedna barikáda, zato parádně. I tu však policajti překonali. Postupovali opravdu pomalu, spíše zatlačovali. Nevybíhali a nezatahovali demonstranty do antonů. Ti v klídku demolovali zábradlí na slupské křižovatce a vyrobili z nich další zátarasy. Zároveň vzadu za policejním kordonem jiné party rozebírali dlažbu na tramvajové Jaromírově ulici i v souběžných Sekaninově a Oldřichově. Nuselské údolí bylo neprůjezdné. To nejspíš nepochopil řidič dodávky s imperialistickým Plzeňským pivem, který jeda od Vltavy Svobodovou, vjel na křižovatce Na Slupi z boku do plné palby obránců umírajících afrických dětí. Zazmatkoval a jel "bezohledně" dál směrem do Nuslí. (Jak jsem slyšel na některé televizi - jel "bezohledně" v jízdní dráze, místo aby zastavil v dešti kamení). Však byl ztrestán vymlácením oken a poraněním na hlavě.

To už bylo asi 15.45. Školení demonstrátoři systematicky rozebírali ochranná zábradlí, ploty, billboardy, se zkušeným grifem vyjížděli s odpadkovými kontejnery do ulice, kde je vysypávali, případně zapalovali. Pod železničním mostem přes Vltavu, Na Výtoni, stál dav cizokrajných mladých lidí a blokoval veškerou dopravu. Tramvaje nejezdily ani po nábřeží. Nějaký bezohledný automobilista chtěl projet, jeho kapitalistickou stodvacítku však milovníci svobody svobodně a bezelstně zapálili, v pět hodin večer z ní už kapala jen voda. Ještě že ten pivovarník nezastavil!

To jsem viděl a prožil v úterý 26. září 2000 pod Vyšehradem.

Šamanovy poznámky:

1. Poslyšte, mám už za sebou pár demonstrací, kdy už šlo občas o hubu - od liberecké v srpnu 1968, přes Palachiádu a všechny ty předlistopadové - ale něco tak organizovaného jsem ještě nezažil! Všichni demonstranti měli své role. Na jedné straně hoši s plynovými maskami házejí na policajty kamení a Molotovovy koktajly, v pozadí jsou ti hodní, připravení nechat se brutálně zatknout před kamerami televizí. Třeba invalida nebo dívenka s batůžkem, ti jsou opravdu politováníhodní. Ani jsem neměl pocit, že by teroristi, útočící proti policistům se zbraněmi v rukou (ty plaňky, když se z nich strhnul nápis, byly opravdu účinné) - že by projevovali nějakou nenávist. Ne, odváděli pouze profesionální výkon. Ani žádná neobratnost při stavění a zapalování barikád nebyla patrná. Šlo o dobře nacvičenou a dlouhým opakováním zažitou činnost.

2. No, nemyslel jsem si, že budu kdy fandit policii. Přes všechny chyby, které učinila, ji chválím. Všichni zranění - i ti nevinní okolojdoucí lidé, jsou obětmi komunistické špíny, která se halí pod černý šátek anarchie. Jak se natřásal antiglobalista před televizní kamerou, že starému pánovi poskytli první pomoc, když na něj vletěl slzák. Hodní chlapečci mezitím dlouhé desítky minut házeli kamením, dokonce i ti samaritáni s červeným křížem na rukávě!

3. Mám jednu radu pro ze Západu importované odpůrce západní civilizace: Když se vám nelíbí, odstěhujte se třeba do Vietnamu, Severní Koreje či na tu Kubu! Aspoň poznáte onu svobodu reálného socialismu, kterou stále opěvují komunisté. Ale do České republiky už raději nejezděte.

Zlí teroristé odjeli zpět do spřátelené ciziny. Zůstali nám tu jen hodní demonstranté. A vůbec nejhodnější jejich nedílná součást - parlamentní komunistická strana s teroristickou minulostí a hlasitým křikem o demokracii, tišším propagováním předností marxismu-ransdorfismu a společným cílem - likvidací demokratického režimu a restaurování komunismu.

Lidé, nezapomínejte!!!

Psáno v Praze dne 26. září 2000, poprvé vyšlo na Neviditelném psu den nato. (Do textu jsou vloženy i sekvence kurzívou z POZNÁMEK k pražským demonstracím, které vyšly jako samostatný článek 30. září 2000.)

************************************************
Neregistrovaným komentátorům je možno vyjádřit se k tomuto článku v Šamanově hospůdce U hřbitova.