Možná proto jsem si vzpomenul na jedny své dávné prázdniny v dávných zlatých šedesátých. Byl jsem ještě kluk a maminka mě vzala na báječnou dovolenou na slapskou přehradu. Dovolená byla báječná, protože byla levná. Pořádali ji odboráři a odbývala se na břehu zátoky Mastníka poblíž Nové Živohošti. Levná byla doprava - jelo se podnikovým autobusem. Ubytování bylo rovněž levné, spalo se pod vlastními stany. A jídlo bylo nejlevnější - co si kdo uvařil či namazal na chleba. Třeba lančmít z čínských konzerv. Ten se tedy nakrájel a dal se taky opéci. Mazalo se hlavně tím sádýlkem. Rovněž hospody a stánky s uzeninami se poblíž nacházely.

Nakonec to nebylo až tak špatný. Nepršelo, sluníčko hřálo, byla dobrá koupačka. Houby rostly tak vehementně, že je bylo lze sbírat na břehu z nafukovacího lehátka. Hlubokou klikatou zátokou se dalo dopádlovat kilometry až k ústí samotného potoka. Kousek nad námi byl kopeček se zříceninou středověkého hradu, odkud se rozléhal přenádherný rozhled na jezero. Jediné, čeho bylo příliš, byli lidé. Skutečné mraveniště - na březích i v kempech. Soukromí nula. A tak jsem zblízka viděl, jak pojali dovolenou naši sousedé, kteří se rozhodli na dovolené nejen ušetřit, ale i vydělat!

Ona rodinka se sestávala z nařvaného otce, podobně nařvaného sedmnáctiletého výrostka a mohutné maminy. Už když přijeli, byli velmi činorodí. Z nákladního prostoru autobusu vyndali balík se stanem. Zatímco my jsme obývali prosté áčko, měli oni velký kubický stan s předsíňkou. V ní si okamžitě rozložili rozkládací nábytek. Oproti našim nafukovačkám měli lehátka. Z autobusu pak vyndali ještě kamínka. A velkou spoustu hrnců. A nádobí. A různé podivné balíky - později jsem zjistil, že v nich byla sůl. A velký nafukovací člun. Vpodstatě dvě třetiny přepravní kapacity busu byly zaplněny nákladem těchto kutilů.

Byli tuze pracovití. Otec hned vykopal ve svahu udírnu. Pak nafoukl člun, vytáhl pruty a vydal se se synkem na ryby. A to byla jejich dovolená: Chytali ryby. A mamina je čistila, kuchala, rozřezávala na plátky a ty pak nakládala do soli. Otec udil a zaletovával rybí maso do konzerv. Jistě si pak v zimě pochutnali.

Taky chodili na houby, těch rostla velká spousta, pánové. Mamina je pak čistila, krájela, sušila a suché sesypávala do papírových pytlíků. Jistě si v zimě báječně pochutnali.

Ostatně i teď. Zatímco pánové lovci byli na rybách či houbách, strážkyně krbu, vlastně kamínek, jim připravovala chutné snídaně a vařila výživné plnohodnotné obědy a večeře. Žádnou blbou polívku z kostky, pěkně jíšku pražila! Brambory loupala, knedlíky hnětla... Pak myla nádobí. Hoši šli tedy na dříví. Pak se šli vykoupat. Pak do hospody.

Paní jim zatím vyprala - a možná i vyžehlila! Za celé tři týdny jsem neviděl, že by se šla vykoupat - neměla na to čas. Ale tvářila se spokojeně, totiž... Neříkala, že by byla nespokojená. Mlčela.

Ti hoši se měli - byla s nimi žena. Vlastně votrok.

Bylo to naposled, co jsem někdy trávil prázdniny či dovolenou v kempu. Svou letošní dovolenou jsme si se ženou opět užili prostě báječně. Nejsme totiž žádní votroci.

Psáno v Praze 21. července 2009