Začíná se tu rozléhat křik, že prý je Petr Pavel „aktivistickým prezidentem“. Tak oni všichni novodobí čeští prezidenti byli nějakým způsobem „aktivističtí“. Miloš Zeman se choval při jmenování ministrů a při nejmenování profesorů k ústavě jako slon k porcelánu. Mohl se přitom vratkou sloní nohou opírat o svůj přímý všelidový mandát. I Václav Klaus se choval mimo ústavu, když po mladičkém Standovi Grossovi požadoval proslulou „stojedničku“ ještě před tím, než ho po padlém šéfovi ČSSD Vladimíru Špidlovi jmenoval premiérem. Ale už Václav Havel zavedl mimoústavní zvyklost, kdy po volbách prezident nejdříve „pověří“ vítěze voleb jednáním o vládě, ten mu přinese seznam ministrů a až pak je premiérem „jmenován“.
A tímto Havlovým krokem se z „mimoústavní“ zvyklosti, stala tato zvyklost „ústavní zvyklostí“. Nejde tak o „protiústavní jednání“, nejde o „neústavní jednání“, ale o obvyklý povolební postup, proti němuž nemívá nikdo námitky. Ani současný vítěz voleb a nejoblíbenější politik Andrej Babiš. Zatímco Babiš je „nejoblíbenějším“, pak Pavel je ale „nejdůvěryhodnějším“ vrcholným politikem. A po volbách se tyto dvě těžké váhy utkávají v boji o tvář budoucí vlády. Petr Pavel vloni vyhrál volby prezidentské a důvěra v něj klesá, Andrej Babiš vyhrál nedávné volby sněmovní a jeho obliba roste. A při sestavování vlády má na své straně i ústavu, podle které prezident jmenuje ministry na návrh premiéra. A vinou sloního Mlhošova dupotu po ústavě, které ještě doznívá ozvěnou, se současná prezidentova již několikrát opakovaná neochota jmenovat do ministerské funkce čestného prezidenta Motoristů Jim Filipa Turka jeví být nevhodná. Jeví se jako nevhodná u voličů nastupující vládní koalice, jeví se jako nevhodná části komentátorů, hlavně těm, které měl Babiš ještě nedávno na výplatní pásce.

Nejsem na žádné výplatní pásce, a tak jsem mohl na (ne)jmenování pana Turka jakýmkoli ministrem napsat můj názor už před měsícem. A ten se shodoval s názorem pana prezidenta. V článku „Tele Ministrem?“ jsem citoval výhrady německého a polského tisku vůči „mladistvým“ nacistoidním výstřednostem pana Turka. To ho zřejmě diskvalifikuje z postu ministra ausgerechnet zahraničí. Šéf Motoristů Petr Macinka Turka tehdy obhajoval:

„Nevidím důvod, proč ho dál nenechat pracovat pro Českou republiku. Myslím, že by byla obrovská chyba hrát si na to, že pokud měl někdo nějakou telecí pubertu před 15 lety, tak by ho to mělo vyřadit z veřejného působení na zbytek života.“

Jenže konflikt ze saúdským diplomatem má vročení 2017, a takové věci se v diplomacii jen tak nezapomínají. Načež tedy učinili Motoristé rošádu a Macinka bude šéfdiplomatem a Turek má kralovat životnímu prostředí. Jenže Pavlovi to nestačí. Však to řekl několikrát dopředu, že tato osoba je diskvalifikována státi se jakýmkoli ministrem.

Ponese Babiš na Hrad seznam vlády i s Turkem, až bude premiérem? A splní Pavel literu zákona a Turka jmenuje - kamkoli? Všichni znalci ústavy míní, že ho jmenovat musí - ale ústava neříká KDY. Z výkladů různých znalců, které pocházejí z dob sloního Mlhošova tancování víme, že by tak měl učinit „bez zbytečného prodlení“. Pavel prý nově našel jakési mlhavé „právní důvody“ pro nejmenování Turka. Jaké? Filip Turek je zjevně zletilý, silně pravděpodobně svéprávný a jako Mgr. prokazatelně umí číst a psát. Majetkové nejasnosti nejsou právním důvodem. Ostatně - pokud si někdo pořídí bezcenný šrot a dokáže zorganizovat jeho opravu na veteránské auto, pak hned přijde k mnohamilionovém majetku. Ještě by dotyčný mohl být agentem cizí moci - jenže pokud jde o informaci od zpravodajských služeb, pak ji nesmí prezident zveřejnit. (A ani české soudy ji nemohou použít...)

Snad je tu jen prezidentova nechuť k Turkovu „žertování“ s nacismem. A obavy o mezinárodní renomé České republiky. Ozývá se, že to je ale problém Motoristů, problém Babišovy vlády a ne problém prezidenta, který by měl kvůli nejmenování Turka problém s ústavou.

Jenže prezident nebude mít problém s ústavou, pokud nejmenuje Andreje Babiše premiérem! Zde může být Petr Pavel silnější v kramflecích, protože obava před budoucím střetem zájmu budoucího premiéra (který ještě nemá dořešen minulý střet) je docela validní. Na třech schůzkách Babiš Pavlovi slíbil řešení, nejméně ještě dvakrát na tiskových brífincích to pak slíbil veřejnosti, šanci, kterou měl teď ve sněmovně, promeškal. A protože už mnohokrát lhal, část veřejnosti mu nevěří. A tři čtvrtiny dotázaných občanů po Babišovi chce, aby řešení svého budoucího střetu vysvětlil. A prezident zase slíbil, že pak bude Babiš do týdne jmenován premiérem. Poté bude mít Pavel ztíženou pozici v boji o Turkovo ne-ministrování.

Je tedy Petr Pavel v tomto povolebním jednání s nezřetelným výsledkem „aktivistou“? Tímto slovem se přece hlavně označuje jednání zaměřené na ovlivňování politických výstupů jinou cestou než skrze účast v jakémkoliv typu voleb. Avšak Pavel byl zvolen.

Není ani „starým aktivistou“. Těmi jsou především vůdcové tradičních zemědělských a odborových organizací.

Nedopouští se ani „nového aktivismu“. Ten je spojen s environmentálními a lidskoprávními organizacemi.

„Radikální aktivismus“ také nepěstuje. Neklade odpor na nelegálních manifestacích, ani neklade bomby pod auta svých politických odpůrců.

Podle mne není pan prezident „aktivistický“, ale „aktivní“. Jeho vědomá činnost je výrazem jeho svobody - za niž v důsledku toho také ponese odpovědnost!

Podle auditorských principů se mají správné věci dělat správným způsobem. Snad pan prezident najde „správný způsob“ pro tuto „správnou věc“.

Lepší způsob, než jaký volil prezident Edvard Beneš, který, aby nemusel podepsat „Ústavu 9. května“, raději abdikoval. To ale nezabránilo jejímu uvedení v platnost. A ani to nebránilo tomu, aby občanské a právní svobody v ní obsažené, nebyly komunistickým režimem pošlapávány.