ŠAMANOVO DOUPĚ: A jaká je barva tvého trička?
Byl jsem však obdařen podezřívavými pohledy stolní společnosti, byloť ono triko barvy pravých velikonoc, totiž červené. Abych se zbavil podezření propagace jistého totalitního režimu, prohlásil jsem se v žertu za příznivce bývalého thajského premiéra. Ti nosí červená trika, aby se odlišili od fanoušků současného thajského premiéra, kteří se halí do trik barvy žluté. Ale moji normální kamarádi mi to nesežrali. A když jsem jim prozradil, že beránek mi přinesl ještě triko barvy zelené, byl jsem už úplně odepsán. Měl bych si prý vzít to triko zelené a na něj triko červené, abych ilustroval vtip o ekologistických melounech (navrch zelený, uvnitř červený). Nu, byl to vtip. Přesto jsem byl jediný, který jsem červené triko měl na sobě.
Fakt je, že červené triko zaznamenalo větší sledovanost nežli předcházející délesloužící triko barvy oranžové. Což není dar ne-přítele Paroubka, ani dozvuk ukrajinské oranžové revoluce, avšak benefit (kořist) z jedné teambuildingové akce (schlastávačky). Pravda je, že cestovní kanceláře radí turistům, aby dnes nechodili po thajských ulicích v čemkoli červeném či žlutém (což je výstraha zejména pro lidovce, kteří si žlutou z nějakého důvodu vybrali pro současnou doevropskou volební kampaň). Což v Česku zatím není nebezpečné - ale kdoví, kdybyste se trefili do barev konkurenčního fotbalového družstva, jak by s vámi novodobí chuligáni zametli...
Oblékati se do "barev" svého kmenového knížete je pradávná záliba. Ještě dávno před středověkými praporci a chocholy se pralidé taky malovali hlinkou do bojových barev. I 21. srpna a 28. října 1988 se naše rodinka oblékla demonstrativně do červené, modré a bílé - barev naší národní trikolory. Bylo nás víc, a nakonec padl rudý komunismus. Ale být vícebarevný není jaksi obvyklé. Člověk by měl být "transparentní" a volit jen tu správnou barvu. Jednu. Aby se nepletl.
První transparentní barva, kterou jsem byl nucen použít, abych ze stáda neodbíhal, byla bílá košile Pionýra. Její bělostnost byla však natolik multifunkční, že v ní bylo možno jít i do divadla či na koncert, na pohřeb i svatbu. V Československém svazu mládeže jsem pobyl jen chvilku před jeho uhynutím na úbytě v roce 1968, takže jsem si ani neužil modrých svazáckých košil. Modré košile a modrá trika nosím hojně, můj šatník je jimi zásoben, neboť modrá se mi od malička prostě líbí. Ještě dříve, než mi ji vnucovalo ČSM, dříve, než jsem zjistil, že ji jako barvu vlajkovou užívá IBM, dříve, než se Telecom přebarvil na Kyslík či Občanské hnutí na ODS.
Jakožto student jsem si dva roky užíval zelených košil z vojenské katedry, později pak rok této zeleně na absické vojně. Zelená je dobrá. Košile této barvy a původu jsem nosil ještě jako lesní tulák, a později jako živitel rodiny, když jsem ji živil (tedy přiživoval k hubenému platu mladého inženýra) sběrem jedlých hub v Krčském pralese. Ovšem vojenskou zelenou poznáte od módního výstřelku lehce - tahle košile měla i zelené knoflíčky. A nezaměnitelný střih, nezměněný od dob Stalingradu.
Že by barva košile či způsob jejího nošení mohla vadit, to jsem ovšem zažil již ve zlatých šedesátých v deváté třídě liberecké ZDŠ 5. května. Tehdy se rozzlobil náš soudruh třídní učitel, kterého jsme jinak měli na matematiku a občanskou výchovu. Jeho hněv vyvolalo odění jednoho našeho spolužáka. Onen chlapec přišel do školy v kraťasech a rukávy své hnědé košile si v předletním horku vyhrnul nad lokty. Soudruh učitel na něj začal křičet, že před nějakým časem si pro jeho dědu přišli takoví hoši v kraťasech a hnědých košilích s vyhrnutými rukávy a odvedli ho do koncentráku. Takže je nepřípustno chodit v kraťasech a vyhrnovat si přitom rukávy...
Bylo mi pana učitele líto. Ne kvůli tomu, že jeho dědu odvedli do koncentráku. To mého dědu taky. I tátu. A dva strejdy mi tam zabili týpci odívající se do hnědých košil. Bylo mi pana učitele líto, že už nikdy nebude moci nosit hnědou košili. Ale kvůli tomu, že nějaký hajzl vyhlásí ideologii, kterou oděje do jemu libé (a dnes psychology "vědecky" doporučené) barvy, bych už nikdy nemohl nosit nic hnědého? Černého? Červeného? Oranžového? Žlutého? Zeleného? Modrého? Mám být šedivý??? To zrovna není moc vhodná barva třeba pro velikonoční vajíčka. A ideově vyhlášená bezbarvost je v principu stejně špatná, jako je ta hnědá ideologie...
Už tehdy jsem věděl, že barva trika je v tom nevinně.
Psáno v Praze na Jom HaŠoa, tedy 27. Nisanu 5769 / 21. dubna 2009
