Už jsem tu psal o tom, jak se zápaďácká superkorektnost znepokojivě podobá islámské šaríji. Třeba v tzv. „kultuře otevřených dveří“. Jde o to, že když je v kanceláři žena společně s mužem, nesmí býti zavřené dveře. Vyprávěl mi syrský kolega, který v sedmdesátkách pracoval v tehdy ještě civilizované Libyi. Setkal jsem se s ní poprvé na konci devadesátek při návštěvě bruselského sídla NATO. Tam (a později i v našich firmách, privatizovaných Zápaďany) se to vylepšilo o to, že dveře nesmějí být zavřeny nikdy. Pročež, aby se ušetřilo na zbytečných dveřích, vznikly šílené open spaces.

Další z pravidel nové civilizační šaríji: Když třeba muž diktuje písařce dopis, nesmí sedět na rohu stolu, u kterého dotyčná sedí. Nesmí také oslovit cizí ženu na ulici. Můj syrský kolega ke každému takovému prohřešku dodával: „Za to tě strčí do vězení, kde tě znásilní.“ Tedy v muslimském světě. Tak daleko se ještě Zápaďané snad nedostali - zato se vám může stát, že se z vás stane společenský nepřítel a doživotní vyvrhel. Zde si ruku podává naše(?) moderní civilizace(?) se starověkým islámem.

Jsme o dvacet let dále a tato pseudokorektní šaríja se teď už přenesla i do sportu. Zatím tedy jen do amerického sportu. No, sportu, fotbalu evropského typu. Konkrétně do ženského fotbalu - socceru. 7. června začalo za nepříliš významného zájmu jeho světové mistrovství. Hraje se až do 7. července v devíti různých francouzských městech. Zájem se zvedl, až když americké obhájkyně titulu deklasovaly při svém prvním vystoupení ve skupině F v Remeši thajský tým 13:0. Překonaly tak rekord ze šampionátu v roce 2007, kdy Němky porazily Argentinky v poměru 11:0.

Jenže! V US školství, nejen na univerzitách, ale i na high schools už dlouhodobě panuje „progresivismus“, neboli neomarxistická levičácká šaríja, která horuje pro „pozitivní diskriminaci“ (zvýhodňování slabších) a bedlivě osekává příliš úspěšné. Konkrétně v tom evropském fotbale panují na mnoha amerických středních školách podivuhodná pravidla. Omezují například počet branek vítězného týmu na sedm. Jakmile je stav 7:0, nesmí presumptivní vítězové dát další gól - aby nedehostenovali soupeře! Tomu tedy říkám galantnost na nesprávném místě.

A co když se soupeř zmátoří a dotáhne výsledek na 6:7? Aha! No to se asi jen tak nestane. Ale co když vítězný tým dá neslušný osmý gól?

„Poražení pak vyhrají kontumačně,“ řekla by logicky uvažující Mrtvá Kočka kolegy Mobyho.

No, jen se smějte. Ale nejásejte při tom, když váš tým dá devátý, sedmý, či dokonce pátý gól. Podle amerických korektních Khmérů by to bylo sprosté.

„A kurva!“ (Slušná žena Moby Dicka)

Tak, tak. Jak jinak komentovat tento tvít bývalého útočníka národního týmu USA Taylora Twellmana: „Oslavování devátého gólu v mých ústech zanechalo hořkost. Jsem zvědavý, jestli se za to po zápase někdo omluví.“

Hm, a nemělo by se Švýcarsko omluvit Itálii, když ji na nedávném hokejovém šampionátu deklasovalo 9:0? Nebo stejnému týmu ruská sborná, když ho zničila 10:0?? Nebo nakonec my, že jsme Italy dorazili 8:0???

No, naštěstí lední hokej vznikl ještě v barbarském 19. století, kam se tedy nechceme vrátiti. Všeho přiměřeně!

Proti neslušným americkám holkám se na sociálních (“socialistických“ - Mrtvá Kočka) sítích zvedla mohutná vlna odporu. Radost nad takovýmto hnusným vítězstvím byla prý „nepřiměřená“. Fujky, fuj!

Krom Twellmana, se ozvaly i dvě „znechucené“ televizní komentátorky (americké, samozřejmě). Že prý: „Vždyť se na to dívaly i děti!“

No dívaly, no. A na co se v telce či na jiných nosičích elektronické telekomunikace dívají vaše děti, kravky, he? A jak chcete s takovouhle náturou vyhrát obchodní válku s Čínou, tajnou válku s Ruskem nebo horkou válku s Íránem?

Ne, „intersekcionální“ kravky vyhrát nechtějí. Tvoří tak vnitřní ne pátou, ale snad už sedmou kolonou nepřátel naší civilizace.

No ale ty vítězné holky se krásně a sportovně radovaly. Jedna z nich utěšovala i uplakanou thajskou brankářku. Podpořily je různé osobnosti amerického socceru, třeba i Abby Wambach (184 nekorektních goalů v reprezentaci, FIFA ji vyhlásila roku 2012 Světovým hráčem). Na obranu svého týmu se hlasitě ozvala i jeho trenérka Jill Ellis:

„Jsme na turnaji, kde může rozhodovat skóre. Také musíte naskočit na vítěznou vlnu a žádný trenér přece nebude jen kvůli něčemu takovému krotit vlastní hráče.“

No jasně, proto taky mají Američanky šanci obhájit titul. A snad se za to nebudou omlouvat!

Psáno v Praze na Lužinách v sobotu 14. června 2019 za ustávajícího letního kašle.