V roce 1953 připadlo datum 30. května na sobotu. Byl to den plný radostné činorodosti. Na své schůzi se v 9:00 sešel ÚV KSČ, který schválil připravený návrh na zrušení lístkového systému a provedení peněžní reformy. Projev prezidenta republiky soudruha Antonína Zápotockého byl přerušován bouřlivým souhlasným potleskem.

Poté se sešla vláda, která jednohlasně schválila zrušení lístkového systému, provedení peněžní reformy, nové maloobchodní ceny, důchody, sociální dávky... Ministr financí soudruh Jaroslav Kabeš vysvětlil ve svém projevu důvody reformy: Poválečná měnová reforma v roce 1945 "nepostihla dost tvrdě inflační a spekulantské živly z doby války a okupace... nedosáhla žádoucího finančního a třídního účinku... naše peněžní reforma je nástrojem třídního boje. Je technicky konstruována tak, aby zbavila spekulantské a nepřátelské živly jejich hospodářské základny..." Reforma bude mít i důležitý mezinárodní dopad: "Ve vnějších vztazích stávalo se víc a více neúnosným, aby naše hodnotná měna byla připoutána k americkému dolaru. Jevilo se nutným osamostatnit ji a vytvořit pevné svazky se stále sílícím hospodářstvím SSSR a ostatních zemí lidové demokracie..." Dojde k odbourání závislosti koruny na dolaru a "bude ustaven přímý vztah k sovětskému rublu a budou posíleny naše svazky se Sovětským svazem."

Ve 13:00 se sešlo Národní shromáždění. Soudruh premiér Široký pravil, že reforma "podává jasný důkaz o významných úspěších, kterých jsme v rozvoji národního hospodářství na nových socialistických základech, za účinné pomoci Sovětského Svazu, dosáhli." Bude zhodnocena už tak pevná československá koruna v poměru 5:1. "...od nynějška kurs naší koruny bude pevně vázán se sovětským rublem, který je nejpevnější měnou na světě, měnou země, vítězně kráčející k vysokým metám komunismu... i anglická libra šterlingů nebo americký dolar se staly nestálými měnami a jejich hodnota neustále klesá." Výhody pocítí všichni, i když výměna platidel postihne i některé pracovní úspory. Avšak jak pravil předseda ČSL Josef Plojhar: "Jsme si toho vědomi, že provedení peněžní reformy se neobejde bez určitých dočasných ztrát. Tyto oběti všichni rádi přineseme." Mluvili mnozí, dlouho a hlučně se tleskalo, nakonec byl zákon jednomyslně schválen.

V 17:00, už po zavření krámů, byl další úspěch socialismu ohlášen soudruhem Viliamem Širokým v rozhlase. V neděli 31. května si to mohl lid přečíst v Rudém Právu: Mezi 1. a 4. červnem jsou otevřena výměnná střediska, kam se z každé domácnosti dostaví jeden zástupce. Za 300 starých dostane 60 Kčs zhodnocených. Víc měli doma jen keťasové a kulaci, těm se za každých dalších 50 Kčs dala 1 (jedna) koruna nová (v hodnotě pěti starých). Lépa na tom byli ti, kteří věřili lidově demokratické státní spořitelně. V poměru 5:1 se jim vyplatilo celých 5.000 Kčs! Do deseti tisíc pak byl poměr 6,25:1, do 20.000 10:1, do 50.000 25:1 a přes 50 tisíc pořád ještě báječných 30:1. Někteří občané propadli v minulých týdnech imperialistické propagandě a šeptandě, která od 18.5. šířila zlovolné lži a peníze si nerozvážně vyzvedli, aby je mohli utratit. Moudré ministerstvo vnitřního obchodu však dalo už ve středu 20.5. ráno příkaz k zastavení dodávek do maloobchodní sítě. Takže nebylo co koupit. Boháči pokorně vraceli peníze do spořitelny a mysleli si, jak jsou mazaní, když je ukládají na několik vkladních knížek. Jenže vklady na všech účtech se pak sčítávali, nešlo se obohatit! Malověrní, kteří své peníze uložili zpět, byli po zásluze potrestáni. Všechny vklady uložené po 16.5. se přepočetly v poměru 50:1.

Ne všichni v modrých halenách však byli vnitřně dělníci, teď se ukázalo, kdo je zakuklený příznivec starých pořádků: "Dělník Jiří Furo měl doma uloženo 37.000 Kčs, které šetřil na nákup nové ložnice, která měla státi 40.000 Kčs. Při výměně obdržel za ně 740 Kčs, ač hodnota ložnice reformou klesla sotva na polovic. V sousední obci měla jedna rodina ušetřeno 560.000 Kčs na nákup osobního auta, které mělo státi asi 600.000 Kčs... Bylo jim vyplaceno 11.200 Kčs, zatímco hodnota auta klesla na 40.000 Kčs... Tesařský dělník František Tichý, který obýval po řadu let v obecném baraáku čp. 20 v jedné světnici, která byla kuchyní, ložnicí a prostě vším, měl doma ku dni 1. listopadu 1945 na úsporách 80.000 Kčs. Bylo to připravené věno pro dceru i zajištění stáří. Dne 1. listopadu 1945 mu byly tyto vklady zavázány. Ku dni 1. června měl společně se svou manželkou, zemědělskou dělnicí, opět ušetřeno 36.000 Kčs, které si uschovával doma. Dnem 1. června (1953 ) přišel o celý vázaný vklad" (ty byly reformou prostě zrušeny - JK) "a za ušetřené, ale doma uschované 36.000 Kčs si přinesl domů jen 720 Kčs. Dřel se tudíž po celý život nadarmo." (Z kroniky obce Rosnice u Hradce Králové, kterou vedl p. Bohumír Tuhý.) Věrným lidovým milicionářům byl o něco zvednut limit 300 Kčs, do kterého se vyměňovalo v poměru 5:1; tahání těžkých ostrých nábojů bylo nakonec odměněno. Důstojníci z povolání a některé kategorie bezpečnostního sboru byly odměněny výměnou peněz v poměru 3:1.

Vyskytly se i drobné administrativní problémy. Tak třeba daň ze mzdy od 1. do 15. května (kterou tehdy poprvé dostali zaměstnanci zálohově proplacenou, aby nepřipravili nezaslouženě mateřský podnik o mzdu v nových penězích) podle platných směrnic převyšovala výdělek. Zkolabovala výstavba družstevních bytů, protože i pro družstevní hotovost platil přepočet 1:50 (ostatně i pro tržbu barů a hostinců, stejně tak i pro výplatu honorářů...). V pondělí odmítali někteří řidiči autobusů brát od cestujících staré peníze, ačkoliv se jich mohlo - v poměru 50:1 - volně použít až do čtvrtka 4. června. Když se kácí les, tak holt létají nějaké třísky a vybudovat socialismus, to chce udělat už pořádnou paseku!

Poražené zbytky buržoasie však zvedaly své hlavy: V okrese Chrudim klesl odběr Rudého práva na 40 %. V desítkách závodů vznikaly živelné stávky. Protestní průvody bouřily Ostravou. Nepevní straníci vraceli legitimace. Nejhůře bylo v Plzni, kde muselo být zadrženo nejméně 650 soukromokapitalistických živlů halících se do falešných dělnických halen, vyznavačů nám cizího amerického způsobu života a morálně rozložených osob. Dost bylo hnusného dolaru, tvrdým rublem do vás, stvůry! Rozhořčený lid s těžkou mechanizací a za asistence StB pak svrhl odvetou ohyzdnou sochu nenáviděného vraha dělníků T.G. Masaryka. Jedním z vítězství provedené měnové reformy bylo ostatně i odstranění stokorunové státovky, kde byl lokaj velkokapitálu TGM zobrazen.

Další výhodou bylo, že se v každém výměnném středisku do speciálních formulářů zapisovalo, jaké obnosy si jednotlivé osoby mění, takže hned padlo světlo na všechny buržousty a křečky. To je vhodný námět k přemýšlení i pro některé soudobé politické strany! Dostalo se též pomoci podnikům, které byly před krachem. Šlo vlastně o generální pardon dluhů.

Jistý negativní účinek na obyvatelstvo to přece jen mělo. Sjednotily se ceny, které do té doby byly dvojí: levnější bylo nakupovat za lístky, ale nebylo co. Zboží se prodávalo za drahé ceny na volném trhu. Lístky teď byly zrušeny, reforma sjednotila ceny, bohužel spíše k té vyšší hranici. Ale zato nebylo proč utrácet, neboť zboží také zmizelo. Avšak "lepší tak, než kdyby nám tu měly bomby lítat" zaznamenal dobový tisk výrok lidového mudrce. Ještě, že to noviny správně uvedly do historického rámce! "Řekni naší straně, že to dělá dobře a aby se tak dál držela." Strana se držela a drží, ale že se teda drží! A soudružka Venturová prohlásila: "Nic již nechci k mým šedesátinám. Opatření, které strana a vláda udělala, jsou nejkrásnějším dárkem..." Ještě hodně dárků od rodné strany dostaneš, soudružko!

Ozývaly se hlasy, že přes 50.000 Kčs se nemělo dávat vůbec nic a rovnou se měli takoví keťasové zavřít (jen někdy bylo vyslyšeno). I tak byly výsledky imposantní: Místo 8.207,4 miliónu nových korun, které by obyvatelstvo mělo v ideálním stavu dostat proplaceno, bylo vydáno jen 1.437,3 miliónu nových korun. Protože lidově demokratický stát patřil všem, všichni vlastně získali 6.770,1 miliónu Kčs jenom z výměny oběživa! Další tři miliardy byly získány na vkladech (80 miliard vázaných vkladů se v to nepočítá). Přepočet pojistek, uzavřených od roku 1945 přinesl 850 miliónů, zrušení tuzemských cenných papírů 700 miliónů, prodej zboží do 4. 6. za přepočet 50:1 1,5 miliardy... Společně s dalšími přepočty různých pohledávek to vydalo přes 14,5 miliardy. Byl likvidován Likvidační fond, nově oceněny zásoby a uspořeny úroky vnitřního státního dluhu. S předcházející částkou to vyšplhalo přes 22 miliard nových korun. O to jsme všichni zbohatli!

Byly i nějaké výdaje.Za tisk bankovek věrnému SSSR, který se postaral i o výtvarnou spolupráci, proplacené přesčasy atd., celkem skoro 51 miliónu nových korun. Byly i ztráty peněžních a pojišťovacích ústavů, ztráty na vlastních zásobách drobných peněz a položka za jakési "zahraniční vztahy" (asi naše přátelství s ostatními zeměmi světového tábora míru). To přišlo na 18,5 miliard, takže čistý zisk byl pouze 3,5 miliardy nových korun. Ale konečně byl zlomen vaz různým soukromým rolníkům a komunálně se tvářícím živnostníkům, takže mohl být budován socialismus nyní již s čistým stolem!

PS: V roce 1955 bylo jen nutno dozdražit celkovou sumou 2,366 miliard. Imperialismus nespal, a tak i v dalších letech pokračovalo budování reálného socialismu s klacky pod koly stroje míru. Jedno z posledních vylepšení jsem zaznamenal v Mezinárodním roce dítěte (1979), kdy moudrý stát zrušil neefektivní zápornou daň na dětské ošacení a zvedl jejich ceny na reálnou úroveň, tedy o několik set procent. Ještě však, že jsme měli ty jistoty!

ŠAMANOVA POZNÁMKA:

KSČ dovedla už 5 let po uchopení moci kdysi rozvinutou zemi ke státnímu krachu. Ale to prý nebyla spálená země, to byla země šťastných svobodných lidí, tedy hlavně té většiny, která byla šťastná, protože nebyla zavřená. Dnes představitelé KSČM se slzou v oku vzpomínají na bývalá plodná léta, kterým se sice nevyhnuly nějaké chybičky, ale v podstatě jsme šli správným směrem. Nuže, notujte si soudruzi, jak umíte, ale neberte přitom do huby Masaryka a Čapka! Citujte si laskavě své velikány: Gottwalda, Zápotockého, Novotného... Adamce.

Já vám ty vaše bývalé sviňárny budu stále připomínat.

Použito, citováno a opsáno: "Velká peněžní loupež v Československu aneb 50:1", autoři Zdeněk Jirásek, Jaroslav Šůla, vydalo nakladatelství Svítání Praha v roce 1992

Psáno v Praze dne 25. května 1998

Poprvé vyšlo jako příloha internetového deníku Neviditelný pes © - Týden od 25. května do 1. června 1998. Po deseti letech přičteno v nadpise deset let. Na historii komunistické zvůle a neschopnosti se nezměnilo nic...