2.12.2022 | Svátek má Blanka


ŠAMANOVO DOUPĚ: 17. listopad 1989 - co jsme nečekali

19.11.2022

Tak vy, kteří jste tenkrát už rozum pobrali, jste možná mnohé čekali, ale já některé věci skutečně nečekal.

Co jsem nečekal, že se stane po sametovém převratu? Tak přesně toho sedmnáctého jsem nečekal, že se právě rozeběhla štěpná reakce, která povede k pádu ztrouchnivělého režimu „reálného socialismu“. I když u nás zrovna přespávala kamarádka, která ten den přijela do Prahy na sraz Jonáš klubu a Národní třídu zažila na vlastní kůži...

Nečekal jsem, že komunistické načálstvo bude tak neschopné a hloupé, že se ani neumělo podívat na televizi a přečíst si noviny - domácí! Neschopnost nejmocnějších soudruhů gradovala až tak daleko, že si neuměli ani spočítat, kolik jich vlastně je v politbyru. Po týdnu položily špičky režimu své funkce - aby si je druhý den ráno zase odhlasovaly. Ale bez předsedy vlády Ladislava Adamce, který jediný „šel s dobou“ - ačkoliv to byl starý aparátčík, žák Klementa Gotwalda...

Nečekal jsem, že nám 24.11. tak strašně pomůže svatá Anežka, která přivedla kamery Československé televize na Hrad, do katedrály svatých Víta, Václava a Vojtěcha, odkud to měly už jen kousek na revoluční Letnou s milionem demonstrantů. Teprve tento přímý přenos ukázal národu, že - jsme vyhráli!

Nečekal jsem, že uvidím a uslyším určité lidi, kteří měli v emigraci upadnout do zapomnění! Karel Kryl, Ivan Medek (Hlas Ameriky, Vídeň), Pavel Tigrid (Svědectví), Arnošt Lustig, Škvorečtí...

Nečekal jsem, že v Čs. televizi uvidím takové báječné filmy jako Starci na chmelu - a nečekal jsem, že budou i po čtvrt století (tehdy) tak aktuální! A nečekal jsem, že v ČST nebudou v roce 1990 schopni natočit něco alespoň vzdáleně tak kvalitního!

Nečekal jsem, že se Václav Havel stane prezidentem už na konci toho roku - když byl ještě prakticky v podmínce za pobuřování. A nečekal jsem, že se náhle stane tak nedostupným...

Nečekal jsem, že po odchodu špiček disentu do Parlamentu, vlád a různých funkcí bude Občanské fórum tak - intelektuálně vyprázdněné.

Nečekal jsem vůbec, že vzniknou dvě odlišná občanská hnutí - české a slovenské (Občanské fórum a Verejnosť proti násiliu).

Nečekal jsem, že se za tři roky rozpadne společný stát Čechů a Slováků.

Nečekal jsem, že nebudeme budovat socialismus s lidskou tváří, ale - kapitalismus.

Nečekal jsem, že už za rok budu stát u svého stolku s barevnými knížkami a budu si v turnusovém volnu přivydělávat jejich prodejem. Ani jsem nečekal, že za pár dalších let se stanu novinářem a spisovatelem...

Nečekal jsem, že dcerka, na kterou v září 1989 soudružka oddílová vedoucí (a zároveň školnice a uklízečka) řvala před celou osmou Á, že je „černá ovce školy“, protože jako jediná není u ní organizovaná v Pionýru, a že tedy „neví, jak na ní bude moci udělat posudek“... že tato „černá ovce“ bude moci studovat rok na high school v Kalifornii...

(Nečekal jsem, jak moc jí to budou na elitní české střední škole i „v nové době“ závidět a jaké všechny klacky jí budou házet pod nohy...)

Nečekal jsem, že se nový ředitel nebude moci té pionýrské krávy zbavit několik let (zejména po tom, co na škole v listopadu 1989 založila Občanské fórum...)...

Nečekal jsem, že mladší synek bude moci úspěšně projít soukromým gymnáziem...

Nečekal jsem, že tak inteligentní řečník jako Valtr Komárek, který byl v první porevoluční vládě pověřen jakožto její místopředseda vytvořením nové koncepce národního hospodářství, nebude schopen za celý půlrok předložit ze zadaného úkolu ani čárečku!

Nečekal jsem, že hlavním úkolem disidentů v 90. roce bude jejich snaha - odsunout ministra financí Václava Klause do bankovní sféry, aby mohli dále sami - nic nedělat!

Nečekal jsem, že na převrat - a jeho důsledky - nebudou vůbec připraveni umělci, lékaři, učitelé, filozofové... Ještěže byli připraveni ekonomové!

Nečekal jsem, že od 1. ledna 1991 vzrostou ceny potravin tak - jak vydržely dosud.

Nečekal jsem, že koruna dosáhne plné konvertibility už po pouhých šesti letech!

Nečekal jsem, že od nás odtáhnou Rusáci už za necelé dva roky!

Nečekal jsem, že vstoupíme do NATO už po desíti letech!

Nečekal jsem, že do Evropské unie vstoupíme až po dlouhých patnácti letech!

Nečekal jsem, že sudetoněmečtí krajané jsou skutečně takoví revanšisté, jak to o nich tvrdili komunisti...

Nečekal jsem, že druhý odboj bude tak zatloukáván a skutečný třetí odboj tak nepřipomínán!

Nečekal jsem, že se dějepis bude učit ve školách skoro jako za mých mladých let, ale ne do roku 1948, ale jen do roku 1945!!!

Nečekal jsem, že všichni moji známí, členové KSČ, začnou náhle restituovat po svých dědečcích a babičkách a já, který měl celý život škraloup původu z maloburžoasní rodiny, nebudu mít restituovat co...

Nečekal jsem tak vřelou spolupráci starých struktur a nových disidentských špiček ve státních funkcích.

Nečekal jsem, že bude trvat dlouhých 10 let, než začneme slavit 17. listopad jako státní svátek. Přičemž od čeho jiného by měl náš obnovený demokratický režim odvíjet svou legitimitu?

Ano - od čeho?

Nečekal jsem spoustu věcí, ale jednu jsem čekal - že budu konečně svobodný. A to jsem. I když po další generaci čelíme moci nové totality - novým i staronovým mafiím, bezbřehé moci korupčníků, stranických koryfejů a dalších šibalů. Jsem svobodný!

A jdu vyvěsit vlajku ke státnímu svátku.

Psáno v Praze dne 16. listopadu 2010 při pojídání kuřete z KFC, primárně zveřejněno na mém blogu Šamanovo doupě (Hospůdka u hřbitova)

Na Neviditelném psu vyšlo právě 17. listopadu 2010.

Ano, článek je napsán před 12 lety, odkazy na původní zveřejnění jsou dány kvůli internetovým archeologům, kteří si pod článkem chtějí přečíst i tehdejší diskusní příspěvky.

A teď jdu sundat mokrou státní vlajku.