Volové evropští! Jsme ve válce!
Bývaly u nás v Čechách doby, kdy Křižík elektřinu vyrobil, Křižík elektřinu rozvedl, Křižík elektřinu zinkasoval. Měl na její výrobu, rozvod a obchod „přirozený monopol“. Pak začaly nové doby, kdy bylo Křižíků nějak více a každý měl svou vlastní přenosovou síť. Až v roce 1950 se všechny československé rozvodné soustavy spojily. To už se Křižík jmenoval ČEZ. A v dávných devadesátkách jsme se už přifázovali i k celoevropské síti, dávno před vstupem do EU.
Ale abychom tak mohli učinit, nestačilo splnit jen technické podmínky. Bylo potřeba splnit i podmínky právní. A tak byla roku 1998 z akciové společnosti ČEZ (70 % ve vlastnictví státu) vyčleněna Divize přenosové soustavy, která postupně získala vlastní samostatnost s vlastním majetkem a vlastními řídícími orgány a vlastními akciemi, což je dnešní ČEPS, a.s. (stopro státní firma).
V roce 2002 byl liberalizován trh s elektřinou. Českým účastníkům trhu tak byl umožněn přeshraniční obchod s elektrickou komoditou. V roce 2005 se z ČEPS stala i aukční kancelář pro sjednávání přenosových kapacit. Pro ně existují aukce denní, měsíční i roční. (Od roku 2008 je ČEPS koordinována centrem pro severní část evropské synchronní zóny, společností Amprion se sídlem v německém Brauweileru.) A tak je cena přenosu dána cenou aukce, nikoli jen cenou náklad + „přiměřený zisk“. Aby zisk zůstával přiměřený, je tento „přirozený monopol“ sledován laskavým zrakem českého Energetického regulačního úřadu. A tato „regulovaná cena“ (včetně příspěvků na obnovitelné zdroje - a aukční, čili neregulovatelné položky) činí zhruba polovinu ceny elektřiny, přesněji elektrické energie, potažmo práce.
Aby se trh ještě více liberalizoval, byli všichni výrobci elektrické energie povinni oddělit výrobu od prodeje. Museli to stihnout do konce roku 2006 - a stihli to. Říká se tomu „unbundling“, chce to evropská legislativa a naše energetické firmy to stálo jen několik zanedbatelných miliard korun. (Které zaplatili - koncoví zákazníci.) Pro příklad zůstaňme u našeho současného největšího Křižíka, tedy ČEZu, který v ČR vyrábí zhruba 75 % el. energie. ČEZ energii vyrobí, ČEZ energii prodá - ale ne zákazníkovi, toho by mohl monopolně přirozeně vydírat. Ne, prodá ji nezávislému trhu, jenž se pro nás většinově odehrává v Německu. Protože tamní trh je „cenotvorný“. Ceny ovšem netvoří němečtí výrobci, alébrž - burza v Lipsku. Takže jde o cenu, dosaženou na burze často i submilisekundovými obchodními roboty. A zde energii kupují všichni - i dceřiná firma ČEZu, tedy ČEZ - prodej.
Do toho se ještě přidává výmysl Zelených Khmérů, který se jmenuje „emisní povolenky“, které měly regulovat vypouštění ošklivého CO2, ale protože se prodávají na burze, tak nic moc neregulují, jsou jen další „čistým kšeftem“, který zvedá koncovou cenu elektřiny až o 20 %. Od samého počátku tohoto vejmyslu jsem se divil, jak vlastně emisní povolenky čistí vzduch - když umožňují špinavcům ovzduší i nadále znečišťovat. (To jsem ovšem ještě nevěděl, že počet těchto papírků bude zákonem omezen i pod hodnoty, dosažitelné přírodními zákony.)
Takže uhelné elektrárny ČEZu vyrobí energii zhruba za 200 Kč/MWh. Holding ČEZ ji umístí na burzu, čímž „maximalizuje zisk prodejce“. Na burze ji koupí ČEZ - prodej, a to za nějakých 3.000 až 4.000 Kč/MWh, aby ji pak s přiměřeným ziskem prodal.
Kontrolní otázka: Proč se liberalizoval trh s elektřinou? Nečekaná odpověď: Aby se snížily ceny elektřiny!!!
A máme co? Ano, přesně to.
K realitám tržně-hospodářským přistupuje i surrealita pokrokářsko-ideologická, která stála u prvotního roztočení energetické inflační spirály. Bohužel jí nejvíce podlehlo hlavně „cenotvorné“ Německo. Které odstavilo uhelné elektrárny. Které úplně zbytečně a protismyslně odstavuje bezemisní jaderné elektrárny. Roztočíme kola uhlím? Roztočíme kola jádrem? Ne! Roztočíme kola famfrníky a Sluncem. Roztočíme kola biomasou! Nic proti tomu, ale zatím to jsou jen doplňkové zdroje, které musí být ze zákona zálohovány - „stabilními energetickými zdroji“.
Evropská unie potěšila, že chce plyn nakupovat společně, ale podivuhodno jest, že z cílů Zelené výzvy nehodlá ustupovat. Včetně přechodu aut se spalovacími motory na „elektromobilitu“.
Volové evropští! Jsme ve válce! Kolik asi kysličníku uhličitého vznikne při odpálení rakety na městské činžáky? Kolik ho vznikne při požáru měst nebo zásobníků s ropou? Palme zatím uhlí, už dnes mají evropské uhelné elektrárny vysokou účinnost. S nižšími celkovými emisemi než je výroba elektřiny z ruského plynu. Podpořme rozvoj jaderné energetiky. (I toho malého domácího fotovoltaismu a tepelného čerpalismu.) A přestaňme si hrát na to, že do konce století zadržíme růst globální teploty na dvou stupních plus. My, Evropané. Kteří kvůli tomu, abychom zůstali čistí, zprostředkovaně ničíme např. amazonskou džungli a zvyšujeme tak celosvětovou produkci prachu a emisí...
Ale je dobře, že se zvýší cena elektřiny. Do státní pokladny potečou vyšší daně, peníze z emisních povolenek i dividendy ČEZu. Vláda bude mít finance na vyplácení (jen s drobným několikaměsíčním zpožděním) podpory těm nejchudším lidem (asi 98 % populace) z nějakého nového kompenzačního fondu (jehož režie pohltí nanejvýš tak 30 % celkové sumy)...
Psáno v Praze v úterý 10. května 2022, což je Mezinárodní den argánie
Prohlášení o možném střetu zájmů: Autor je nanoritním vlastníkem akcií ČEZ, a. s.
PS: Autor je též autorem postkatastrofické knihy Blackout. Autor rovněž dlouhodobě tvrdí, že časem se nebudeme (nejen) u elektřiny ptát „za kolik“ - ale jestli vůbec!